Dcera vyhání pětasedmdesátiletou matku z bytu. Nepomohl pláč ani prosby

PŘÍBEH: Naše redakce se sešla s  Vendulou S., ta se na nás obrátila a poprosila, zda vyslechneme její příběh. Má problémy s dcerou a v současné době nemá kde bydlet. „Už jsem zoufalá, nevím, co mám dělat,“ řekla nám s pláčem.

Paní Vendule bude brzy 75 let, s dcerou měla vždy výjimečný vztah. Jezdily spolu na dovolené, trávily spolu volný čas, při každém problému tu byla jedna pro druhou. Každá měla svůj byt v jednom stejném domě v centru Prahy.

„Manžel zemřel před pěti lety, zcela automaticky jsem svůj byt přepsala na dceru. Nechtěla jsem, aby měla problémy s dědictvím. Vůbec jsem nad tím nepřemýšlela, byla jsem si stoprocentně jistá, že se nic stát nemůže,“ uvedla.

Všechno začalo před čtyřmi lety, kdy její dcera odjela na dovolenou do Turecka, kde se zamilovala. Když se vrátila, už kupovala letenky, aby se tam prý mohla zase vrátit.

„Myslela jsem si, že to přejde, ale nepřešlo. Dva roka za ním jezdila, pak se vzali a už to budou dva roky, co jsou v Čechách,“ říká paní Vendula.

Problémy se stupňovaly

„Dva roky hrůzy,“ pokračuje.

Problém prý není v tom, že by si s novým manželem své dcery nerozuměla, ale v tom, jak dceru ovlivňuje. „Nepracuje. Furt říká, jak je těžké najít práci, když neumí jazyk a že už si určitě něco najde, ale nemá se k tomu. Živí ho vlastně dcera.“

Ta dělá v bance a z jejího průměrného platu žijí doslova od výplaty k výplatě. Jenže to se jejímu zeťovi nelíbilo.

„Řekl dceři, jestli bych jí něco nemohla platit, když vlastně bydlím v jejím bytě,“ říká už se slzami v očích paní Vendula.

Nejdřív prý platila pět tisíc, částka postupně vyrostla až na patnáct tisíc korun měsíčně. „Když mi to říkala, bylo mi do breku. Viděla jsem, že se to nelíbí ani jí, ale byla tak moc ovlivněná. Udělala by cokoliv, co by ji on řekl.“

Celá situace ale začala gradovat zhruba před půl rokem, kdy se dcera pod vlivem svého manžela rozhodla, že byt prodá.

Ven!

„Když zjistil, že by se můj byt mohl prodat za necelých osm milionů, bylo rozhodnuto.“

S Vendulou se pak sešli a oznámili, že jí bude líp někde jinde.

„Prý je byt pro jednoho zbytečně velký. A taktně mi naznačili, že mi někde, kde nebudu sama, bude líp. Nejhorší je, že mi to řekli až poté, co podali inzerát. Já ale do nějakého domova jít nechci,“ smutní.

V současné době sice stále v bytě bydlí, prohlídky bytu cizími osobami jsou na dennodenním pořádku.

Kam půjde, až byt někdo koupí? „Nevím, se svým důchodem těžko seženu byt do nájmu.“

Ještě horší je ale pocit zklamání z vlastní dcery. „Jestli jí to někdy dokážu odpustit? Nevím. Doufám, že až si to přečte, tak si třeba uvědomí, jak moc mě zklamala,“ říká smutně paní Vendula.

Nikdo další z rodiny se k danému tématu vyjádřit nechtěl.