foto: PrahaIN.cz/Lezecká oblast u italského Nago Torbole naskýtá úchvatné výhledy.
REPORTÁŽ: Ačkoliv deštivé počasí v České republice již pomalu pro letošní rok vystavuje stopku venkovnímu lezení po skalách, vyznavači tohoto sportu mohou vyrazit tam, kde ještě slunce svítí a teploty jsou více než příjemné. Jako třeba Martin Pečený ze severu Čech. Ten strávil v říjnu několik dní v italské provincii Trento a podělil se s redakcí o nabyté zkušenosti.
„Lezce, které se nejdříve jedním prstem po mapě a následně všemi už po skále vydají nalézt nějaké ty metry sportovních cest, určitě mezi prvními zaujme italské Arco a jeho okolí. Středomořská atmosféra vanoucí od jezera Garda a mocnost okolních Alp nabízí skutečně jedinečné výhledy, které samotné dojmy z tohoto lezeckého ráje posouvají na jinou úroveň,“ začíná popis.
Podle něj by se mohlo zdát, že zorientovat se v takto rozlehlé oblasti, není úplně zadarmo. Zejména proto, že její lezecký průvodce se za posledních 30 let, kdy má Čech vůbec možnost se do těchto krajin vydat, rozrostl na dvě obří bichle.
„Naštěstí stačí zalistovat a vytipovat si sektor s největší koncentrací preferované obtížnosti cest a vydat se tím směrem, namátkově třeba do oblasti obce Nago Torbole. Od chvíle, kdy člověk zaparkuje, je od místních vše zařízené takřka pro slabomyslné. Už na parkovišti za kruhovým objezdem nahoře v obci jsou šikovné tabule s nákresy skal a pečlivě vyznačenými a očíslovanými topy jednotlivých tras. Ty se dají vyfotit a rázem odpadá i tahání těžkého nákladu v podobě knižních průvodců,“ pokračuje Martin.
A upřesňuje, že po krátké chůzi strmějším terénem totiž dojde lezec ke zjištění, že ono číslování na tabuli u parkoviště koresponduje s drobnými číslíčky přivrtanými přímo pod nástupem do každé z lezeckých cest.
„Českého lezeckého klasika, nikoli však toho vyžívajícího se ve sportovním lezení, pak kromě toho jistě překvapení i přehršle osazení fixního jištění – chce to zkrátka dovybavit se preskami, nebo pár borháků vynechat,“ doporučuje.
A Martinova rada na závěr? „I v chladném období, jakými jsou u nás říjen a listopad, to ale určitě chce přibalit s sebou magnézium, teplotám v podhůří Gardských hor jako by snad podzim nic neříkal. Když se počasí zadaří, tak i v těchto měsících si tu okolo oběda jeden zaleze klidně oděný jenom do kraťas a do půl těla.“