foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Sovětské vlajky byly zcela normální, Klárov, 9. 5. 2025
REPORTÁŽ: PrahaIN.cz během čtvrtečních oslav navštívila řadu venkovních akcí. Zavítali jsme na Václavské náměstí, dále na náměstí Republiky či Staroměstské, nevyhnuli jsme se ani slavnostnímu rozsvícení televizní věže na Žižkově, to mimochodem proběhlo ve Villa Richter nedaleko Pražského hradu pod přímým dohledem prezidentského páru.
V pátek jsme se proto rozhodli pro Klárov, jemuž vévodí Okřídlený lev od britského sochaře Colina Spoffortha coby památník obětem a vítězům druhého odboje. Právě sem svolala příznivce Iniciativa NE základnám ČR.
V centru jsme se pohybovali několik hodin, konkrétně v tomto prostoru jsme byli od 10:30 do 13:45. Pocity? Hodně, hodně zvláštní. Kolem půl jedenácté zde přitom panoval naprostý klid. Po celém parku byli rozeseti jednotlivci s českými vlajkami, lavičky byly obsazeny turisty s elektronickými cigaretami a mobily v rukách, kousek od Vltavy stálo obrovské policejní auto.
K tomu snad metr a půl vysoký portrét Ivana Stěpanoviče Koněva a všeříkající vlajky bývalého Sovětského svazu. Kdo by náhodou zapomněl, hovoříme o zlatém srpu a kladivu na sytě rudém podkladu. V kombinaci s modrou oblohou šlo o hodně nezvyklý pohled.
Poté jsme odešli ke Sněmovně, kde se ovšem vůbec nic nedělo. A tak jsme se najedli a okolo poledne šli znovu na Klárov. Přibylo tak deset, možná dvacet lidí, jinak bylo vše při starém. Z rozhovoru s jedním účastníkem jsme se dozvěděli, že přišel „podpořit mír“. Byl to čtyřicátník se dvěma syny, který do nás nechtěně drknul tyčí, na jejímž koci byla vlajka. Alespoň, že ta česká, musíme poznamenat.
Asi trojice starších mužů totiž na Klárově neustále pochodovala sem a tam s rudými látkami nad hlavou.
„Chci, aby chlapci poznali naše zachránce,“ svěřil se tento muž. Řekl jen, že je z Prahy, ale víc prozrazovat nechtěl. Fotky s pozadím maršála Koněva odmítl.
Následně jsme se přesunuli kolem magistrátu na Staroměstské náměstí, jemuž se budeme věnovat během odpoledne. Až jsme se zhruba v 13:15 vrátili na Klárov. Netrvalo dlouho, sotva patnáct minut, kdy se ze zcela klidného dýchánku několika lidí stalo spíše agresivní dostavení těžko definovatelných účastníků. Mluvili jsme se dvěma, ale že by dali dohromady rozumnou myšlenku, to se nestalo.
Sdělili nám, že Česko musí „vypadnout z NATO i OSN“, což byl mimochodem jeden z informačních sloganů na plotu pod pódiem. Druhý účastník akce měl odznak SSSR a bradku po vzoru Lenina. „Chci protestovat proti protirežimní vládě,“ řekl. „Prorežimní!“ opravil ho vedle stojící známý. „Proti prorežimní vládě, která je proti lidem, je protilidská,“ pokračoval.
Obešli jsme celý Klárov a naráželi spíše na naštvané a rozzlobené lidí, z jejichž úst létaly jak nadávky, tak výhrůžky. Těžko říct, se co za těch pár minut stalo, že z relativně normálního odpoledne se stalo odpoledne plné nenávisti. O to víc popsaná atmosféra kontrastovala s dalším nápisem na oplocení: Vlna míru.
Místo jsme opouštěli kolem 13:45, kdy se na Klárově mohly sejít tak dvě stovky protestujících. Co jim nejvíc vadilo, jsme nebyli schopni identifikovat. Oficiálním smyslem setkání podle podkladů bylo připomenutí obětí II. světové války. O těch jsme paradoxně z úst oslovených neslyšeli ani jednou.
Dodejme, že projevy začaly úderem 14:00 a přihlížela jim nakonec zhruba tisícovka lidí. Častým oslovením bylo vážení soudruzi, vážené soudružky.