foto: Bára Richterová, PrahaIN.cz/Jarní trhy v Drážďanech
REPORTÁŽ: Nejvíce Čechů zamíří na hlavní náměstí v Drážďanech v období adventu. O místních trzích jsme již několikrát psali. Jsou velké a krásné, ale zejména o víkendech doslova praskají ve švech, čeština se zde stává takřka úředním jazykem. Na stejném místě se ale během roku koná řada dalších trhů, které navštěvují zejména místní. A jsou téměř stejně bohaté jako ty adventní.
Nyní probíhají ty jarní, které mohou zájemci navštívit až do 20.května. Otevřeno je od pondělí do čtvrtka a v neděli od 10:00 do 19:00, v pátek a sobotu se zavírá o hodinu déle.
My jsme se na ně vyrazili podívat první sobotu v květnu. Lidí bylo tak akorát. Prázdno určitě nebylo, najít volné místo k sezení u stolu však nebyl problém. Fronty se netvořily a překvapilo nás, kolik toho na místě bylo k mání. Čeština byla slyšet, ale rozhodně méně než v období adventu.
Jarní drážďanský trh myslí na malé i velké. Pro děti je připraveno ruské kolo, dětský vláček i kolotoč. To doplňuje řada hudebních vystoupení místních umělců. Ve stáncích se prodávají proutěné košíky, kabelky, kožené výrobky, hračky, nůžky a další ocelové nástroje či květiny a zelenina.
Ceny u většiny věcí nám přišly stejné jako v Česku.
Na výběr bylo z mnoha možností. Autor: PrahaIN.cz
Čechů pomálu
Největší množství stánků bylo určitě s občerstvením. Náměstím voněly smažené koblížky, sladké pečivo a palačinky. I pro milovníky slaného byl obrovský výběr. Několik druhů klobás a k nim velké množství příloh. Klasický bratwurst byl k mání standardně v bílé bagetě, s hranolky, naloženými žampiony nebo třeba s bramborami pečenými na cibulce. Na výběr byly i různé druhy noků, sekaná či zapečené chleby.
Pití se stejně jako o Vánocích rozlévalo do skla a bylo zálohované.
Všude bylo velké množství laviček a dalšího sezení u stolů.
Nás ale překvapilo něco jiného. Z vánočních trhů jsme zvyklí, že v nabídce vídáme češtinu a pokud stánkař jazyk rozezná, automaticky spouští naučené fráze.
Nyní byla místo češtiny na stáncích vidět kromě němčiny jen azbuka.
Tam, kde dříve byla čeština, je nyní azbuka. Autor: PrahaIN.cz
Všimli jsme si několika Čechů, kteří si z obrovské nabídky vybrali jídlo, ale z tabule nedokázali určit, o který pokrm se jedná a nezbývalo jim nic jiného než ukazovat prstem.
„Moc vás sem teď nejezdí,“ odpověděl prodejce na náš dotaz, kam zmizela naše mateřština.