Dva příběhy propuštěných vězňů. Dva příběhy, ze kterých mrazí

21. 04. 202410:01
Dva příběhy propuštěných vězňů. Dva příběhy, ze kterých mrazí
foto: Vězeňská služba ČR, se souhlasem/Cela

ROZHOVOR: Už za pár dní, na konci dubna, skončí devětadvacetiměsíční projekt Práce za mřížemi, který se zaměřil na lidi se závislostmi ve výkonu trestu. Hlavním cílem projektu je pomoci těmto lidem v jejich přechodu do běžného života v okamžiku, kdy opustí brány věznice.

Velká část projektu byla financována z Norských fondů a 29 měsíců trvající projekt přišel celkem na 23,8 milionů korun. Zdánlivě to jsou velké peníze, ale to, že prevence a podobné projekty jsou důležité, dokazuje průzkum českého kriminologa Jiřího Mertla, který uvedl, že oproti tomu náklady na recidivující osoby v českém vězeňském systému přijdou průměrně státní pokladnu na 52 milionů korun na osobu.  

Do projektu se zapojila dvanáctka českých věznic a celkem 12 case manažerů z různých podpůrných organizací. Právě na case manažerech byla navalena ta nejtěžší práce. Byli to právě oni, kdo vyzvedávali propuštěné od brány věznice a převáželi je buď do doléčovacího střediska, či mu pomáhali shánět ubytování nebo práci. Na této „dvanáctce statečných“ je pak také například zprostředkování kontaktů se zbytkem rodiny a často se jedná o vazby zpřetrhané a nefunkční. Case manažeři z těchto podpůrných organizací jsou často po boku klienta i dvanáct hodin denně a jejich platové ohodnocení je hluboko pod průměrnou mzdou v České republice.

PrahaIN.cz oslovila dva z těchto manažerů a požádala je, aby představili dva příběhy z právě končícího projektu. Na nich je možné vidět, jak náročná práce to je.

Prvním z nich je Jan Koukal, který pracuje v příspěvkové organizaci Podané ruce. Ta pomáhá lidem zbavit se závislosti a dostat se z tíživé situace, která jim zabraňuje žít plnohodnotný život a zapojit se do života společnosti. Organizace Podané ruce funguje ve třech krajích České republiky – v Jihomoravském, Olomouckém a Zlínském.

Příběh první: Moravský Jarmil

„Byl to klient odsouzený na pět let do výkonu trestu,“ uvádí nás do kontextu případu Jan Koukal. „Před odsouzením skončil u injekční aplikace pervitinu a žil na ulici. Říkejme mu třeba Jarmil.“  Klient Jarmil se stal těsně před nástupem do výkonu trestu otcem, během jeho pobytu za mřížemi se dostala do křížku se zákonem i jeho partnerka a byla odsouzena. Dítě tak skončilo na výchovu u Jarmilovy tchýně. „Naštěstí během pobytu ve vězení se na syna upnul, a to pomohlo překonat ty nejkrizovější chvíle. Měl totiž vizi, za čím chce jít, a to, že se chce stát dobrým otcem,“ vysvětluje Koukal.

Case manažer na začátku s Jarmilem pracoval prvotně na ubytování. „Hledali jsme společně místo v azylovém domě, ale nic nebylo volné. Nakonec se klientovi zalíbila jedna z ubytoven, kterou důvěrně znal. Stabilizace pokračovala velmi zdárně,“ popisuje Koukal.

Stabilizace situace klienta je podle celého projektu velice důležitá a je nezbytné, aby pokračovala uspokojivě rychle. Klient totiž musí získat dojem, že se věci hýbou dopředu, a to ho pohání dopředu v tom, aby nesklouzl znovu do stejných problémů. „Nejprve jsme museli spolu řešit otázku zdravotního pojištění a také žádost o sociální bydlení. Zároveň se Jarmil musel vlastně sžívat se svým synem, protože péči o něj vůbec neznal.“

Jarmil se tak musel učit trávit svůj volný čas se synem, učil se ho vodit do školy, hrál s ním fotbal. Organizace Podané ruce ho navázala na fotbalového trenéra dětí, aby syn mohl své sportovní dovednosti dál rozvíjet.

„Výhodou bylo, že Jarmil měl štěstí i v otázce zaměstnání. Vyučil se kuchařem a má velké plány,“ uvedl Jan Koukal. Podle něj chce Jarmil najít místo jako kuchař v nějaké specializované veganské restauraci.

Jarmil funguje i v kruhu své rodiny, kde se stará o vlastního otce, který měl během jeho pobytu ve vězení úraz a skončil na invalidním vozíku. Postupně se také kontaktuje s bratrem, který ale prodělává odvykací léčbu metadonem.

Případ klienta Jarmila dospěl do času čtyři měsíce od propuštění. Jeho case manažer se s ním potkává už jen jednou týdně a vše zatím klape tak, jak má. Nikdy však není vyhráno. K tomu, aby se i velice chvályhodná situace náhle zhroutila, stačí podle Koukala někdy velice málo.

Případ druhý: Pražský Mikuláš

Druhý případ představila case manažerka Anna Hindová z pražské organizace Sananim. Jde o nestátní neziskovou organizaci, která už od roku 1990 působí v oblasti drogových závislostí v hlavním městě Praze.

Anna Hindová představila příběh muže, který byl na 5,5 let odsouzen za distribuci omamných a psychotropních látek. „Říkejme mu Mikuláš,“ představuje klienta Anna Hindová a dodává: „Byl to dlouhodobý uživatel drog. Na heroinu a pervitinu prožil už 28 let.“

Podle Hindové Mikuláš žádal o přistoupení k projektu hned v počátcích, ale kvůli plné vytíženosti ho mohli zacílit až po více než roce. „Ve věznici se dostal do tvrdého režimu takzvané bezdrogové zóny a sám chtěl po skončení výkonu nastoupit na doléčovací pobyt. Klient se nakonec dostal ven na podmínečné propuštění a s naší pomocí byl na léčení převezen. To bývá jedna z podmínek těchto léčebných zařízení, že se klientovi zajistí bezpečný převoz z vězení do léčebny, aby se během cesty nedostal do kontaktu s drogami. Nesmíme ho pustit ani na minutu z dohledu,“ osvětlila situaci Hindová.

Klient sice měl v tomto případě rodinu a rodinné, i když jen částečně fungující, zázemí, co se týká materiální stránky, neměl ale vůbec nic. „Styděl se za své činy a situaci komplikovala rodinná zátěž. Otec se velmi tvrdě vymezuje vůči drogám a uživatelům drog, matka stále pracuje, a tak jsme museli zprostředkovávat asistovaný a velmi opatrný kontakt s rodinou a s jeho dětmi.“

Podle Hindové byl Mikuláš v Praze mezi drogově závislými velice známý, a tak jen samotný pobyt ve velkoměstě byl pro něj velice nebezpečný. Nebylo totiž složité při běžném pohybu ve městě potkat někoho problematického.

„Mikuláš si našel práci a jeho pobyt na svobodě se zdál velice funkční,“ popisuje další události manažerka Hindová a pokračuje: „V práci byl velice úspěšný, začal stoupat v kariérním žebříčku, dokonce mu byl přidělen i sociální byt, jenže právě tento úspěch mu zlomil vaz.“

Klient totiž nezvládl úspěchy své stabilizace a na oslavu toho, že se daří, si znovu koupil pervitin. Ten byl při kontrole odhalen v sociálním bytě, a tak následovalo okamžité vystěhování.

Zároveň tím porušil pravidla podmínečného propuštění. Následně sám požádal o nástup na odvykací léčbu, kam ale nastoupil až s určitým zpožděním, kdy o něm nebylo nic známo. „Bohužel je v tuto chvíli velice reálné, že se Mikuláš bude muset do vězení vrátit,“ uzavřela příběh s ne příliš šťastným koncem Anna Hindová z organizace Sananim.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných