foto: PrahaIN.cz/Amfiteátr v El Džemu
REPORTÁŽ: Římské Koloseum zná asi každý. Server PrahaIN.cz ale tentokrát navštívil o něco méně známý amfiteátr, který se nachází v Tunisku. El Džem nás uchvátil a turisty z celého světa potěší také velmi nízké ceny.
Alespoň částečně zná historii gladiátorských zápasů většina lidí ještě ze školních lavic. Další si o ní udělali představu díky literatuře nebo filmům. Jedním z nejslavnějších je Gladiátor (2000) od Ridleyho Scotta. Snímek se stal celosvětovým hitem a získal několik Oscarů, včetně ocenění za nejlepší film a nejlepší mužský herecký výkon, část byla natáčena v tuniském amfiteátru v El Džemu, který je třetím největším na světě.
Server PrahaIN.cz navštívil toto malé, zhruba dvacetitisícové, město na přelomu září a října. Teploty byly příjemné, lehce pod třicet stupňů Celsia, ideální podmínky pro prohlídku, což jsme ocenili nejen my, ale i turisté z celého světa.
Oproti jiným amfiteátrům, a typickým příkladem je zmíněné římské Koloseum, nás potěšilo, že jsme se nemuseli prodírat davy návštěvníků. Nízké vstupné bylo pak jen takovou třešničkou na dortu, vyšlo na 12 tuniských dinárů, což je v přepočtu 85 korun.
Tuniský amfiteátr v El Džemu byl postaven ve třetím století a v té době pojal přes třicet tisíc diváků. Představte si například fotbalový stadion v německé Bundeslize, jenže v El Džemu se tribuny kdysi nebouřily kvůli gólům, ale kvůli soubojům na život a na smrt.
Amfiteátr je dodnes velmi dobře zachovalý a při prohlídce nejsou prakticky žádná omezení. Projít si ho lze ze všech stran a z horní části je krásný výhled na město. Vyjít schody je ale trochu náročné, těžko si představujeme, jak by se s tím vypořádali starší lidé třeba v červenci, kdy jsou v Tunisku opravdu horké dny.
Výhled z horní části. Zdroj: PrahaIN.cz
Levné suvenýry i káva
V areálu se nachází také obchůdek se suvenýry. Zajímali jsme se především o ceny. Můžeme rovnou říct, že Čechům se budou zdát nízké. Majlant tady nenecháte, ani kdybyste nakupovali dárky pro celou rodinu včetně vzdálených příbuzných. A je důležité podotknout, že na takto turisticky exponovaném místě jsou v celostátním měřítku ceny nejspíš o něco vyšší.
Trička s motivem Tuniska či velbloudů stála kolem dvaceti dinárů (cirka 140 korun), všemožné kýčovité sošky od osmnácti do čtyřiceti místní měny. Rozdíl v cenách je patrný i v případě magnetek, zatímco v evropských metropolích zaplatíte běžně kolem pěti euro, tady je pořídíte kolem pěti až sedmi dinárů, zhruba čtyřicet korun.
Cestou z amfiteátru, kde jsme strávili necelou hodinu, jsme se ještě zastavovali u celé řady obchůdků, které střed města El Džem lemují. Kdo někdy v podobných zemích byl, ví, že prodejci turisty horlivě oslovují. A jak jsme zjistili, Čechy tady znají dobře.
„Ahoj, jak se máš?“ zaslechli jsme od místních prodejců hned několikrát. Občas si nás popletli s Poláky či Němci. V drtivé většině případů se však nemýlili: „Ahoj, dobré, Praha, nebo Brno?“ Místní rovněž velmi dobře znají naše fotbalisty: „Rosický, Koller, Baroš…“
Zastavili jsme se v jedné z kaváren s přímým výhledem na amfiteátr. Cappucino tady v přepočtu vyšlo na 23 korun.
Když už jsme byli v El Džemu, navštívili jsme i místní archeologické muzeum. Návštěva nezabere příliš času, i tak ho rozhodně doporučíme. Nachází se zde hlavně sbírka římských podlahových mozaik, jež pochází z vil zdejších obyvatel. A navíc jsme nic neplatili, neboť na jednu vstupenku lze kromě amfiteátru navštívit právě popisované muzeum.