foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Restaurace Šeberák, červen 2025
REPORTÁŽ: V době, kdy svět svíral strach z koronavirové nákazy a platila přísná opatření, se tu a tam objevil podnik, který příkazy a nařízení odmítal. Právě do této kategorie patřila restaurace Šeberák.
Pražanům ji není třeba představovat. Pro ostatní jen doplníme, že tato rebelující restaurace v minulosti neřešila bezinfekčnost hostů, ignorovala zákazy a kontroly očkování zde byly druhořadé.
I díky tomu se podnik mezi lety 2020 a 2021 opakovaně dostával na titulní stránky novin. Pokud pomineme rozporuplné reakce, stojí za zmínku, že restaurace se nachází v Kunraticích u stejnojmenného rybníka. Návštěvníci si zde mohou užít nejen jídlo, ale i rekreační zázemí. Je tu plácek pro táborák, stany, plážový volejbal, stolní tenis. Můžete zde plavat, ráchat se ve vodě nebo prostě jen procházet krajinou.
Redakce PrahaIN.cz podnik navštívila po delší době, a to v neděli 1. června. Netrvalo ani minutu a myšlenky se vrátily do doby koronavirové krize. Na tabuli nás totiž okamžitě zaujalo následující sdělení:
„Toto je restaurace bez podmínek. Rádi vás obsloužíme i bez očkování, testů nebo prodělaného covidu.“
Že nejde o zapomenutý cár papíru, dokládají i další informační listiny: klasifikace rybníku Šeberák, provozní řád dětského hřiště, návštěvní řád a návod první pomoci pro případ nehody.
„My sem během covidu chodili pravidelně. Tamhle do stanu,“ řekl první host, kterého jsme zastihli vedle citovaného oznámení kouřit. „Mám to tady moc rád a jsem rád, že majitelé všechny útrapy přežili,“ dodal ještě předtím, než spořádaně rozdrolil cigaretu a odnesl oharek do koše.
Jinak se ovšem o pandemii mluvilo jen velmi zdrženlivě. Ne snad proto, že by lidé zapomněli, ale protože každému ta doba něco vzala. Mamince asi pětileté holčičky například babičku. Také ona byla z Kunratic.
„Já sem kvůli těhotenství nechodila, ale z mého okolí sem chodili skoro všichni. Dneska na to koukám jako na revoltu, možná i na vtip, ale tehdy… nevím, asi bych neměla odvahu se těm opatřením postavit,“ řekla pro naši redakci.
Rodinka u stanů, kam jsme se následně vydali, prožila pandemii v Portugalsku u příbuzných. „Tam to bylo hodně přísné. Na Šeberák si ale pamatujeme, to byly časy,“ povzdechla si asi šedesátiletá žena. „Líbilo se mi, že řekli i jiný názor. Teď si myslím, že měli pravdu!“ uzavřela.
Ať už to bylo jakkoliv, Šeberák přežil. Místo je dodnes velmi oblíbené a hojně navštěvované. Abychom neurazili, dali jsme si oběd. Smažený sýr s bramborem (295 korun) byl obrovský a výborný. Mlaskalo se u většiny stolů, které byly z velké části rezervované.
Na cvrkot v podniku mimochodem dohlížel provozní ve vyžehlené košili, stejně jako za starých časů. Šeberák je zkrátka svůj. Kvalitní a specifické místo v nádherném prostředí, kde si dávají záležet na tom, aby se lidé cítili svobodní. Jinak to vyjádřit neumíme. Socha Švejka na břehu náš dojem jen podtrhla.