foto: Misha Veselý, PrahaIN.cz/Tisková konference na téma Školy, děti, psychika...
Ve středu se konala konference zvaná Školy, děti, psychika – alarmující dopady covidové krize. Většina pozornosti se nyní obrací na Ukrajinu. Pravdou ale je, že nejen děti z Ukrajiny trpí. U nás je na vině hlavně covidová situace, která poznamenala hlavně školství. Konference se zúčastnili pedagogové, studenti, psychologové i rodiče, kteří přiblížili problematiku z mnoha úhlů.
Petr Vrána, ředitel školy v Troubkách, se vyjádřil, že covid není u konce a do našich škol se pravděpodobně promítne i v budoucnosti. Podle Vrány přibývají opatření, ale chybí diskuze o problematice. V zavírání škol jsme byli jedni z nejradikálnějších, jenže distanční výuka zabránila dětem v přirozeném rozvoji.
„Média bych rád vyzval k tomu, aby dala prostor více názorovým proudům,“ uvedl spolu s tvrzením, že média prezentovala především hlas státu, se kterým například mnozí učitelé nesouhlasí.
Ředitel Vrána byl za svůj přístup k opatřením dokonce pokutován. Na jejich škole se roušky až na výjimky, kdy byl někdo nachlazen, nenosily a testování probíhalo dobrovolně. Počty nakažených dětí však byly stejné jako na okolních školách. To vyvolává otázku, zda opatření na školách nebyla zbytečná a neefektivní.
Vrána také vyjádřil názor, že nechat lidi získat přirozenou imunitu by vnímal jako lepší řešení, avšak starší lidi onemocnění covid ohrožuje na životě a může se tak stát, že senioři zaplatí daň za imunitu mladší generace.
Helena Lánská pracovala v období uzavření škol jako učitelka s dětmi na prvním stupni. Nejmenších dětí se online výuka dotkla velmi málo. Musely však dodržovat vládní nařízení.
Roušky podle ní způsobovaly dětem potíže se soustředěním. Žáci v její třídě několikrát plakali, trpěli bolestmi hlavy, měli otlaky a boláky za ušima, některým se dokonce začaly objevovat exémy na rukou a poměrně dost z nich začalo trpět krvácením z nosu.
Vedení školy trvalo na tom, že vládní nařízení se musí dodržovat. Někteří kolegové dokonce napomínali děti nepříjemným způsobem. Děsili je tím, že nemoc přinesou domů a zemřou jim prarodiče, pokud nebudou roušky nosit.
„Měla jsem dojem, že jsem dětem štítem. Bohužel jsem se zároveň stávala terčem pro vedení,“ uvedla Helena Lánská. Když přišlo očkování, byla k němu nucena. Nakonec změnila školu, kde se setkala s ještě mnohem horším a neadekvátnějším přístupem, když uvedla, že očkovaná není. Popsala jak se kolegové nezdrželi nevhodných poznámek, jednalo se s ní jako s vyvrhelem a nakonec byla propuštěna.
„Pohodu a štěstí dítěte je nutno stavět nad potřeby společnosti,“ uzavřela Lánská své vyprávění.
Vyslechli jsme názory psychologů
Na konferenci se také připojil online psycholog Daniel Štach. „Když do školství přijde nějaké nařízení shora, strach se tam šíří neuvěřitelnou rychlostí,“ popsal situaci, kdy vznikala pandemická opatření. Podle něj okamžitě vznikl skupinový tlak, a to nejen na děti, ale zejména na pedagogy.
Potvrdil slova Heleny Lánské, že ve školách vznikala šikana a někteří vyučující museli školy opustit. Lidé s kritickým myšlením byli vytlačováni. Děti se naopak navenek adaptovaly, zatímco v nitru cítily, že ve škole musí nějak přežít. Neměly dojem, že se mohou dospělým svěřit, jak se cítí, protože byly z jejich strany neustále přísně tlačeny k dodržování nařízení.
„Mě se několik dětí zhroutilo u mě v pracovně. Začaly plakat. Začaly mi klást otázky, na které jsem jim ani nedokázal dát odpověď,“ popsal Štach psychicky napjatou situaci.
Klinický psycholog Jaroslav Simon uvedl, že podle průzkumu z května 2020 vzrostly hned na počátku pandemie úzkostné poruchy nebo tendence k sebevraždě. V podstatě třetina dospělé populace nyní trpí psychickými obtížemi. To, že nyní covidová krize končí, neznamená, že následky zmizí. Děti si je mohou podle něj nést i dlouhá léta.
U nezletilých může docházet k závislostem, sebepoškozování, úzkostem a dalším potížím, které se u nich nyní začnou projevovat. Zejména závislosti vnímá psycholog Simon jako hrozbu. Lidé často nerozumí rozdílu mezi leností a depresí. To, že dítě nechce vstávat z postele a nechce cokoliv dělat, značí depresivní stavy. Rodiče si někdy nechtějí připustit, že by jejich dítě potřebovalo odbornou pomoc a tak se tváří, že je vše v pořádku. Často mají dojem, že by to bylo jejich osobní selhání, kdyby dítě potřebovalo odborníka. Není to však pravda, upozornil Simon.
Studenti se cítí omezováni
Denisa Matláková, studentka lékařské univerzity, je neočkovaným medikem. Uvedla, že ač na začátku byla atmosféra školy přátelská, přišel nátlak na očkování. Škola žádala doložení certifikátu. Studenti začali být tlačeni k vakcinaci a přišla dokonce vyhláška o povinném očkování. Ti, kdo na něj nešli, byli nuceni k ukončení studia.
Damián Štach student gymnázia v Ostravě uvedl, že mladí lidé v dnešní době navazují kontakty hůře kvůli sociálním sítím a lockdown to změnil úplně. Mladí lidí se do sebe velmi uzavřeli, měli problém po lockdownu najednou najít společnou řeč, i když před pandemií byli dobrými přáteli. Vnímá to tak, že musí vztahy budovat znovu od začátku.
Jiřina Lenová pochází ze Semil, je psycholožkou a dětem vytvořila neoficiální domácí školu společně se svými přáteli. Hlavní motivací bylo uvědomění, že kolektiv svým ratolestem ničím nenahradí. Výuka probíhala tak, že se společně s dalšími rodiči domluvili na scházení ve skupinách na nejrůznějších místech. Dělala se setkání, kde se každý z rodičů něčeho ujal, ať už to byla organizace, doprava nebo pečení koláčů. Pomohlo to nejen dětem, ale i samotným rodičům, kteří se soustředili na něco jiného než na informace, které na ně chrlila média.
Zajímavé je, že děti dle jejího tvrzení za celou dobu nebyly nemocné a covid se pro ně nestal hlavním tématem. Že jsou školy zavřené a musí se scházet i vzdělávat jinak vnímaly spíše okrajově.
Psali jsme
Volných míst pro ukrajinské děti v mateřských školkách je minimum. Statistiky ukazují, že je v jedné třídě průměrně 22 dětí, maximálně jich může…