foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Jezdecký pomník sv. Václava, říjen 2025.
REPORTÁŽ: Server PrahaIN.cz pravidelně navštěvuje ikonická místa hlavního města. Jmenujme Karlův most, kostel sv. Mikuláše, Staroměstské náměstí, Klementinum, Emauzský klášter, Josefov, Loretu, Petřínskou rozhlednu nebo Václavské náměstí.
Právě sem jsme zamířili v úterý 14. října krátce po poledni, abychom po měsíci znovu nasáli „jedinečnou“ atmosféru turistických davů, popojíždějících aut a neutuchajících výkopových prací.
Na první pohled se tu za poslední týdny vlastně nezměnilo téměř nic. Mladí lidé posedávají, kde se dá, upjatě sledují mobily, průvodci mávají nad hlavami deštníky a auta trpělivě čekají, až se dav rozestoupí, aby mohla projet.
Nové bylo snad jen to, že ačkoli jsme zaznamenali velký počet chodců, obchody působily nezvykle prázdně.
Rozhodli jsme se proto odbočit a projít i ulice, které na náměstí navazují. Vybrali jsme si tu Ve Smečkách a Štěpánskou, dvě známé tepny pražského centra, které milovníci nočního života znají velmi dobře. Každý ovšem z jiného důvodu.
Ve Smečkách už desítky let sídlí legendární Činoherní klub, zatímco ve Štěpánské se nachází vstup do Lucerny. Mezi těmito táhlými ulicemi najdete kadeřnictví, potraviny, různé salony, ale hlavně bary, restaurace a hospody.
„Nic moc,“ poznamenal barista ve Štěpánské, když jsme se ho zeptali na počet zákazníků. Bylo kolem 13. hodiny, a přestože jsme během pár minut napočítali asi stovku kolemjdoucích, do jeho kavárny nezavítal jediný, s výjimkou několika zaměstnanců Komerční banky, která tu má boční vchod.
Den a noc, doslova
V dalším podniku jsme si dali limonádu a vyslechli několik úsměvných historek. Václavské náměstí je totiž proslulé nočním životem všeho druhu.
„Ale ano, shánějí tady ženské na večer, drogy, jídlo. Veselá kombinace,“ řekl nám spolumajitel jednoho bistra. Zpočátku neměl problém vystoupit pod svým jménem, ale když jsme ho pochválili, že patří mezi málo českých provozovatelů v centru, rychle si to rozmyslel. „Ono to není tak snadné,“ pousmál se a publicitu nakonec odmítl.
Večer podle něj bývá často náročný. „Policie, drogy… není to tak dávno, co jsem kvůli pár podezřelým volal policistu. Řekl mi, že to předá, a odešel,“ popsal.
Na tom, že Václavské náměstí je po setmění úplně jiné, se shodli všichni oslovení. Vinu připisují drogám, alkoholu a benevolenci policie. Během devadesátiminutové návštěvy jsme zde skutečně nezahlédli jedinou hlídku. Drogy nám sice nikdo nenabízel, ale několik agresivních řidičů a nevábně působících žebráků tento dojem bohatě nahradilo.
Čas v srdci metropole jsme si svým způsobem užili.
Jak ale Václavské náměstí vypadá po půlnoci, to si ověříme při další návštěvě.