„Co se to tu děje?“ žasnou turisté v lázních Luhačovice

REPORTÁŽ: Redakce PrahaIN.cz plánovala v červenci cestu na Slovensko, konkrétně na Štrbské pleso. Chtěli jsme si projít zejména Poprad a Vysoké Tatry. První místo nás zaujalo svou historií spojenou s podsvětím a největší hory našich sousedů asi netřeba představovat.

Než jsme překročili společné hranice, dovolili jsme si menší odbočku do lázní Luhačovice. Ještě v červnu se na nás totiž obrátil čtenář, který chválil dubnový článek o „konkurenčních“ Velichovkách. Jak napsal a posléze vysvětlil telefonicky, do Luhačovic jezdí každý rok. „Letos je to tu ale nějaké takové mrtvé. S manželkou jsme se ptali, co se to tu děje,“ řekl nám. „Když budete mít cestu, zavítejte a přesvědčte se sami,“ doplnil.

Jeho pozvání jsme přijali a do Luhačovic dorazili ve středu 9. července odpoledne. První, co jsme začali hledat, byly restaurace. Po delší cestě z Prahy (310 kilometrů) jsme měli hlad. Výběr je skutečně široký. V lázních se nachází Aperitivo bar Smetánka, na lázeňské kolonádě je Salon de Thé s výbornými palačinkami, v hotelu ALEXANDRIA se nejen ubytovaní mohou těšit z pohostinství a menu francouzské restaurace.

I milovníci dobré kávy mají z čeho vybírat. Poblíž Inhalatoria najdete kavárnu v Myslivně, v areálu Slunečních lázní se nachází Mercii Caffé a na již jednou zmíněné kolonádě vinotéka nebo obchůdek s názvem Oxalis. Soustředí se především na kvalitní čaje.

Jelikož jsme klasičtí turisté, kromě míst jsme hledali i jednotlivé recenze. A tady musíme na dálku smeknout před provozovateli. Drtivá většina ohlasů je kladná. Hosté chválí chutě, usměvavou obsluhu, příznivé ceny i široký výběr jídel a zákusků. Ani my jsme z pozdního oběda neodcházeli zklamaní.

Důvod naší návštěvy ale tentokrát nespočíval v hledání gastronomických zážitků, nýbrž ve snaze „zažít Luhačovice“. A to byl moment, kdy jsme se museli opravdu štípnout, jestli dobře vidíme. Když jsme totiž přišli k nepřehlédnutelnému Společenskému domu, který je srdcem kulturního dění v lázních, napočítali jsme zde jen pět lidí.

Luhačovické lázně známe dobře a v minulosti jsme je navštívili hned šestkrát. S takto liduprázdným okolím jsme se však setkali poprvé. Až potom nám došlo, že ani v restauraci jsme dlouze nečekali. Kromě nás v ní jedlo jen pár lidí. Před fontánou u kolonády jsme později napočítali dalších jedenáct lidí. Z toho podstatnou část tvořili rodinní příslušníci „pacientů“.

Důležité je zdůraznit, že ve středu na Zlínsku nepršelo, obloha byla skoro modrá a teploty se pohybovaly kolem 21 stupňů Celsia. Většina přítomných na sobě měla jen tričko a šortky. Oproti Poděbradům, které jsme navštívili v neděli 6. července, šlo o nebe a dudy.

Čím to, že je život v proslulých lázních takto titěrný, nám nikdo nedokázal zodpovědět.

Jedni tvrdili, že právě probíhají procedury, další, že jsme si vybrali špatný čas (mezi 15:00-17:00). Na stranu druhou nám čilý turistický ruch nechyběl, z Prahy jsme jím přesycení. Celkový dojem z místa, pokud odmyslíme nedostatek návštěvníků, byl přesto vynikající. Všude čisto, čerstvě posekaná tráva a upravené koruny stromů.

Odkudsi štěkali psi a na ně pokřikovaly děti. Chvílemi jsme se téměř vrátili do dětství. Možná bychom v něm i zůstali, kdyby nás nečekalo dalších více než 200 kilometrů na Štrbské pleso…