foto: Bob Asher, PrahaIN.cz/Jaroslav Čvančara se spolupracovníkem Markem Krylem.
Na střelnici v Kobylisích zavraždili nacističtí okupanti 540 českých občanů. Tým zkušených autorů připravuje pamětní knihu, která bude obsahovat podrobné informace o všech obětech, které nacisté v Kobylisích zastřelili. „Pro budoucí generace a na památku obětí se obracíme se na širokou veřejnost i na potomky zavražděných, aby nám poskytli fotoportréty zavražděných vlastenců,“ řekl serveru PrahaIN.cz badatel Jaroslav Čvančara.
Autorský tým historiků, archivářů a badatelů v roce 2013 realizoval takzvanou Pamětní knihu (kartotéku) věnovanou obětem koncentračního tábora Mauthausen. Na nové unikátní publikaci pracuje tým autorů už dva roky a připravuje ji bez nároku na honorář. Jejich cílem je uchovat vyčerpávající informace o obětech ze střelnice v Kobylisích pro příští generace. „Jde nám o to, aby po nás něco zůstalo. Jsme si vědomi toho, že dnešní doba je překotně rychlá a zvláště mladí lidé mají už většinou jiné starosti.Lidé nás mohou kontaktovat na adrese: cvancaraj@atlas.cz,“ řekl redakci PrahaIN.cz Jaroslav Čvančara.
Vraždili národní elitu
Autoři chtějí, aby formou kartotéky, tedy stejně jako zpracovali knihu o obětech v Mauthausenu, vytvořili knihu o obětech z Kobyliské střelnice.
„Nejde nám pouze o jména a iniciály. Ty známe. My chceme, aby v té knize byly portrétní fotografie, abychom my všichni mohli pohlédnout z očí do očí zavražděným lidem. Proto hledáme běžné fotografie z legitimací a podobně. Když se pak podíváte na takový snímek člověka, tak se zamyslíte a řeknete si: 'kdo to asi byl, jaký byl, co to bylo za člověka?' Protože se mu díváte do očí.
Potvrzuje to také skutečnost, že se Němci v Kobylisích zbavili elity českého národa. Například spisovatele Vladislava Vančury, otce a syna atleta Evžena Rošického a dalších osobností. Pracujeme na této knize srdcem. Bez nároku na jakoukoliv odměnu, ve svém volném čase. Naplno to můžeme rozjet, až budeme mít pohromadě fotky minimálně z poloviny. 540 lidí je takové množství, že se nevejdou do jedné publikace. Proto bude dvoudílná. Pracujeme na knize už dva roky a předpokládáme, že by mohla být vydána přesně za rok,“ prohlásil badatel.
Červenec 1945. Uctění památky zavražděných v Kobylisích. Foto: Archív Jaroslava Čvančary
Podle dochovaných důkazů nacisté zavraždili na Kobyliské střelnici v Praze více než 540 lidí ze všech vrstev společnosti. Naprostá většina byla zastřelena na základě vyhlášky K. H. Franka, podle kterých byly zastřeleny i celé rodiny. „Už z toho jednoznačně vyplývá, že většina těchto lidé se ničím neprovinila a byli zcela nevinní. Otcové, kteří v odboji skutečně působili, tak se mylně domnívali, že když o tom nebudou informovat rodinu, tak jejím příslušníkům Němci nic neudělají. Stal se ale přesný opak. Po jejich zatčení byli na střelnici v Kobylisích stříleni lidé od 14 let až do pozdního věku,“ řekl naší redakci Čvančara.
„Byli tam stříleni muži, ženy i děti. Děly se tam strašlivé srdcervoucí scény. Proti tomu ale byli Němci absolutně imunní. Nikoho z nich nedojímalo, že tam lidé pláčou, naříkají a podobně. Byli tam zastřeleni vojáci, členové odboje, kteří zastávali nejrůznější politická přesvědčení. Od demokraticky smýšlejících občanů, konzervativců, komunistů, sociální demokratů, prostě lidé s nejrůznějšími politickými názory. Hlavní důraz je na rok 1942. Mluvíme o období druhého stanného práva, které bylo vyhlášeno po atentátu na Reinharda Heydricha. Tehdy nacisté začali popravovat v Kobylisích,“ upozornil Čvančara.
Vraždění na střelnici začalo 30. května 1942. Gestapo využívalo vyhlášení stanného práva a začalo se zbavovat lidí, proti kterým nemělo žádné důkazy. „Nedávno nám vnučka jednoho zastřeleného člověka popisovala, že jej zatkli 29. června. Už za tři dny tohoto člověka zastřelili. Protože proti němu nic neměli, tak použili vyhlášení stanného práva. V září 1942 byli v Kobylisích zavražděni ve dvou dnech členové pravoslavné církve, kteří pomáhali parašutistům, kteří zlikvidovali Reinharda Heydricha,“ řekl badatel naší redakci.
Vraždy vykonávali dobrovolně za pár cigaret
O rok později 8. července 1943 byli na střelnici v Kobylisích zastřeleni čeští četníci. Tehdy tam muselo nastoupit 150 příslušníků četnického sboru a policie, aby jako odstrašující příklad viděli, jak může skončit člověk, který se zapojí do odboje. Nedopadlo to ale tak, jak si představoval K. H. Frank, a proto se už nikdy potom tento druh exekuce neopakoval. Na střelnici byl 19. června 1942 zastřelen expremiér Alois Josef Eliáš, byl tam úplně sám. Asi hodinu po jeho zastřelení nacisté postříleli skupinu žen a mužů.
Vraždění na Kobyliské střelnici i na dalších místech prováděla Německá ochranná policie, takzvaný Schupo. To byla jednotka, která cestovala po Čechách a na Moravě. „Za pár cigaret nebo marek navíc a za alkohol se její příslušníci sami a rádi na popravy hlásili. Při střílení lidí se dobře bavili, smáli se, což například zachycuje snímek z Klatov. Ona totiž nebyla střelnice pouze v Kobylisích, ale popravovalo se v Kounicových kolejích v Brně, v Táboře, v Lubech u Klatov, na Kladně a u Plzně. Němci na všech těchto místech vraždili členy nejrůznějších organizací, úředníky, dělníky nebo například 5. června 1942 zastřelili Františka Haška, který byl prezidentem burzy. To byl dědeček Elišky Haškové Coolidge, která později v emigraci pracovala jako poradkyně pěti amerických prezidentů. Němci skutečně vraždili lidi ze všech vrstev společnosti,“ uzavřel Jaroslav Čvančara.