foto: Pixabay licence, autor: ZuluZulu/Kominík, ilustrační foto
V České republice je v současné době na 3 700 kominíků. Ty jsou různě rozprostřeni po celé republice. Nejméně kominíků je na Zlínsku, nejvíce paradoxně v Praze. Mezi kominíky najdeme i třináct žen a hned na tři kominice můžeme narazit v pražské metropoli. Jedné z nich, Daně Bartošové, která vyráží za svým černým řemeslem ze sedmého pražského obvodu, jsme položili pár otázek.
Je v Praze kominíků dost?
Určitě je, navíc sem jezdí pracovat i hodně kominíků ze středních Čech, takže nemám starost, že by byl v Praze kominíků nedostatek.
Každoročně si musí majitel nemovitosti nechat provést kontrolu spalinových cest. Co všechno při tom kominík musí udělat?
Když je tam kominík poprvé, nechá si předložit revizní zprávu. Zkontroluje, zda to vše odpovídá skutečnosti. Musíme zkontrolovat, zda sopouch či vlastní komín je v pořádku, zda drží, nic není uvolněné a zda jsou všechny části spalinových cest bezpečné. Vozíme s sebou těžký vysavač, takže tam, kde jsou kontrolní dvířka, vysáváme nečistoty. Kontrolujeme i detektory CO, pokud jsou zamontované. A samozřejmě komíny čistíme.
Říká se, že řemeslo má zlaté dno. Jsou na tom kominíci finančně dobře?
Dobrý kominík je na tom vždycky finančně dobře. I když se za kontrolu platí jen v řádu několika stovek korun. Nestěžuji si, ale na druhou stranu na ty dobré peníze se my kominíci hodně naběháme, a hlavně nalezeme nahoru a dolů.
Kolik zvládnete za službu provést revizí komínů?
To je různé. Když kontrolujeme velké činžáky, tak zvládneme třeba i deset kontrol za dvě až tři hodiny. Jenže pak přijedeme někam, kde se ani nevejdeme se štaflemi, musíme si odklidit půlku půdy, abychom se dostali ke komínu. Je to hodně závislé od toho, jak nám to lidé připraví.
Být kominíkem v Praze je jiné než na vesnici?
Ano. Tady nás často vypeče doprava. Někdy se stane, že při přejezdu od jednoho zákazníka ke druhému se zdržíme v autě i tři hodiny. A to nemluvím o parkování. Vždycky se snažíme zaparkovat co nejblíž domu. Taháme těžké věci a nemůžeme proto parkovat o tři ulice dál.
Sahají si na vás stále ještě lidi pro štěstí?
Už jen ti starší, mladí na pověry už dávno zapomněli. Je ale pravda, že vidím, že se lidé často chytají za knoflík. Je to příjemné.
A jak je to s každodenní očistou?
Když kontrolujeme plynové spotřebiče a jejich spalinové cesty, tak to není tak hrozné. Ale zrovna včera jsem čistila komín na pevná paliva, a to bylo něco. To se neobejde bez několikanásobného drhnutí kůže solvinou. (zasměje se). Až doběla.
Měnila byste kominictví za jiné povolání?
Neměnila. U nás je to navíc rodinná tradice, takže by to asi ani nešlo.
Redakce PrahaIN.cz se obrátila s několika otázkami i na prezidenta Společenstva kominíků České republiky Jaroslava Schöna.
Jaké postihy hrozí lidem, když si nenechají provést pravidelnou kontrolu spalinových cest?
Majiteli či provozovateli nemovitosti z řad občanů hrozí pokuta od hasičů až ve výši 10 tisíc korun, u právnických a podnikajících fyzických osob je to až 100 tisíc korun. Mnohem horší důsledky ho však mohou čekat při jednání s pojišťovnou. Chybějící zpráva o kontrole spalinové cesty je totiž zpravidla argument pro krácení pojistného. Pokud by dokument byl k dispozici, pojistné by naopak mělo být hrazeno v plné výši, protože za požár je v tu chvíli zodpovědný kominík podepsaný pod zprávou.
Občas slyšíme varování před falešnými kominíky.
My na Společenstvu víme o necelých 3 700 vydaných živnostenských listech na toto povolání. Bohužel se mezi kominíky ale vyskytují lidé bez výučního listu, kteří jen využívají díry v zákoně, rozdávají razítka, ale na komín prakticky nevylezou.
A jak to vypadá s kominickými učni? Stát tvrdí, že je nutné školní systém přizpůsobit trhu? Je dostatek kominických učňů či studentů? Kolik škol se této profesi věnuje?
Ještě třicet let nazpátek byli v Praze na Jarově tři kominičtí učni. Dnes je jich v osmi školách po celé republice 100. Navzdory měnící se době je o řemeslo stále zájem, což nás pochopitelně velmi těší.
V současné době metropole hostí po 16 letech světový kongres kominíků. Do Prahy přijelo na 100 kominíků z osmnácti evropských zemí a o zkušenosti se navíc přijeli podělit i kominíci z USA.
Právě na tomto kongresu zazněla informace, že každoročně jen v Česku kvůli absenci kontroly spalinových cest dojde k téměř 1 300 požárům. Jen v loňském roce tyto požáry způsobily škodu za 90 milionů korun a o život přišly kvůli nedbalosti tři osoby.