foto: Redakce PrahaIN.cz/Bali, ilustrační foto
Po vypuknutí bojů na Blízkém východě zůstaly v zahraničí tisíce českých občanů. Někteří z cestujících si stěžují na nedostatek informací a koordinaci. Kritika ale zaznívá i opačným směrem. Části veřejnosti vadí, že mezi nespokojenými jsou i lidé, kteří odcestovali individuálně do vzdálenějších destinací jako je Thajsko, Bali nebo Srí Lanka a nyní očekávají pomoc státu.
Kvůli útokům na Írán je ve zmíněné oblasti výrazně omezený letecký provoz. Řada spojů byla zrušena poté, co byla dočasně uzavřena klíčová letiště, například v Dubaji, Dauhá či Abú Dhabí. Masivní rušení letů způsobilo, že v zahraničí uvízlo mnoho cestujících.
Česká republika zorganizovala několik repatriačních letů, například z Dubaje či ománského Maskatu. Do Prahy přistál také vládní letoun CASA se 39 cestujícími, kteří byli evakuováni z Izraele přes egyptský Šarm aš-Šajch.
Ačkoli například letiště ve Spojených arabských emirátech již fungují v omezeném režimu, situace se rychle vyvíjí. Lety jsou často rušeny nebo měněny na poslední chvíli podle aktuální bezpečnostní situace a rozhodnutí úřadů i jednotlivých aerolinek.
Ministerstvo cesty nedoporučuje
Z důvodu zhoršené bezpečnostní situace české ministerstvo zahraničních věcí doporučuje cestovat do Saúdské Arábie, Jordánska, Izraele, Libanonu, Kuvajtu, Kataru, Bahrajnu a Spojených arabských emirátů jen ve zcela nezbytných případech.
Kvůli uzavřenému vzdušnému prostoru nad Blízkým východem dochází k narušení i letů do destinací mimo bezprostředně ohrožený region. Hlavním důvodem je, že mnohá uzavřená letiště slouží jako klíčové přestupní uzly pro lety do Asie, což ovlivňuje mezinárodní leteckou dopravu a způsobuje zpoždění či rušení spojů i pro destinace, které nejsou přímo zapojeny do konfliktu.
Desítky zrušených letů hlásí například destinace, jako je Bali, Srí Lanka nebo Thajsko. V těchto lokalitách se nachází mnoho českých občanů. Cestující, kteří vyrazili s cestovní kanceláří, mají výhodu, protože by se o ně měla kancelář postarat a zajistit případnou asistenci či alternativní dopravu. Ti, kteří vycestovali na vlastní pěst, jsou nyní odkázáni jen sami na sebe.
Je rozdíl mezi evakuací z pláže a z válečné zóny
Často si stěžují, že od České republiky nedostávají žádné informace nebo že pro ně není zajištěn repatriační let, což zvyšuje jejich frustraci a nejistotu při řešení situace v zahraničí.
Právě kvůli těmto názorům redakci oslovil náš čtenář, kterému podobný přístup vadí. Nutno zmínit, že není jediný, stejné názory zaznívají pod mnohými internetovými články, ale i v diskuzích na sociálních sítích. Někteří lidé kritizují ty, kteří očekávají pomoc i přesto, že vycestovali po vlastní ose a dobrovolně se vystavili riziku.
„Rozumím tomu, že stát posílá repatriační lety do Izraele. Tam je válečný konflikt, zavřený vzdušný prostor, reálné ohrožení života. To je přesně situace, kdy má stát povinnost jednat a dostat své občany domů. Ale upřímně, trochu mi vadí, když si někdo stěžuje, že mu nikdo nepomůže, nadává na Babiše a Macinku, když uvízl třeba na Bali nebo v Thajsku, kam jel dobrovolně na dovolenou. Letíte na Bali a chcete pomoc státu?“ napsal naší redakci čtenář Petr Coufal, který se sám před několika týdny vrátil z dovolené na Blízkém východě. Taktéž na vlastní pěst, kdy si byl vědom rizik.
Je to problém, ale...
Cestování na vlastní pěst je podle jeho slov svobodná volba. „Stát není cestovní kancelář ani asistenční služba pro každého, komu se zkomplikuje návrat z exotiky. Když je někdo v oblasti války, to je mimořádná bezpečnostní situace. Když někdo uvízne v turistickém ráji kvůli přesměrovaným letům, je to nepříjemné, ale není to přímé ohrožení života,“ pokračoval.
„Chápu frustraci těch lidí. Uvíznout tisíce kilometrů od domova, řešit víza, peníze, práci doma. To je stres, ale vadí mi ten tón: „Stát mě musí dostat domů, protože jsem Čech.“ Stát má pomáhat v krizích, ne suplovat individuální rozhodnutí každého cestovatele. Možná je to tvrdý pohled. Ale podle mě je rozdíl mezi evakuací z válečné zóny a řešením zrušeného letu z pláže,“ uzavřel. „Klidně tam napište moje jméno, za svůj názor se nestydím,“ dodal.
Podobné názory se ve velkém množství objevují například také na Facebooku Ministerstva zahraničních věcí České republiky, téměř pod každým příspěvkem jich jsou stovky.