foto: Archív David Bohbot, se svolením/David Bohbot u izraelské policie
ROZHOVOR: „Pokud Izrael nezaútočí na Rafáh a nezničí poslední brigády Hamásu, tak všichni vojáci i civilisté zemřeli zbytečně. Tisíce lidí se sjely do Izraele a pomáhají jako dobrovolníci. Ofenzíva armády nesmí skončit. Byla by to tragická a strategická chyba,“ říká David Bohbot, bývalý příslušník izraelské armády, který žije v Praze.
Davide, jaká je aktuální situace na severu Izraele, kde teď sloužíte?
Odjel jsem do Izraele okamžitě po útoku teroristů z Hamásu. To je pro všechny Izraelce úplně normální. Při jakémkoliv konfliktu v Izraeli se všichni vracejí domů. Armáda mě povolala a nabídla mi místo v bojových jednotkách. Jsem přece jen už trochu starší, a tak jsem si vybral službu u policie. Jsem příslušníkem speciálních policejních jednotek. Jsme nasazeni v bojové linii u města Manot v severní části Izraele asi pět kilometrů od libanonských hranic. Mohu pouze prozradit, že naším úkolem je bránit, chránit, kontrolovat a zasáhnout tam, kde jsou problémy. O naší práci ale nemohu říkat žádné podrobnosti.
Liší se služba u policie v pohraniční oblasti od služby v armádě?
To je jedno. Jsme nasazení v první linii, protože celé pohraniční pásmo, všechna města i vesnice byly evakuovány. Klid je tady pouze zdánlivý. Je to i z toho důvodu, že může dojít k útoku Hizballáhu z Libanonu. Neustále se dostáváme do nebezpečných situací. K ozbrojeným konfliktům na hranici dochází každý den. Některé sdělovací prostředky píšou, že ztráty mezi příslušníky Hizballáhu jsou velmi nízké. To je ale účelová lež. To tvrdí také velení Hizballáh. Oficiálně přiznali, že přišli asi o dvě stě vojáků. To je ale nesmysl. Izraelská armáda eliminovala více než tisíc teroristů z této organizace. Každý den mají nové a nové ztráty. Armáda i policie útočí na jejich pozice nonstop a nenechají je vydechnout. Důvod je následující. Izrael totiž zjistil, že i Hizballáh a Irán a Hamás měly původně naplánovaný společný, kombinovaný útok. Hamás to svým útokem porušil. Hizballáh se tedy připravil na válku a je třeba jej co nejvíce oslabit.
Jak dlouho jste ve ve službě?
Měsíc a půl nepřetržitě. Teď budu sloužit ještě týden. Potom se vrátím do Prahy a odpočinu si. Budu s dětmi, které jsem skoro dva měsíce neviděl, provedu nezbytné pracovní věci v mojí firmě a opět se vrátím do služby v Izraeli. Natrvalo se vrátím do Prahy, až válka definitivně skončí. Dřív ne.
A co civilisté? Jaký je v Izraeli vztah lidí k armádě a k vojákům?
Podpora armády a policie ze strany civilního obyvatelstva je neuvěřitelná a výjimečná. Nikde nic takového neexistuje. Například izraelské dívky a ženy připravují zadarmo pro vojáky jídlo. Mnoho lidí po práci vezme svá auta a čekají v Tel Avivu a ve všech dalších městech u vlakových a autobusových nádraží a vojáky, kteří se vracejí ke svým jednotkám, vozí zadarmo na jejich základny svými auty. Další tisíce lidí posílají vojákům balíky. Pokud třeba záložák podniká a musel do války, tak dobrovolníci podpoří jeho firmu, aby o ni nepřišel. Například formou marketingu a reklamy a stejně se chová i stát. Podpora vojáků a armády i dalších bezpečnostních složek je neuvěřitelná.
Prý je v Izraeli velké množství dobrovolníků z různých koutů světa?
Ano. Je to úžasné. Více než sto tisíc lidí přijelo z celého světa bojovat do armády i pomáhat jako dobrovolníci tam, kde je potřeba. Mezi nimi jsou i Češi. O tom ale víc hovořit nemohu. Koneckonců i já jsem přijel z Česka. Ale například přiletěla z Prahy vynikající lékařka Eva, která okamžitě nastoupila jako dobrovolník do nemocnice. Její specialitou jsou posttraumatické stresové poruchy. Právě takové specialisty nyní v Izraeli potřebujeme. Pomoc nabízejí psychiatři, chirurgové, psychologové i další lékaři a specialisté. Z celého světa se ozývají a přijíždějí jako dobrovolníci lidé všech profesí. Je to skvělé. V Česku uspořádali hned po útoku na jihu Izraele několik sbírek a poslali je jako pomoc na obnovu napadených kibuců. Všem patří velké poděkování.
Teď se ozývají výzvy k příměří a výzvy k tomu, aby Izrael na Rafáh neútočil. Jaký je skutečný stav věcí?
Izraelská armáda bojuje v Chán Júnisu a připravuje se na ofenzívu. Do Rafáhu se stáhly poslední čtyři brigády Hamásu. To je jejich taktika, umístit svoje jednotky do měst mezi domy a civilisty. Jsou to jejich poslední brigády. Před válkou jich měl dvacet čtyři. Izrael tuto operaci provést musí. To je ze strategického hlediska naprostá nutnost. Zatím totiž nedošlo ke konečné změně. Hamás je stále u moci. Čtyři brigády mají dohromady deset tisíc příslušníků, to Hamásu stačí k provádění teroru a k obnovení svoje vojenské síly. Izraelská armáda je proto musí zničit. Pokud se to nestane a izraelská armáda se stáhne, tak Hamás velmi rychle obnoví svou vojenskou sílu. To by pak znamenalo, že všichni, kteří až doposud přišli o život, a to jak civilisté, tak vojáci, zemřeli zbytečně.
Už i samotní civilisté z Gazy začínají chápat, jak tragický je pro ně výsledek vlády Hamásu. 7. listopadu provedli jejich teroristé na jihu Izraele ten známý útok a masakr. V Gaze to lidé oslavovali s teroristy v ulicích. A jaký je výsledek dnes? Co jim to šílené násilí přineslo? Jenom zkázu a smrt. Přišli o všechno. Gaza se proměnila v ruinu, bojovníci Hamásu jsou v naprosté většině mrtví nebo zranění. Terorem a násilím nezískali vůbec nic. Izrael jim operací v Gaze poslal jasný vzkaz. Násilí nevyřeší nic, a pokud k dojde k podobným útokům, bude se bránit všemi prostředky.
David Bohbot je expert národní bezpečnosti Izraele se specializací na ochranu měkkých cílů a je konzultant izraelské protiteroristické akademie. Pracuje jako bezpečnostní analytik a lektor. Už více než dvacet let žije v Praze.