„Co to má na ocase?“ žasli lidé u koně svatého Václava

REPORTÁŽ: Do Písku jsme vyráželi s jasným cílem. Chtěli jsme vidět sedmnáctý ročník výstavy soch z písku, Kamenný most a také hřebčinec, který od roku 2010 nese status Národní kulturní památky České republiky.

Do Písku jsme z Prahy jeli zhruba hodinu a půl, vzhledem k tomu, že byl víkend, cesta proběhla bez jediného zdržení. Naše první zastávka byla právě v hřebčinci, který byl vybudován na přelomu 19. a 20. století a dodnes patří k nejvýznamnějším chovatelským zařízením v České republice.

A ti, kteří se do jižních Čech vydávají, na něj často zapomínají.

A to je škoda.

Nejvíce nás zaujala bronzová socha koně, která stojí na vyvýšeném podstavci hned za vstupní branou. Obdivovali jsme ho s i hloučkem lidí, se kterými jsme společně diskutovali, zda to není stejný kůň, jakého známe z Václavského náměstí. Někdo tvrdil, že vypadá jinak, většina se shodovala, že vypadá stejně. Jen nemá jezdce.

Zemský hřebčinec Písek. Autor: PrahaIN.cz

Když šla okolo nás zaměstnankyně, zeptali jsme se. „Je to stejný kůň, jmenuje se Ardo a pocházel z našeho hřebčince, autorem obou soch je Josef Václav Myslbek,“ odpověděla s úsměvem.

Bylo evidentní, že na podobné otázky odpovídá často. Ptali jsme se i na uzel na ocasu, který obě sochy mají. „Nevím, jestli tomu tak opravdu bylo, ale říká se, že když ho vedli do ateliéru, tak nechtěli, aby se mu zablátil, tak mu ho svázali. Jenže sochař nevěděl, že koně normálně nemají svázané ocasy, tak ho okopíroval,“ řekla nám také.

Kdo by ho chtěl vidět nyní, bude si muset minimálně do příštího roku počkat. Národní galerie, v jejímž majetku socha Arda je, se ji rozhodla restaurovat.

Kamenný most byl celý pod vodou

Poté jsme zamířili do centra.

K chloubě města, ke Kamennému mostu. Jde o nejstarší kamenný most v České republice. Postaven byl v druhé polovině 13. století na suchu, až po jeho dostavbě byla řeka uměle převedena do nového koryta, které vedlo právě pod mostem.

Krásná jsou barokní sousoší.

Při povodních v roce 2002 servala voda z mostu sochu anděla a většinu zábradlí, dlažby a izolaci. Most v té době zcela zmizel pod vodou. Obnova začala ihned, co voda opadla. Kulminovala 13. srpna a již 16. srpna byl most vyčištěn a s provizorním dřevěným zábradlím opět zpřístupněn. Práce se platily z veřejné sbírky, kde se sešlo přes 5 milionů korun. Rekonstrukce byla ukončena slavnostním nasvícením dne 12. května 2003. To jsme se vše dočetli na tabulích přímo u mostu.

A právě okolo břehů řeky Otavy jsme si ještě prohlédli obří sochy z písku. Je jich celkem pět a stojí tu od poloviny května, v případě příznivých podmínek se na ně zájemci mohou přijít podívat až do konce listopadu.

Kamenný most a sochy z písku. Autor: PrahaIN.cz

Sochy jsou letos vytvořeny na téma „Písek – Jihočeské Athény“.

„Písková díla propojila pět částí antického dramatu s pěti smysly a pěticí archetypů zpodobněných slavnými řeckými umělci a mysliteli. Vypravěč příběhů Homér byl jedno velké ucho. Snílek a fantasta Orfeus šel sveřepě za svým cílem, jeho nos jej vedl za vůní lyriky. I vědec Pythagoras si rád vše ověřoval vlastníma rukama. Filozof Empedokles zkoumal bystrým vnitřním zrakem učení svých předchůdců. A bajkař Ezop dával lidem zažít chuť příběhů šprýmařského jazyka,“ stojí v oficiální pozvánce.

Po celém dni nám vyhládlo. Zamířili jsme do první restaurace, kterou jsme měli po cestě. Tou byla Kozlovna u Plechandy. Kozlovny známe i z jiných měst, věřili jsme proto, že zklamaní nebudeme.

Burger za 317 korun nás sice trochu překvapil cenou, ale byl dobrý. K tomu dvakrát Kozel z tanku za 47 korun a za brzkou večeři jsme nechali cirka 800 korun.