foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Egejské moře, červenec 2025 kolem poledne
REPORTÁŽ: Jak už PrahaIN.cz uvedla, během letních prázdnin se naši reportéři vydali do celé řady zemí. Řecký ostrov Rhodos jsme nevynechali. Během zhruba týdenního pobytu se na nebi neukázaly žádné mraky a teploty byly vysoké, pohybovaly se průměrně okolo 33 stupňů Celsia.
Vítr foukal slabý a horký, žádný Gottův mistrál se nekonal. Osvěžení tak přirozeně nabízely po celý den přeplněné hotelové bazény popřípadě Egejské moře. Jeho čistota je pověstná a ani naše zkušenost ji nezpochybní. Plavat se dalo kamkoli, přílišné množství lodí nás nikdy nerušilo, racků bylo tak maximálně do mariáše a ryby si v daném týdnu vzaly také volno.
O to zajímavější bylo, že nám teprve po několika hodinách došlo, kolik dalších plavců v moři vidíme. Bylo jich pět. Ostatní polehávali na pláži, která i přesto byla liduprázdná. Abychom byli zcela přesní, teplota vody se pohybovala nad hranicí 28 stupňů. V takovém případě určitě nemůžeme mluvit o nepřijatelných podmínkách.
Záhadu, proč je stav plavců tak nízký, nám zodpovědělo hned několik místních, a to včetně hotelového personálu. Nešlo ani tak o teplotu, jako o kamínkové podloží. Poblíž obce Lindos se totiž kromě klasických písčitých pláží nacházely i ty oblázkové. Vlastně nešlo jen o oblázky. Také my jsme kolikrát šlápnuli na šutrák, pod nímž se nám automaticky podlomily obě nohy, a tělo skončilo po prsa ve vodě, ačkoli nám to jindy trvá klidně deset minut.
„Češi, Poláci, Slováci jsou zvyklí. Angličané a Němci nikoli, to je vše,“ řekl nám muž bydlící přímo u pláže. Z dalšího rozhovoru vyplynulo, že také on se byl v minulosti podívat v Chorvatsku, kde na nic jiného než na kameny vlastně nenarazíte.
I tak musíme připustit, že pohled na klidnou a obrovskou hladinu Egejského moře, v němž jsme průměrně napočítali tři až dvacet lidí, byl trochu smutný.
Abychom měli srovnání, navštívili jsme několik dalších pláží. Parkování bylo ve všech případech zdarma a jediné, co se muselo dodržovat, byla pětimetrová vzdálenost ručníků od placených lehátek. Ani v případě veřejných míst nemůžeme mluvit o kdovíjaké přeplněnosti. Každý si určitě vybaví snímky hlavy na hlavě u Balatonu. Na řeckém ostrovu Rhodos jsme se s ničím podobným nesetkali.
To ještě musíme zdůraznit, že turistický šrumec ve městech byl obrovský a řada hotelů hlásila na červenec i srpen zcela vyprodané pokoje. S podobně prázdným mořem jsme se každopádně setkali poprvé v životě. A možná, že také naposledy.
Něco jiného bylo v případě zátok. Díky mnohem menšímu prostoru působily jejich plážičky až stísněně. Pokud se na Rhodos teprve chystáte, doporučíme následující tři pláže: Anthonyho Quinna, Prasonisi a Kolymbia.