foto: Archiv Miroslava Kamila Černého (foto Jan Bejšovec), se svolením/Disident Kamil Černý v prvomájovém průvodu
Komunistický režim zneužíval 1. máj k masovým, organizovaným průvodům, které měly demonstrovat jednotu lidu s KSČ. Disidenti a odpůrci režimu se snažili oficiální oslavy narušovat nebo organizovat vlastní alternativní akce. „1. května 1989 estébákům pomáhali svazáci a komunisté zatýkat naše lidi. Na Václavském náměstí jich sebrali kolem stovky,“ řekl serveru PrahaIN.cz Petr Placák, historik a bývalý disident.
Na prvomájových oslavách dohlíželi policisté v civilu i uniformách. Aktivně vyhledávali známé disidenty, chartisty a lidi s transparenty, které nebyly v souladu s oficiální komunistickou ideologií. Státní bezpečnost vždy několik dní před 1. květnem zatýkala a na 48 hodin internovala známé odpůrce režimu, aby nemohli organizovat protestní akce. Disidenti byli často drženi na služebnách Veřejné bezpečnosti, anebo jim bylo prostě nařízeno neopouštět domov až do ukončení „oslav“ takzvaného Svátku práce.
Estébácká šikana
Šlo o běžnou praxi v 70. a 80. letech, kdy zesílilo disidentské hnutí kolem Charty 77 a snažilo se upozornit na porušování lidských práv. Preventivní zatýkání odpůrců komunistického režimu bylo běžné vždy, když se blížila výročí významných událostí, například 19. leden (výročí sebevraždy studenta Jana Palacha v roce 1969), 28. říjen (vznik Československa v roce 1918), 21. srpen (den sovětské okupace v roce 1968) nebo začátkem prosince (10. prosince 1948 byla OSN přijata Všeobecná deklarace lidských práv).
Několik let před listopadem 1989 připravovali na 1. květen řadu protestních akcí členové opozičních organizací Charta 77, Nezávislé mírové sdružení, Hnutí za občanskou svobodu a další protirežimní skupiny a spolky. Cílem bylo oslovit širokou veřejnost nuceně shromážděnou v prvomájových průvodech. Na řadě míst v tehdejším Československu pak zatýkali příslušníci Státní a Veřejné bezpečnosti desítky lidí, kteří se vmísili s transparenty do prvomájových průvodů. Zatýkání odpůrců režimu bylo součástí širší represe, která vyvrcholila brutálním zásahem proti demonstrantům 17. listopadu 1989.
Horko v Olomouci
V roce 1987 disident a signatář Charty 77 Tomáš Hradílek společně s aktivistou Rudolfem Berezou při prvomájové manifestaci v Olomouci rozvinuli transparent s heslem „Charta 77 vybízí k občanské kuráži“. Během několika okamžiků byli oba napadeni příslušníky StB.
„Na videozáznamu bylo vidět, jak se na ně vrhla skupina estébáků, skákali na ten transparent, který rozervali na kusy. Chovali se jako dobytek,“ řekl redakci PrahaIN.cz bývalý disident, plukovník BIS František Stárek.
O rok později v Plzni zatkli estébáci několik aktivistů, kteří v průvodu roztáhli transparent s heslem „Lidové noviny do každé rodiny“. Estébáci také zasahovali v Ostravě a v Hradci Králové.
Psali jsme
ROZHOVOR: Jako očitý svědek zažil okamžik, kdy 28. října 1988 hordy rozběsněných estébáků, milicionářů a policistů napadly bezbranné občany…
V roce 1989 v Brně připravili protestní akci disidenti v čele s herečkou Evou Trudou Vidlářovou, na kterou se připravovaly desítky lidí. Vyrobili malé transparenty s hesly a podle plánu se po malých skupinkách měli vmísit do prvomájového průvodu na různých místech jeho trasy. Krajská správa Státní bezpečnosti se ale o připravovaném protestu dozvěděla od nasazených agentů několik dní dopředu. 1. května ráno zahájili příslušníci StB protiakci. Disidenty zatýkali v okamžiku, kdy opustili svá bydliště, policejní vozy zastavovaly tramvaje a trolejbusy a estébáci za pomoci policistů vyvlékali zatčené aktivisty přímo z dopravních prostředků. V policejních celách tehdy skončilo okolo padesáti lidí, aniž by se protestu zúčastnili. Do centra Brna se tehdy dostala pouze malá skupina aktivistů, ostře sledovaná příslušníky StB v civilu.
Násilí v Praze
K největším střetům tradičně došlo 1. května 1989 v centru hlavního města. Na schůzi mluvčích Charty 77 v dubnu 1989 padl návrh využít oficiální oslavy 1. máje s tím, že se v centru Prahy disidenti vmísí do davu s transparenty za propuštění politických vězňů. „Hlavní myšlenkou bylo, že když v minulosti pohotovostní oddíly chtěly proti demonstraci zasáhnout, tak zmlátily na Václavském náměstí úplně všechny, kdo tam byl, aniž by přemýšlely, zda to jsou účastníci, přihlížející nebo náhodní chodci. Tak jsme si říkali, že pokud tentokrát budou chtít zmlátit stotisícový dav na Václaváku, tak by to bolševik nemusel přežít. To byla idea, že se vmísíme do prvomájového průvodu,“ vzpomíná někdejší disident a historik Petr Placák.
Akce nakonec byla připravena podle plánu. 1. května dorazilo do centra Prahy asi dvě stě lidí s protikomunistickými hesly. Na Václavském náměstí ale nebyli normální občané. Z celého Československa sem režim svezl vybrané členy brigád socialistické práce a s tím disidenti nepočítali. „Předpokládali jsme, že když lidé uvidí hesla ‚Propusťte politické vězně‘, tak se k nám přidají a policajti si na tak velké množství netroufnou zaútočit. Ovšem ti svazáci a komunisté, které tam režim navezl, se k nám samozřejmě nepřidali, naopak nás estébákům pomáhali zatýkat. Tehdy na Václavském náměstí zadrželi desítky lidí. Mě ovšem sebrali ještě v metru, než jsem se na náměstí dostal. Někteří naši lidé ale byli úspěšní. Například Kamilu Černému se podařilo projít s transparentem za propuštění politických vězňů až pod tribunu ÚV KSČ. Sbalili ho až tam,“ popsal nám Petr Placák.
Zmizel pod hladinou
Bývalý disident dodnes vzpomíná, že musel být několik let ve střehu, vždy když se blížilo výročí významné události. Minimálně dva nebo tři týdny dopředu se odebral do přísné ilegality. „Člověk se musel potopit. Jinak by ho doma sebrali. Estébáci moc logicky neuvažovali. Místo toho, aby nás měli pod kontrolou v práci, tak vždy zařídili, aby nás i z toho sebeblbějšího zaměstnání vyhodili. Mně zařídili výpověď také a úplně potom nade mnou ztratili kontrolu. Tak jsem vždy týden před nějakou událostí zmizel, což znamenalo, že jsem se přestal zdržovat v místě bydliště. Prostě jsem se potopil a vynořil jsem se vždy až těsně před akci,“ řekl redakci.