Emeritní ředitelka Národního hřebčína v Kladrubech: Koně nemají s městem problém!

ROZHOVOR: Odborníků na problematiku koní a jejich života máme v České republice hodně. Nám se podařilo oslovit ředitelku Střední školy chovu koní a jezdectví Kladruby nad Labem Lenku Gotthardovou, emeritní ředitelku Národního hřebčína a starostku této východočeské obce se zhruba 650 obyvateli.

Jaký je váš názor na tvrzení ochránců zvířat, že jsou koně v zápřahu týráni a využíváni k lacinému výdělku svých majitelů?

Mnoho plemen koní bylo šlechtěno buď přímo pro účely práce v zápřeži, nebo také jako mnohostranně užitkoví koně. Do té první skupiny můžeme zařadit naše starokladrubské koně, kteří byli několik století připravováni pro ceremoniální službu v zápřeži do karos, galakaros a kočárů. Obdobně byli a jsou v zápřeži využívání těžcí teplokrevníci s krví oldenburskou, frískou, slezskou a další. Mnoho teplokrevných koní v minulosti bylo připravováno pro všestranné využití v zápřeži či pod sedlem, dnes jsou však již jejich linie specializované na jednotlivé jezdecké disciplíny. V zápřeži, a to hlavně v těžké, se našli chladnokrevní koně, jejichž pracovní využití převzala již v minulém století technika, a tím pádem jejich stavy rapidně klesly či se plemena téměř vytratila.

Rozumím tomu správně, že pokud budou fiakristé vyhnáni ze Staroměstského náměstí, kde dosud pracují koně, půjde o další pokles jejich stavu, protože už nebude probíhat jejich odchov pro jejich další využití? Jaký názor máte na setkávání koní s automobily?

Koně v kočárech brázdili města, vesnice i širokou krajinu, byl to běžný stav věcí. Od konce 19. století se o slovo hlásily automobily a po několik desetiletí se koně i řidiči aut potkávali běžně na silnicích i v ulicích. Nikoho to nepřekvapovalo. I v současné době jsou povozy a kočáry součástí běžného provozu v mnoha městech, obcích i dalších místech po celé Evropě. Všeobecně se dnes mnohem více dbá o pohodu koní, jsou stanovená pravidla a podmínky, za jakých koně pracují, jak má probíhat výcvik i následný provoz. Nikdo nechce, aby byli koně trápeni, ale mnohdy trápeni jsou těmi, kteří s nimi nevyrůstali, a nemohou tak pochopit jejich skutečné potřeby.

V souvislosti s tím, co jste řekla, si vzpomínám, jak tzv. ochranáři na Královédvorsku vypustili z kožešinové farmy norky, kteří dnes působí v přírodě obrovské škody, protože nemají přirozeného predátora. Myslíte, že ví, jak je to s koňmi ve skutečnosti?

Kůň je hospodářské zvíře chované pro účely pracovního, sportovního, léčebného či volnočasového využití. Pokud koni neposkytnete správnou výchovu již od hříběte – a to mnoho držitelů koní zcela podceňuje a klidně je nechají dva tři roky na pastvinách, často bez potřebné individuální péče, pak je kůň ve třech letech málem přizabije. Dalšími problémy jsou nevhodné krmení (většinou nadbytek), dekování koní (a z toho často plynoucí plísňová onemocnění, odřeniny), nesoustavný trénink (majitel má čas třeba jen o víkendech a někteří nevysportovaní majitelé koně málem strhnou, a pak ho nechají mnoho dní zase v klidu), tvrdé ruce při práci s koňmi, nesmyslné požadavky nebo žádné požadavky vůči koním, nedůslednost výcviku, nesprávné používání pomůcek, ponechávání koní ve výběhu i ve velké nepřízni počasí (koně promoknou a pak třeba mrzne…), koně se nudí, protože jim chybí kontakt s ostatními koňmi. S tím vším se setkáváme u lidí, kteří tvrdí, že koně milují a někteří patří mezi ty, kteří chtějí zabránit provozu fiakrů. Koně potřebují pro svůj spokojený život kontakt s člověkem a nějaké, i pro koně smysluplné využití. To je jen malá částečka toho, jak jsou dnes koně trápeni. Ale protože to zpravidla není až tak vidět, mnoho z těch „ochranářů“ se tím nezabývá. Jsou kritizováni ti, kteří jsou více vidět. Fiakristé mají smůlu v tom, že nemají profesionální PR, a tak se dostává více sluchu tzv. ochranářům.

Pan Plicka argumentuje tím, že je Praha málo civilizovaná, protože v centru jezdí koně v zápřahu. Jak je to v Evropě?

Nejenom koně fiakristů musí mnohde projíždět celým městem, aby se dostali tam, kam mají, a to včetně koní královských dvorů v Kodani, ve Stockholmu, v Londýně nebo třeba koně v republikánské La Vallettě atd. I majitelé stájí, které časem obklopilo město, musí každý den projíždět centry měst, aby se dostali do tréninkových prostorů – jedou po asfaltu, po kočičích hlavách, přes koleje tramvají či vlaků, musí stát na semaforech na červenou a třeba v takovém Wuppertalu, kde měl stáj pan Michael Quinkler, který jezdil trénovat kočárové koně do Čech, míval cestu s koňmi městem zpestřenou tzv. Schwebebahn, která se koním vznášela přímo nad jejich hlavami…Koně nemají s městem problém!

Komunisté vytvářeli tlak na likvidaci chovu koní od padesátých let minulého století, i později bylo potřeba neohrožených, kteří se za koně postavili. Jak je to dnes s respektem ke koním?

Většina kulturních států světa se snaží udržet tradice své země, svých měst a obcí, hřebčínů a chovů, svých občanů… K tomu dokonce vydávají nemalé finanční prostředky na jejich podporu… Cech fiakristů v Praze nepožaduje žádnou finanční podporu, jen žádá o pokračování a udržení tradice. Jeho členové by rádi pokračovali v činnosti, která je zde po mnoho století doma, která udržuje povědomí o práci a využití koní. Pohled na koně, i na koně v zápřeži, je ve městě vítanou záležitostí a potěší jak místní obyvatele, tak návštěvníky Prahy. Nad provozem koní bdí jak cech samotný, tak veterinární správa, pracovníci magistrátu a jak jsme dostatečně zaznamenali i různé ochranářské organizace. Ty však mají koně chránit, a nikoliv rušit jejich pracovní náplň a majitelům živnost na Staroměstském náměstí a přilehlém okolí.

Pan Plicka v rozhlasovém pořadu Pro a proti poněkud cynicky nabízel fiakristům, ať jim koně prodají za jatečnou cenu, že je nechají dožít na svých pastvinách v komfortu života, který nikdy nezažili…

Když se chladnokrevným koním odebrala původní práce, tak se jejich stavy dramaticky snížily, to samé může potkat i koně fiakristů. Vypuštění kočárových koní na pastviny, které vlastní různé ochranářské organizace, je sice hezká myšlenka, ale málokdo by je tam dal či prodal (při znalosti modlitby koní). Navíc to řeší jen současnou situaci a vůbec to nezohledňuje budoucí nevyužití mnoha koní pro zápřeže. Většina lidí vlastní či chová koně za nějakým účelem. A ono to likvidací fiakristické služby nemusí končit. Omezením pracovního využití koní došlo v průběhu 20. století k velkému poklesu počtu koní a v 21. století je může ochranářský pokrok paradoxně snížit ještě více…