Den s kočičí chůvou: Na selanku zapomeňte

V metropoli existuje nespočet pracovních příležitostí. Mezi jedny z těch méně obvyklých patří například i zvířecí chůva. Ta se stará o mazlíčka v domácnostech majitelů. Co ale vlastně práce takové zvířecí chůvy obnáší?

Pro spoustu lidí může být práce zvířecí chůvy tak trochu záhadou, když přijde na její samotnou náplň. Kdo takovou práci nejčastěji dělá? Co práce obnáší? A jak vypadá její den? Redakce PrahaIN.cz strávila jeden den s ženou, která pracuje jako kočičí chůva.

Jak nám sdělila chůva, vše začíná domluvou s majitelem zvířete, který si službu objednává.

„Při domlouvání hlídání člověk svěřuje do ruky chůvě nejen svého drahocenného mazlíčka, ale i klíče od bytu, a musí tedy vynaložit obrovskou dávku důvěry ženě, nebo muži, kteří k němu domů budou v době jeho nepřítomnosti docházet. Při schůzce se chůva seznamuje nejen s majitelem zvířete, ale i se samotným mazlíčkem. Je proto ze všech stran důležitá prvotní vzájemná sympatie,“ sdělila na nám kočičí chůva Lenka. 

Den zvířecí chůvy

Společně s Lenkou jsme se vydali na sedmou ráno na první z hlídání na Prahu 5, kde jsme měli vyvenčit dva postarší psy. Hned při příchodu nás psi přiběhli pozdravit. Chůva jim musela nejdříve podat oběma medikaci, kterou měla od majitelů sepsanou na papíře.

Jen, co podala léky, neprodleně jim zapnula obojky s vodítky a vydali jsme se společně ven. Z důvodu jejich věku a nepříznivějšího počasí jsme volili kratší trasu, při které se oba zvládli vyvenčit a nehrozilo prochladnutí. Když jsme se vrátili zpět do bytu, přišla druhá sada léků a hned poté jídlo, na které se psi velmi těšili. Při něm chůva musela i hlídat, aby jeden druhému nevyjídal misku, jelikož měl každý své speciální veterinární granule.

Chůva měla poté prostor oběma psům věnovat pozornost, pokud o ni stojí, a tak je po několik minut hladí, drbe a mluví s nimi. Nezapomíná ani pořídit několik fotek a poslat zprávu majiteli. Když vyprší čas, s oběma se loučí a odcházíme.

Další zastávka byla v bytě, který obývají dva kocouři. Než jsme tam však dostali, museli jsme se na místo přesunout autobusem a dojít kus pěšky.

„Pro chůvy řidičky je vše o špetku snazší, my bez řidičáku jsme většinou ve sportovním a vybavené pohodlnou obuví, se kterou se snáz zdolávají i horší terény k hlídání,“ komentuje chůva.

Do dalšího bytu vešla opatrněji, jelikož, dle vyjádření chůvy, mají kocouři tendenci utíkat ven. I zde ji obě kočky vítají téměř ihned, co vchází dovnitř. Jedná se o dva velmi mazlivé a kontaktní kocoury, kteří se hlasitým mňoukáním dožadují jídla.

„Ne vždy takhle hlídání vypadá, občas se stane, že hlídáme i hrozně vystrašená zvířata, která mají problém s důvěrou, a jsou tak celou dobu schovaná. Důležitý je tak přístup. Pokud i přes všechny snahy kočka nechce vylézt ven, je alespoň důležité zjistit, zda jí a pije, aby se vyloučily vážnější zdravotní komplikace,“ vysvětluje nám chůva.

Zatímco se kocouři věnují svým miskám s jídlem, chůva se vydává vyklidit kočičí záchod a sklidit kuchyň po podávání kapsiček do misek. Všechen odpad dává do připravených pytlíků a chystá ho ke dveřím, aby ho při odchodu mohla okamžitě vynést do popelnice. Následuje hraní s kocoury za pomoci všech dostupných hraček, které majitel má a pomazlení, které doprovází hlasité předení jednoho z kocoura. Chůva opět posílá fotky majiteli i s krátkou zprávou, loučí se s oběma a nakonec po smluvené půl hodině odchází.

Hlídání přes agenturu i soukromě

Hlídání zvířat si mohou lidé zařídit nejrůznějšími způsoby. Někdo volí samozřejmě hlídání přes známé a rodinu, kdy do bytu nedochází někdo cizí, ale například kamarád nebo rodiče, kteří se o zvíře postarají. Výhodou může být obvykle nižší cena nebo hlídání za laskavost, na druhou stranu, pokud volíme někoho, kdo nemá ke zvířatům tak blízký vztah, nemusí být o mazlíčka postaráno zcela dle našich představ.

Soukromé hlídání od někoho, koho si najdeme kupříkladu přes inzerát na sociálních sítích, může být opět levnějším řešením, zároveň práci dělá většinou někdo, komu je to blízké. I zde je však na místě pečlivější volba, převážně kvůli možné nespolehlivosti, kdy chůva nemusí na hlídání nakonec vůbec dorazit nebo může během jejího hlídání dojít ke škodě v bytě nebo újmě mazlíčkovi. To může být později hůře vymahatelné. 

Bolestivé šrámy i mazlení koťat

Redakci PrahaIN.cz zajímalo, jestli má chůva i nějaké neobyčejné zážitky z hlídání.

„Jeden z nejhorších zážitků bylo pokousání kočkou na hlídání. Nejdřív spokojeně vrněla a v nestřežený moment si přitáhla moji ruku a křečovitě se do ní zakousla. Udělala to tak během dvou dnů třikrát a do všech míst se mi dostala infekce z bakterií, které kočka měla v ústech. Strávila jsem týden na antibiotikách. Tato kočička byla mezi kolegyněmi nechvalně proslulá, jelikož pokousala kohokoliv, kdo tam přišel hlídat, a to ať se snažil sebevíc,“ vyjadřuje se chůva.

Dle jejich slov bývají ta nejveselejší hlídání s malými koťaty. Jednou hlídala dvě koťata sibiřské kočky. Šedivé kotě se jmenovalo Pepřík a bílé zase Cukřík. Ten si lehnul do klína a po celou dobu spokojeně spal, zatímco Pepřík lovil a žmoulal chůviny vlasy.

Sdělila nám také, že největší počet zvířat najednou, který hlídala, byl 19. Bylo to 18 koček a jeden papoušek. Na zahradě byla zazimovaná ještě želva, která ale nevyžadovala žádnou péči a psa si majitelé odvezli na dovolenou.

„Všechny kočky byly prý zachráněné a v domě by člověk nepoznal, že je tam18 koček, dokud nezachrastí s jídlem,“ dodává chůva.

Jednou navštěvovala i domácnost s dvěma orientálními kočkami, kde kromě nich opečovávala i terárium se strašilkami.

„V jedné domácnosti jsem se starala i o želvu, ale vedle psů a koček to bývá nejčastěji morčata, o co se staráme,“ sděluje nám chůva na závěr.

Lidé si tak mohou nechat pohlídat vedle psů a koček například i králíky, želvy, akvárium s rybičkami, morčata i ještěry. Měli by se však u všech zvířat držet zásady, že čím komplikovanější jsou u zvířete nároky na péči, tím pečlivější výběr chůvy by to měl být.