FOTO: Nevídané fronty na WC před německými hranicemi

REPORTÁŽ: I druhý adventní víkend naše redakce zavítala do Drážďan. Tradiční vánoční trhy Dresdner Striezelmarkt jsou nádherné. I proto jsou cílem statisíců Čechů ročně. „Němci sem o víkendu moc nechodí, to jsou trhy plné Čechů,“ řekl nám prodejce svařeného vína lámanou češtinou. Dění na trzích popisovat nebudeme, nyní se budeme věnovat samotné cestě do hlavního města Saska.

Německo zavedlo v souvislosti s nárůstem nelegální migrace v polovině října dočasné kontroly na hranicích s Českou republikou, Polskem a Švýcarskem. Původně byly tyto kontroly platné do 15. prosince, nyní Německo oznámilo, že se minimálně o další dva měsíce prodlouží. Německá ministryně vnitra Nancy Faeserová je přesvědčena, že kontroly fungují. Informaci přinesla ČTK.

Komplikace to přináší zejména kamionům, ale také těm, kteří míří o adventních víkendech na trhy. Novinkou není, že mezi Čechy jsou jedněmi z nejoblíbenějších ty v Drážďanech. A to díky mnoha důvodům. Jsou opravdu krásné, velké, nabídka vánočních pochutin je obrovská. Krásné je i samotné centrum Drážďan, výhodná je i jejich poloha. V Praze najedete na dálnici a sjedete z ní až v Drážďanech. Cesta zabere zhruba 90 minut.

To by ovšem nesměly být na hranicích zmíněné kontroly.

Že vyrazit v sobotu 9. prosince na trhy do Drážďan napadne další tisíce Čechů, nám bylo jasné ještě dříve, než jsme vyrazili. Cestou jsme potkali desítky autobusů, které měly stejný cíl. „Drážďany - trhy,“ mělo mnoho z nich za čelním sklem.

Vyrazili jsme brzy ráno, abychom se vyhnuli těm největším davům. Počítali jsme, že si na poslední benzínové pumpě v Čechách dáme tradiční kávu a odskočíme si na toaletu.

Chyba číslo jedna.

Fronta až ven

Benzínová pumpa Mol byla přeplněna až k prasknutí. Zastavoval u ní jeden autobus za druhým. Z každého vylezly desítky osob, které mířily dovnitř. Zejména na toalety, kde se tvořila až těžko uvěřitelná fronta.

Někdo byl v klidu, na někom byla vidět nervozita. „Pustíte mě, prosím, mám dítě. Potřebuje na záchod,“ prosila mladá žena. Stejně jako my nepoznala, kde je konec fronty, mluvila tak do davu. Nikdo ji nepustil. „My máme také děti a čekáme,“ dostalo se jí stručné odpovědi. „A na záchod potřebujeme všichni. Myslíte, že tu stojíme jen tak?“ zamumlala další paní.

Dítě začalo plakat, matka tak s ní šla na kraj čerpací stanice „do přírody“. Zařadila se vedle několika mužů, kteří svoji potřebu vykonali po svém do sněhu.

Dostat se na toalety nám trvalo necelých 45 minut. Čas, o který jsme vyráželi z Prahy dříve, byl pryč.

Po tomto zážitku jsme si mysleli, že nás nic horšího nečeká.

Chyba číslo dvě.

Kontroly probíhaly důkladně. Autor: PrahaIN.cz

Nervozita byla značná

Zhruba tři kilometry před hranicemi začal provoz houstnout a o kilometr dál jsme se zastavili úplně. Pravý pruh byl plný autobusů, v tom levém se posouvala osobní auta. Spíše tedy stála, než posouvala. Bylo nám jasné, že jde o kontroly. Za necelých 40 minut jsme byli zhruba za polovinou. V koloně byli řidiči zjevně nervózní, poctivě si střežili svůj pruh, do kterého nikoho nechtěli pustit.

Když se u konce fronty dva pruhy sjížděly do jednoho, pravidlo zipu neexistovalo. Ti vpravo do svého pruhu jen tak někoho nevpustili. Na nás se usmálo štěstí až u šestého vozidla a následovalo popojíždění až na celnici, kde kontrolovali hlavně autobusy. My projeli bez zastavení, české autobusy takové štěstí neměly. Jeden po druhém je důkladně kontroloval ozbrojený policista.

Na hranicích jsme se zdrželi necelou hodinu.

Dopoledne bylo lidí tak akorát. Autor: PrahaIN.cz

V půl jedenácté dopoledne jsme se nakonec zdárně dostali až do Drážďan. O trzích jsme již psali minulý týden, nebudeme se tedy opakovat. Každopádně platí, že čím dřív přijdete, tím bude na trzích lidé méně. My měli štěstí a žádné mačkanice jsme nezažili.

Možná to bylo i díky tomu, že řadu Čechů spíše než nádherné adventní trhy zajímal řetězec s levným oblečením Primark.

O něm se zmíníme v další části reportáže.