Do pražské zoo klidně i v zimě. Slonice Shanti umí chobotem vytvořit i sněhové koule

Množství zvířat v zoo se zazimování netýká a jsou k vidění venku i během zimy. Příkladem můžeme zmínit slony a slůňata, vlky či plameňáky. Ale i papoušci, ve venkovní expozici Rákosova pavilonu se nachází i papoušek, kterému zima nevadí.

Papoušek, na kterého můžete v Rákosově pavilónu narazit, je Nestor kea. „Obývá vysokohorské oblasti na Novém Zélandu a je dokonce jediným typicky alpínským druhem, protože se zdržuje v polohách nad 1 000 metrů nad mořem a byl zaznamenán dokonce ve výšce až 2 400 metrů nad mořem, což je o 800 výše než vrchol Sněžky,“ říká kurátor ptáků Antonín Vaidl.

Pro něj jsou naše zimy docela mírné a návštěvníci jej mohou pozorovat venku po celý rok.

Plameňáci mají zvláštně uspořádaný krevní oběh, kdy se jim teplá krev proudící z těla do nohou ochladí natolik, že k prstům dorazí studená a její průtok se tak sníží. Tím nejen neztrácejí tělesné teplo, ale navíc nevnímají žádný rozdíl oproti teplotě okolí. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Do výběhu chodí v zimě také sloni indičtí. Problém by pro ně mohl představovat kluzký zledovatělý povrch na strmém koridoru vedoucím ze stájí do výběhů. Z pavilonu proto vychází po speciálně vyhřívaném chodníku.

„Sníh pak pro ně může být příjemným zpestřením. Slůňata Lakuna a Amalee se sněhem ráda pohazují a ochutnávají ho. Slonice Shanti dokonce umí chobotem vytvořit sněhové koule,“ říká vrchní chovatel slonů Martin Kristen.

Nejodolnějším zimním zvířetem je vlk euroasijský, leží v mrazu a sněžení ve výběhu, kde si pouze jako závětří vyhrabávají dolíky, do kterých se ukládají ke spánku.

„Stejně jako u většiny savců je vlčí srst tvořena podsadou a pesíky, které jsou na plecích tuhé a dlouhé. Vytváří tak přes huňatou podsadu pláštík, po kterém déšť snadno steče a sníh sklouzne, aniž by roztál,“ objasňuje kurátor savců Pavel Brandl.

Vlci euroasijští platí v zimě za nejodolnější obyvatele pražské zoo. Ve výběhu v horní části areálu tráví za mrazivého počasí opravdu i celých čtyřiadvacet hodin. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Překvapením pro některé návštěvníky může naopak být, že tučňáci Humboldtovi si v pobytu v mrazivějších teplotách nijak nelibují. Pochází totiž z Jižní Ameriky, kde okolní vzduch může dosahovat tropických teplot a voda na pobřeží se ochlazuje díky Humboldtově neboli Peruánskému proudu.

„Když napadne sníh, musíme tučňákům ve venkovním výběhu zamést cestičku, která vede až k bazénu,“ říká vrchní chovatel tučňáků Humboldtových Jakub Mezei.

Tučňáci mají k dispozici mírně vytápěný pavilon, pokud ale venku opravdu mrzne, pouští je ven jen na pár hodin denně.