-->

Dva devítiletí Ukrajinci neumí číst, psát, jíst příborem. „Co se jim stalo, je strašné,“ řekl nám učitel

03. 12. 202214:47
Dva devítiletí Ukrajinci neumí číst, psát, jíst příborem. „Co se jim stalo, je strašné,“ řekl nám učitel
foto: Jan Svoboda, PrahaIN.cz/Škola, ilustrační foto

PŘÍBĚH: Trpělivost. Lepší se to. Tak zněly nejčastější reakce zástupců jedné ze základních škol, s nimiž jsme opakovaně hovořili. Zaujal nás příběh tamních dětí z Ukrajiny. Škola, kterou jsme slíbili nejmenovat, funguje desítky let v jedné menší obci za Prahou. Má zhruba tisícovku obyvatel.

Přibližně od dubna letošního roku přivítala také několik dětí z válkou zasažené Ukrajiny. Ve třídách je jich celkem šest. Dvě jsou excelentní, dvě průměrné, dvě velmi zaostalé. Podle jednoho z našich tamních zdrojů mají problém číst, psát, dokonce i jíst příborem.

„Nevíme, jestli to přičíst výchově, anebo válce, je to těžké. Hlavně pro ostatní děti u nás to byl zpočátku šok. Ti starší Ukrajinci se s menšími nebavili. Třeba šli společně do školy, to ano, protože bydlí ve vesnici, která ale spadá pod naši obec, ale to bylo celé. Kontakt měli mít tito dva chlapci zejména se svými vrstevníky,“ vzpomíná vyučující.

„Jak jsem to zvládl já, není důležité. Museli jsme se obrnit trpělivostí, vůbec jsme si nebyli schopní vybavit, čím ty děti procházejí. Jejich rodiče jsou s nimi, ale tam byla zpočátku komunikace velice, velice obtížná. Postupně se ledy lámou, ale řekl bych, že to může být problém na několik let. Když si dáte dohromady, co se tam děje, co se děje lidem, které tyto rodiny znají, tak z toho se nevyspíte. To není jako zlomený nehet na noze,“ doplnil.

PrahaIN.cz měla možnost hovořit i se spolužákem těchto dětí.

Devítiletý Petr jim přinesl autíčko na dálkové ovládání. „Oni nechtěli nic říct, jen koukali, byli takoví, že se nás báli, nechtěli ani hrát fotbal, florbal, nic, nikam nechodili, po vyučování domů. Po prázdninách se to trochu lepší, ale oni se hodně bojí a jsou hodně spolu,“ řekl nám chlapec.

Na padesát tisíc ukrajinských školáků

U rozhovoru byli jeho rodiče, pokyvovali.

„Mísí se v nás vztek na Rusko, ale i to, že jim vlastně nemáte jak pomoct. V obci nejsou žádní ukrajinští překladatelé. Ti dva kluci neumí anglicky, neumí počítat, nejde jim latinka, ani jejich písmo, je to hrozně složité,“ sdělila naší redakci Petrova matka.

Po chvíli přiznala, že původně měla z tohoto promíchání dětí strach. Bála se, že na to doplatí čeští školáci. Prý se to nestalo. To potvrdil i přítomný kantor.

„Nejlepší je, když vůbec nedáte najevo jinakost. Hovořím s nimi anglicky, pomocí obrázků, znám už ukrajinská slova, věty, máme interaktivní tabuli. Prostě jsem dal do pozadí, že jsou z Ukrajiny, myslím, že jim to hodně pomáhá. Mluvil jsem opakovaně s jejich rodiči, kteří ale toto nevnímají. Vždy mi jen řeknou, že chtějí domů, je to strašně smutný," uzavřel.

„Vážíme si, že Česká republika naše žáky přijala,“ uvedl během své oficiální návštěvy ukrajinský ministr školství a vědy Serhiy  Shkarlet.

V českých školách je přibližně 50 tisíc uprchlých ukrajinských dětí, dodal pro PrahaIN.cz resort školství.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných