foto: Jiří Zemen, PrahaIN.cz/Fiakr na Staroměstském náměstí
Debata o provozu kočárů na pražském Starém Městě dostává poněkud bizarní podobu. Ve svém prohlášení advokát a spoluzakladatel spolku Hlas zvířat Robert Plicka tvrdí, že trpící koně a koňské povozy do vyspělých států a měst nepatří. A Praha se tak prý konečně může zařadit mezi vyspělá města, která nepodporují utrpení zvířat na úkor ziskuchtivosti určité skupiny lidí. Reaguje na rozhodnutí Rady hlavního města, která se nejtěsnějším poměrem 6:5 shodla na ukončení provozu fiakrů.
Redakci se ozvali pobouření čeští krajané žijící v městech, jako jsou Bruggy, Vídeň nebo Salzburk, kteří si připadají jako obyvatelé vyspělých měst a zemí a odmítají nařčení, že by v jejich zemi či městě někdo podporoval utrpení zvířat na úkor ziskuchtivosti.
Dnešní drožkáři v Evropě, ale i v Americe mají tak trochu svého předchůdce v panu Šourkovi a jeho koni Karlovi z legendárního filmu Karel a já. Nechtějí se vzdát své práce a zvířat, které je provázejí dlouhé roky životem.
Vyhraněný názor má i radní pro dopravu Městské části Praha 1 Vojtěch Ryvola (GEN): „Trochu to vypadá, jako když radní hlavního města dostali chuť na koňský salám, který bude levnější, protože bude dostatek masa z koní, kteří v něm skončí, protože nebudou mít práci! Mám dojem, že jsme u nás zase papežštější než papež. Rakušané jsou proslulí svou snahou o ochranu zvířat a velmi se zasazují o to, aby byla péče člověka o ně na nejvyšší úrovni. Z majitelů koní mám ten samý dojem. Koneckonců jedná se v případě koní o jejich zdroj obživy,“ sdělil naší redakci.
Kde skončí koně?
Požádali jsme o názor také šéfa Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů Jiřího Michaliska: „Kůň byl vyšlechtěn k potřebám a radostem člověka, jako takový má geneticky vloženou radost ze spolupráce a souznění s člověkem, který o něj na oplátku pečuje, krmí jej, napájí, stará se o snížení dopadu stresových vlivů, ruchu, teplot, soustavnou prací s ním v odkazu tradic dlouhé historie v něm vidí partnera, člena rodiny i pracovníka. Otázkou je, jak dopadne přítel koní, pracovník, když zanikne jeho pracovní uplatnění. Kůň zvyklý pracovat bude nejspíš chřadnout a tlakem výpadku letitých návyků bude trpět mnohem víc. Zatím se tím nezabývala žádná studie zaměřená na proměny chování koní pracovních plemen a dopady na zdraví zvířete. Pominu, kde s největší pravděpodobní skončí ztrátové investice do zvířat...“
PrahaIN.cz se setkala i s dcerou muzikanta Olympiku Jana Antonína „Jenýka“ Pacáka Terezií, která u koní strávila desítky let.
„Žasnu nad tím, kdo rozhoduje o tom, zda budeme na Starém Městě jezdit, a hlavně na základě čeho rozhoduje. Pánové z pražské radnice Zábranský, Pospíšil i Plicka nemají odborné vzdělání veterinární ani hipologické a dosud nikdy nebyli přítomni při odborném vyšetření, která se našim koním pravidelně provádějí za dozoru Státní veterinární správy. Každý odborný posudek, který zjišťuje zdravotní stav koní, musí být proveden konkrétnímu koni s ověřením průkazu původu a na základě konkrétního vyšetření s využitím specializovaných přístrojů a metod, jako jsou sonografie nebo RTG. A jako takové je provádějícím odborníkem řádně zaprotokolováno. Za zdraví našich koní tak můžeme ručit,“ sdělila nám.
Incidenty?
Podle názoru Terezie Pacákové je veřejnost záměrně matena a jsou šířeny historky o hynoucích koních na následky práce v pražském provozu.
„Za 35 let existence kočárové dopravy v historickém centru Prahy lze všechny incidenty v provozu kočárů spočítat na prstech jedné ruky, nejhorším problémem byl naopak infarkt kočího, což se přihodí za volantem auta mnohem častěji,“ zdůrazňuje Pacáková. „Dopravní nehody, které se týkají koňské dopravy, se v drtivé většině odehrávají mimo Evropu, ale u nás slouží k odstrašení odpovědných úředníků, kteří kočárový provoz schvalují,“ dodává.
O Terezii Pacákové kolují historky podobně jako o mnoha dalších chovatelích. Mnozí lidé totiž žertují, že by si přáli být jejím zvířetem, mít se tak dobře jako její koně Frank a Brego, o které se stará s mimořádnou péčí.
„Rádi bychom vyzvali všechny, kdo šíří nepravdivé informace o provozu kočárů a našich koních, aby předložili nějaké důkazy o tom, že něco děláme špatně. V našich rukou jsou odborné posudky, které dokládají, že naše koně jsou ve výborné kondici, a že jejich pracovní podmínky jsou v souladu s přísnými standardy pohody zvířat. Dělat politiku přes předstírání péče o zvířata je něco podobného jako házet žebrákovi mince do klobouku a za rohem na něj volat policajta!“ rozloučila se s námi Terezie Pacáková, která stále doufá, že se odpovědní politici nenechají vydírat ochránci zvířat, kteří jim prý namlouvají nesmysly.