Diskrétní pohovor skončil v okamžiku, kdy manažerka v kavárně otevřela počítač

Naše redakce před více než dvěma lety mluvila s provozním menší kavárny v centru Prahy o fenoménu „kanceláří v kavárně“. Vadilo mu, že se někteří zákazníci usadí ke stolu, objednají si kávu a tráví tam celé hodiny prací. Nyní jsme se s ním setkali znovu a ptali se, zda se situace změnila.

Provozní si dříve všiml například skupinky tří mladých dam, které přicházely dopoledne, objednaly si kávu a džbán vody s citronem, zapojily notebook do zásuvky a seděly klidně několik hodin. „Občas mají krátké schůzky, někdo si k nim přisedne na pár minut a za chvíli odejde. Když se zeptám, co si dají, často odpovídají, že nic, že za chvíli odcházejí,“ popsal nám.

Po více než dvou letech jsme se s ním znovu setkali. Skupinka tří mladých žen, o které jsme psali dříve, do kavárny už prý nechodí. „Dvě mají malé děti, takže teď místo počítačů chodí s kočárkem. Celkově sem ale chodí méně lidí s notebookem,“ popsal.

„Teď se však setkávám s něčím možná ještě nepříjemnějším. Často sem přicházejí lidé, kteří si domluví on-line schůzku a účastní se jí přímo od stolu v kavárně. Jsou sice krátké, ale o to nepříjemnější,“ popsal.

Hosté nevnímají obsluhu

„Hovory jsou hlučné, téměř každé slovo slyší všichni u okolních stolů. Těm lidem je jedno, že ruší ostatní, většinou nevnímají ani mě. Když se jich pak ptám, jestli si objednají něco dalšího, nebo když sklízím ze stolu, mám pocit, že je otravuji,“ doplnil provozní.

Nelíbí se mu, že hosté zabírají stoly jen proto, aby si odložili věci a chvíli telefonovali. „Lidé sem přijdou, odloží si tašku nebo notebook a během celé návštěvy vedou on-line hovor. Přitom se tváří, že si něco dají a zůstanou, ale zabírají místo, které by mohli využít ti, kteří opravdu chtějí posedět a dát si kávu,“ vysvětlil.

„Minulý týden jsem tu měl paní, která dělala pohovory na pozici v hotelu. Měla asi pět uchazečů a pohovory slyšela snad celá kavárna. Myslím, že kdyby ti uchazeči věděli, kolik lidí to poslouchá, bylo by jim trapně. Už tak byli vystresovaní z toho, že je někdo sleduje, poslouchá a hodnotí,“ popsal.

Provozní závěrem zdůrazňuje, že nechce kritizovat všechny, kdo si do kavárny občas přinesou notebook. „Chápu, že někteří lidé potřebují pracovat mimo domov, ale kavárny by měly být především místem, kde si lidé mohou posedět v klidu s přáteli a dát si kávu. Pracovat se dá doma nebo v kanceláři,“ vysvětlil.

Kauza Plecnik hýbala internetem

Není tomu tak dávno, co zejména sociálními sítěmi hýbala kauza v kavárně Plecnik na Vinohradech, kam přišla čtveřice zákazníků. Udělala si rezervaci a věnovala se kreativní činnosti. Jedna žena vystřihovala obrázky, dvě další malovaly vodovkami a jedna inkoustem, další člověk pak pracoval na počítači.

„Po hodině a 20 minutách za námi přišla číšnice, že prý malovat nadále v kavárně nesmíme. Majitel si to nepřeje, protože ohrožujeme jeho stoly, a bylo nám doporučeno, abychom odešli, což jsme udělali,“ stěžovala si tehdy jedna ze zúčastněných žen ve facebookové skupině Vinohradská parta.

Příspěvek tehdy vyvolal vlnu reakcí, kdy ho lidé spíše zesměšňovali. „Když si rezervuji stůl v kavárně, baru, restauraci, hospodě, tak se ode mě tak nějak očekává, že budu využívat daný podnik, jak je zamýšlen: dám si kávu, dortíky, drink, snack, večeři. A jo, stane se, že při tom vyřídím maily nebo budu koukat do počítače, tabletu nebo telefonu. Ale nějak by mě nenapadlo využít ten „zarezervovaný“ čas k přesazování vlastních rostlin, zadělávání na chleba ani malování na sklo,“ zmínila například jedna z diskutujících. 

Minulý rok jsme také informovali o kočičí kavárně, která se ohradila vůči dětem.