„Češi prý neplatí nájemné.“ Studentka z Prahy popsala chování některých Pařížanů

„Ve Francii mi nechtěli pronajmout byt. Tvrdili, že Češi neplatí nájemné,“ svěřila se redakci mladá studentka z Prahy. Její český přízvuk prý v Paříži přitahoval řadu nepříjemných pohledů i komentářů. Nejčastěji ji považovali za Rusku.

Redakce PrahaIN.cz hovořila s pětadvacetiletou studentkou Simonou, která strávila poslední dva měsíce roku 2025 ve francouzské metropoli. Vycestovala tam kvůli studiu. Jak sama uvedla, nikdy v životě se nesetkala s tolika předsudky jako právě v Paříži. Největší problémy prý způsoboval její přízvuk a také fakt, že se francouzsky domluví jen částečně.

„Když jsem odlétala, věděla jsem, že Francouzi odmítají mluvit anglicky a mají spoustu předsudků. Varovali mě všichni, kdo Francii někdy navštívili. Realita byla ale ještě drsnější, než jsem čekala,“ zmínila Simona s tím, že ji k odjezdu do Paříže inspiroval populární seriál Emily in Paris z dílny Netflixu. Skoro nic ze seriálu se prý ale realitě nepodobalo.

Češi patří do škatulky východních Evropanů

„Ve Francii mi vůbec nikdo nechtěl pronajmout byt ani pokoj. Od několika majitelů jsem se dozvěděla, že prý Češi neplatí nájemné. Jenže Čech je pro ně stejný jako Rus, Ukrajinec, Slovák nebo Polák. Patříme do škatulky východních Evropanů a přes to prostě nejede vlak,“ pokračovala ohledně prvního problému.

Nedůvěru prý zaznamenala i u realitních makléřů, kteří po ní požadovali celou řadu dokumentů o tom, že je schopná nájemné zaplatit, a také vysoké počáteční zálohy.

Ačkoli se jí bydlení nakonec sehnat podařilo, vlna předsudků, nepříjemných komentářů a pohledů zdaleka neskončila. „Snažila jsem se vždycky začít mluvit francouzsky, ale v tom jazyce nejsem moc dobrá, takže jsem pak pokaždé přešla do angličtiny. Nikdo se se mnou ale nechtěl bavit. Jakmile slyšeli východoevropský přízvuk, tvářili se, jako bych je obtěžovala. To mluvím třeba o prodavačích v obchodech, číšnících a podobně,“ dodala studentka. Francouzi podle jejích zkušeností anglicky ve většině případů rozumějí, mluvit ale odmítají.

Mimo Paříž jsou prý lidé milejší

Podobně pohrdaví jsou prý i vůči jednotlivým cizím zemím a kulturám. „Třeba rozdíl mezi Českem a Slovenskem prostě neřeší. Česko je pro ně jako Polsko a to je zase jako Rusko. Vlastně si tam skoro všichni o mně mysleli, že jsem z Ruska nebo z Ukrajiny. Když jsem jim řekla, že jsem z Česka, většinou jen mávli rukou, že je jim to jedno, protože je to přece stejné,“ povzdechla si studentka s tím, že nezájem nepramení z nevzdělanosti, ale z lhostejnosti. „Oni nejsou hloupí, jen nás prostě házejí do jednoho pytle,“ řekla.

Aby nebyla stejná a neházela do jednoho pytle zase Francouze, musí uznat, že při svém pobytu potkala i řadu milých lidí. „Co jsem tak vypozorovala, lidé mimo Paříž jsou o něco milejší. Ale i Pařížané umějí být fajn, když chtějí,“ smála se.

Pro cizince je podle ní nicméně velmi těžké proniknout pod pomyslnou skořápku a dostat se k místním lidem blíž. „Jsou dost hrdí a hodně z nich nemá cizince rádo už z principu. Nevím proč, to jsem se nedozvěděla. Nikdy na mě ale nebyl nikdo vyloženě zlý. Jejich averze spočívá spíš v tom, že dělají, jako by vás vůbec neviděli ani neslyšeli,“ uzavřela Simona své vyprávění. I přes některé negativní zážitky ale na Francii nezanevřela a určitě se někdy plánuje vrátit.

Popsané zážitky prý nejsou obecnou představou

Jak redakci sdělila Eliška Fajmonová, manažerka komunikace Francouzského velvyslanectví v České republice, situace, kterou studentka popsala, podle ní neodpovídá obecné představě Francouzů o Češích. Velvyslanectví navíc popsaná situace mrzí.

„Netvrdíme, že najít ubytování ve Francii je jednoduché. Aby se snížilo riziko neplacení, potřebuje pronajímatel záruky, že má nájemník dostatečné prostředky. Jedná se o zhruba trojnásobek nájemného. Zájemce o pronájem má také předložit řadu dokumentů, jako jsou bankovní identita, potvrzení o stipendiu, případně výplatní páska, pracovní smlouva nebo daňové přiznání. Pronajímatel se vás však nemůže ptát na zcela soukromé informace, například na rodinnou situaci či zdravotní stav, ani požadovat výpis z účtu,“ uvedla Fajmonová k hledání bydlení ve Francii.

Nájemníka nesmí odmítat kvůli národnosti

Tento postup je stejný pro všechny bez ohledu na státní příslušnost. Francouzské zákony navíc zakazují pronajímatelům odmítnout pronájem bytu z důvodu národnosti, příjmení nebo názorů. Pokud se někdo stane obětí diskriminace tohoto druhu, může se obrátit na příslušného ombudsmana.

„Stejně jako v každé jiné zemi je jistě možné setkat se s pronajímatelem, který mluví pouze úředním jazykem své země. V takovém případě musí zájemce o pronájem mluvit francouzsky nebo ho musí doprovázet francouzsky mluvící osoba,“ uzavřela za francouzské velvyslanectví Eliška Fajmonová.