foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Zoo Praha
Vzácně chovaní psohlavci Batesovi jsou svrchu smaragdově zelení a zespodu citronově žlutí. Mezi nejedovatými hady navíc vynikají nejdelšími zuby. Jejich hlava připomíná psa. K vidění jsou nově v pavilonu Terárium v Zoo Praha.
O novém přírůstku pražské zoologické zahrady informovala tisková zpráva. Mladý pár choulostivého druhu hada pocházejícího z Amazonské nížiny si mohou návštěvníci prohlédnout v Teráriu. Nápadná je na nich zejména podoba s obyvatelkou sousední expozice, nepříbuznou krajtou zelenou. Ta, ač pochází z opačného konce světa, vypadá téměř jako sourozenec. Tento jev se nazývá konvergentní evoluce.
„Samec se jmenuje Uatuma a samice Coari. Jde o mladý pár, jehož získání od zkušeného herpetologa je pro nás nesmírně cenné. Terárium jsme osázeli výhradně takovými druhy rostlin, které se vyskytují i v přirozených lokalitách těchto psohlavců v Amazonii. Jde o stromový druh hada, takže návštěvníci naši dvojici naleznou zcela jistě ve větvích v horní části expozice,“ řekl chovatel plazů Vojtěch Víta.
Jejich jméno odkazuje na tvar hlavy i legendárního biologa
Bizarní jméno psohlavcům vymyslel švédský přírodovědec Carl Linné, tvůrce tradičního botanického a zoologického názvosloví. Má odkazovat na tvar hlavy a tesáků těchto hadů, které připomínají ty psí. Druhový název Batesův pak vzdává hold britskému biologovi Henrymu W. Batesovi, který jako první upozornil na mimikry nejedovatých živočichů, kteří svým vzhledem pro odrazení nepřítele připomínají druhy jedovaté. V případě psohlavce Batesova jde o napodobení vzhledu jedovatého křovináře Bothrops bilineatus.
Všichni zelení psohlavci byli přitom ještě donedávna bráni jako jeden druh pod označením psohlavec zelený. Až v roce 2009 se vědci rozhodli znovu zařadit psohlavce Batesova, který byl popsán již v roce 1860, ale po většinu doby taxonomicky neuznáván.
Laik mezi psohlavcem a krajtou rozdíl nepozná
Nejpozoruhodnějším jevem, který mohou návštěvníci Terária pozorovat, je právě nepopiratelná podobnost dvou naprosto rozdílných druhů. Zatímco psohlavci žijí v Jižní Americe, velice podobná krajta zelená obývá severní Austrálii a Novou Guineu. Laik mezi nimi rozdíl nepozná.
„Oba druhy dělí 70 milionů let samostatného vývoje, přesto jsou si podobní nejen vzhledem, ale i způsobem života. Adaptace na téměř stejné prostředí či potravu způsobila takřka totožný vývoj. Tento jev nazýváme konvergentní evolucí a v různých mírách je patrný i u dalších zvířat, například u pásovců a luskounů nebo našich ježků a australských ježur,“ vysvětlil Víta.
Na rozdíl od psohlavce Batesova je ale krajta zelená v zoologických zahradách běžně chovaným druhem. Psohlavce kromě pražské zahrady vystavují jen tři další evropské instituce. Jde totiž o extrémně citlivý druh, který je náchylný na veškerou manipulaci.
Konvergence popisuje stejný vývoj nepříbuzných druhů
Konvergence je proces, který popisuje vývoj druhů ve vzdálených oblastech, které dospějí k podobnému vzhledu nebo chování. Jak popisuje web Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, tento fenomén se nazývá také sbíhavá nebo spojující evoluce.
Dokládají ji například hlodavci z teplých a suchých oblastí světa. Vyvinuly se u nich podobně dlouhé ocasy, krátké přední končetiny pro držení potravy a dlouhé zadní končetiny pro skákání. Podobná je i například barva srsti. To vše přesto, že tyto druhy se vyvíjely stovky let odděleně.
Konvergence vede také k vývoji takzvané ekologické vikariace, neboli zastoupení. Známým příkladem je v tomto případě velice podobný vzhled a funkce sukulentů v jižní Arizoně a na Kanárských ostrovech. V Arizoně jde ale o kaktusy, zatímco na Kanárských ostrovech o pryšce.