foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/„My bysme se už nějak domluvili, žádnej strach…“
REPORTÁŽ: „Keby toto viděl súdruh minister Čepička, boli bysme všeci v riti!“ praví v jedné z památných replik major Haluška, velitel praporu na Zelené Hoře. Tam, kde sice nikdy takzvaní pétépáci nasloužili, ale díky zfilmované knize Miloslava Švandrlíka to diváci příliš neřeší.
Řada postav zdomácněla: Kefalín, Haluška, Ciml, Troník, Jasánek, Hamáček. Některé věty zlidověly. „Kontrolní otázka, soudruzi!“ „Plány revanšistů zhatí naši vepři boubelatí!“ „Omyl, svobodníku, já jsem feudál. Buržoazie je naším společným nepřítelem.“
Švandrlíkova kniha vyšla v roce 1969, snímek Zdeňka Sirového v roce 1992. Jeho sláva trvá dodnes.
PrahaIN.cz se rozhodla legendární prostor natáčení navštívit. Hned na tomto místě musíme poznamenat, že zážitek to byl skutečně nezapomenutelný. A že převládla deprese nad tím, jak objekt dopadl.
Pokud budete mít někdy podobný nápad, podívejte se nejprve na Černé barony. Jednotlivá místa před vámi ožijí. Ani po třiceti letech se tady téměř nic nezměnilo. Ponurou atmosféru navíc provázelo chladné, podzimní počasí.
Smutný Kefalín. Foto: PrahaIN.cz
Fakta
Zámek Zelená Hora u Nepomuka byl v minulosti obýván předními šlechtici z rodu Švamberků, Šternberků či Martinic. Podle místních se o název postarala jistá svatovojtěšská legenda. První písemná zmínka o ohrazení Zelené Hory je z roku 1221. Letošní expozice skončila příchodem října a znova se otevře na jaře příštího roku.
Tolik fakta.
Abychom neodradili případné návštěvníky, vyčkali jsme s reportáží několik týdnů.
Jak už jsme řekli, padla tam na nás deprese. Kdo se přes tyto zvláštní stavy přenese, může se těšit na neopakovatelnou atmosféru. Zámek sice zatím nemá žádné exponáty, ale město Nepomuk otevřelo ve svém muzeu dvě nové expozice (Zelená Hora a Černí baroni), které návštěvníky seznamují nejen s historií památky, ale také s údajným působením PTP praporů „politicky nespolehlivých“ vojáků.
Samotný zámek ovšem nabídne také kus filmové historie. Až po chvíli pozorování jsme zahlédli malý snímek Ondřeje Vetchého coby Kefalína. Krčil se na okně, které ve snímku představovalo pohled do vězení.
|
„Jako politický pracovník s tím nemůžu souhlasit. Estráda, pokud bude optimistická, proč ne? Hudba, proč ne? Ale aby nám kvarteto tvořili tři faráři a jeden konzervatorista buržoazního původu, to, ku*va, ani omylem!“
zdroj: Černí baroni
|
Paměť národa
Potěšil nás naopak částečně zrekonstruovaný kostel. Uvnitř byla atmosféra o poznání lepší.
Jak už to v Česku bývá, kousek od nové fasády se drolily cihly, za opraveným kostelem byly rozpadnuté schody. Jestli šlo o záměr, nám nikdo nezdůvodnil. Hlavou jsme nad tím nekroutili jen my, ale i další.
Pokud půjde návštěvníkům o netradiční zážitek, nebudou zklamaní. Pokud si někdo představuje typický zámek na procházku, vyděsí se.
Zelenou Horu může každý finančně podpořit podle vlastního uvážení. V plánu je nejen expozice, ale třeba taky zpracování stavebně historického průzkumu.
Abychom nezapomněli, musíme pochválit velkoplošné cedule Paměti národa. Byly všude na nádvoří. Mladším ročníkům doporučíme jejich svědomité prostudování. Aby jednou znovu neplatilo, že „o tom, co je hezké, a co ne, rozhodujeme my, strana!“
„Kontrolní otázka, soudruzi. Co udělá náš dobře známý samopal vzor 24, když ho ponecháme na větru a dešti? No?“ Foto: PrahaIN.cz