foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Poničená tvář Václava Havla.
REPORTÁŽ: Vydat se po stopách prvních krkonošských setkání československých a polských disidentů mohou všichni, kteří vyrazí do hor. Trasa připomíná boj za svobodu a lidská práva. Podle nepřehlédnutelných tabulí se dá bojovat vždy, kdekoli a jakkoli.
Ať už se prý jedná o konspirativní schůzky na zelené hranici, které zdánlivě připomínaly piknik nebo v srdci velkoměsta.
PrahaIN.cz si trasu prošla také.
A jak jsme se zmínili o nepřehlédnutelné tabuli, nepřehlédnutelný byl rovněž „výtvor“ několika vandalů, kteří vyjádřili svůj postoj k Václavu Havlovi. Ten je na veliké ceduli po boku Marty Kubišové, Adama Michnika nebo Tomáše Petřivého. Zapomenout bychom neměli ani na poradce Lecha Wałęsy a významného polského disidenta, jímž byl Jacek Kuroń. Po převratu bych mimochodem ministrem práce a sociální politiky v Polsku.
Poslední známou tváří na obrazu je Antoni Macierewicz, pozdější náčelník vojenské kontrarozvědky našich severních sousedů.
První setkání této sestavy nebylo přesně určeno. Historici se domnívají, jak napovídají informační brožury, že šlo o 27. červenec 1978. Na tabuli se píše, že přesně toto datum bylo na parkovacím lístku ve vozidle Jiřího Bednáře. Jeho vůz stál v Peci pod Sněžkou.
Kdo by si chtěl trasu vyzkoušet, vydá se od Celnice po Soví hnízdo (Pomezní Boudy - Rennerovy Boudy - Jelenka - Soví sedlo).
Celkový pohled na tabuli. Foto: PrahaIN.cz
Může za to amnestie
Na tabuli si asi každý jako první všimne Václava Havla. V ruce má zapálenou cigaretu, na stole je lahev alkoholu a šiška salámu. Až při bližším pozorování jsme zahlédli masivní rýhy, mnohokrát přeškrtnutou Havlovu tvář. Na důvody jsme se zeptali muže, který se zdál být znalcem prostředí.
„Ptají se mě na to často, tudy proudí zástupy, pane. Odpovím jako vždy. Lidi jsou na něj naštvaní kvůli amnestii, tak je to,“ prozradil a odešel.
Nejrozsáhlejší amnestii Václav Havel vyhlásil po svém nástupu do úřadu dne 1. ledna 1990. Při ní byly prominuty tresty do dvou let u úmyslných trestných činů a do tří let u nedbalostních trestných činů a v případě trestů úhrnných a souhrnných. U vyšších trestů se odsouzeným pobyt za mřížemi zkrátil o třetinu až polovinu. Zajímavostí je, že tuto Havlovu první amnestii nepodepsal spolu s ním ani předseda vlády, ani žádný jiný představitel kabinetu.
Okolí jedné z šesti zastávek Svobody na hranici. Foto: PrahaIN.cz
Amnestie se týkala zhruba 23 tisíc osob (na území Československa), šlo tehdy o více než dvě třetiny všech vězňů, z celkem 31 tisíc uvězněných, proto je uváděna jako největší v historii existence republiky.
Amnestie se nevztahovala na pachatele vražd, znásilnění, loupeží a některých dalších trestných činů, netýkala se ani vězňů odsouzených jako zvlášť nebezpeční recidivisté. Přesto se na svobodu dostala řada zločinců, z nichž mnozí pokračovali v páchání závažné trestné činnosti ještě v roce 1990, tedy hned po svém propuštění. Mezi nejznámější případy amnestovaných patří Jaroslav Oplíštil odsouzený za pedofilii.
Detailní analýzu těchto historických okamžiků jsme shrnuli v tomto článku Hany Hlušičkové.