Dítě za korunu, auto za dvě stě. Alkohol neprodáváme, svařák za pětašedesát. Sváteční návštěva zoo

REPORTÁŽ Štědrý den lze trávit mnoha způsoby. Krom úklidu a sledování klasických pohádek se řada Pražanů vydává během svátků do zoo. Redaktor serveru PrahaIN.cz tak učinil rovněž. Zážitek byla nejen samotná cesta, dlouhá kolona aut a pěší chůze z odstavného parkoviště, ale rovněž přeplněné prostory uvnitř. Důvodem určitě nebyla jen skutečnost, že dítě platilo korunu. Parkoviště mimochodem vyšlo na dvě stovky.

Fronta aut se začala tvořit už od výjezdu z tunelu Blanka. Místním nebylo co závidět. I když se na Štědrý den umoudřilo počasí a venku bylo kolem deseti nad nulou, studený vítr tohle nezvyklé klima pocitově srážel. Lidé, kteří kolem zoo bydlí, ovšem nevětrali. Smrad z výfuků popojíždějících aut by totiž nepřebil ani zapálený Räucherkegel neboli klasický, černý františek.

Po zhruba deseti minutách už na nás koukalo parkoviště. Radost však byla předčasná. Mávající osazenstvo vehementně gestikulovalo, že zahrada praská ve švech a nejbližší parkoviště obsadili jiní.

Na místě jsme byli asi v 10:30.

Jelikož je pražská zoo vyhlášená, nápis byl přeložen ještě do angličtiny a ruštiny. A tak jsme dál sledovali barevné fáborky v rukách mladých mužů a žen, než jsme konečně zaparkovali. Pár set metrů od hlavní brány, ale co. Zebry a lachtani za to stojí.

Na banány? Ne. Na na opice... 

Lidí bylo plno

Vevnitř zoo byla snad půlka Prahy. Měřič návštěvníků se po poledni zastavil pod hranicí šesti tisíc. Lidé nosili ovoce a zeleninu, která pak byla předávána zvířatům. Bedny přetékaly jablky a mrkví. Ačkoli jsme neochutnali, barvy naznačovaly šťavnatost a chuť.

Potom už přišel čas na procházku mezi plameňáky, tučňáky, tygry a dalšími šelmami. Řada zvířat byla samozřejmě za speciálně tvrzeným sklem, což odpovídá kvalitě fotografií. Děti však byly nadšené. Nejvíc ve chvíli, kdy se zmíněné sklo rozhodla ochutnat žirafa svým mokrým jazykem. Mimochodem ten u dospělých jedinců dosahuje délky až půl metru. Hodně zajímavé číslo.

Zoo byla čistě uklizená, všude jste ale na někoho naráželi.

Svařák (ne)máme

Nejzajímavější byly stánky.

Na jednom z nápisů totiž bylo jasně patrné, že alkohol se zde vůbec neprodává.

Odér vína naznačoval opak.

Ten se prokázal za dalších pár minut.

Navzdory zákazu byl povolený svařák. Stál pětašedesát, což je zřejmě kartelová dohoda napříč metropolí. Stejně stojí na Staroměstském náměstí nebo na farmářských trzích na Kampě. Chutnal, byl poctivý. Nápis o zákazu podávání alkoholu nikdo nerozporoval. Pilo se, veselilo a fotilo.

Díky vysokým nohám, dlouhému krku a především růžovému zbarvení si plameňáky nelze splést s jinými ptáky. Všechny druhy jsou vázány na stojaté vody, hlavně na velká jezera včetně slaných a vysokohorských. Obývají dokonce i nehostinné, silně alkalické vody, ve kterých většině jiných živočichů hrozí poleptání. Dospělí plameňáci procezují z vody drobné řasy a korýšky, kteří díky obsaženým karotenům dodávají jejich peří růžové zbarvení.

Po necelých třech hodinách jsme se odebrali pryč, což byl signál dalším zájemcům o parkovací místo a následnou túru vstříc pavilonu opic.

Štědrý den sice lze trávit mnoha způsoby, ale tento se stává abnormálně poutavým pro širokou škálu lidí. Vidět byli děti, dospělí i vyloženě staří. Nervozita nepanovala, respirátory zůstaly v kapsách, odkud pro změnu vypudily peníze.

Zoo totiž není úplně levná záležitost.

I s obědem zde čtyřčlenná rodina, která zaplatí parking a vstupné, nechá klidně tři tisíce.