foto: Hans Štembera pro PrahaIN.cz/Domy, ilustrační foto
ROZHOVOR: Server PrahaIN.cz před několika dny publikoval článek o potížích čtenářky ze Smíchova, která si kvůli hlučným dětem sousedů musela nechat zrenovovat strop v novém bytě. Jak sama uvedla, rodinu dobře zná a zlobit se na ni nechce. Náklady na renovaci sice přesáhly 200 tisíc korun, ale zajistily jí klid potřebný k náročné práci překladatelky.
V souvislosti s tím jsme měli možnost hovořit s mužem z Mladé Boleslavi. Kvůli přetrvávajícím problémům si nepřál zveřejnit své jméno ani přesnou adresu. „Snažím se ten dům prodat, takže bych šel sám proti sobě,“ vysvětlil.
Skoro čtyřicetiletý muž, říkejme mu František, pochází z Vysočiny. Díky studiu na mladoboleslavské Střední průmyslové škole nastoupil jako odborný pracovník ve společnosti Škoda Auto, kde pracuje dodnes. „Stejně tak i moje manželka,“ doplňuje.
Důvodem, proč se rozhodl naši redakci oslovit, jsou netypické sousedské spory. František s manželkou a dvěma dětmi bydlí v dvojdomku nedaleko Mladé Boleslavi. Idyla se změnila ve chvíli, kdy se jejich sousedy stala ruská rodina.
„Nepijí, neberou drogy, nic takového. Jsou jenom obrovsky a nepředstavitelně hluční. Nonstop. Začíná to ráno v 5:15, kdy budí děti, protože je vozí do školy v Praze. Pokračuje to celý den a končí kolem půlnoci,“ popisuje čtenář své potíže.
„S rodinou takto žijeme druhým rokem. Stejně dlouho se snažíme dům marně prodat. Kdokoli tu zůstane déle, hluk slyší,“ říká.
Protože je František zručný, nechal dokonce zesílit stěny. Nejprve o dvacet centimetrů, později přidal dalších třicet. „Museli jsme udělat vlastní protihlukovou stěnu, ale i tak je pořád slyšet skoro všechno. Pomalu jsem se naučil rusky,“ dodává s hořkou ironií.
Rodina tím však přišla o podstatnou část obývacího pokoje. „Kdykoli k nám někdo přijde, zarazí se nad uspořádáním obýváku. Ale jinak to nešlo. Sousedíme přímo s nimi a přenést sem ložnici by bylo ještě horší,“ vysvětluje.
Realitní kancelář, která nemovitost nabízí, zatím přivedla jedenáct zájemců. „Všichni si to nakonec rozmysleli. Pravý důvod se nedozvíme, ale chápu, že když od sousedů slyšíte splachování záchodu, cinkání talířů, pokřikování a občas i hádky, je to pro silné nátury,“ doplňuje František.
Z jeho hlasu byla cítit nejen beznaděj, ale i vyčerpání. Přesto nakonec našel světlo na konci tunelu: „Rozmyslel jsem se a upustil od prodeje. Od listopadu chci dům nabídnout k pronájmu chlapům z práce. My se přestěhujeme do bytu ve městě.“
Závěrem přidává svůj typický večer: „Aby lidi pochopili, jaké to je, tak třeba televizi sledujeme s naplno puštěným zvukem. Když se děti učí, musí mít špunty v uších…“