foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Signal Festival 2024
REPORTÁŽ: Již dvanáctý ročník Signal festivalu, který každoročně proměňuje pražské památky a ulice v umělecká díla pomocí světla a zvuku, si ve čtvrtek 10. října nenechaly ujít stovky lidí. Letos poprvé se v umělecký prostor proměnil také areál Pražského hradu, který zažíval nevídané nápory. Na Hradčanském náměstí nebylo k hnutí.
Návštěvníkům jsou letos k dispozici hned dvě trasy. Jedna vede již tradičně centrem města, zatímco druhá je na Pražském hradě. Obě dohromady nabízí celkem 22 audiovizuálních instalací, z nichž k sedmi je třeba mít zakoupenou vstupenku. Ostatní jsou k vidění zdarma. Festival byl zahájen ve čtvrtek 10. října, díla však budou k vidění až do neděle 13. října, vždy od 19 do 24 hodin.
Procházku jsme zahájili v centru. Konkrétně na Staroměstském náměstí, kde se nachází dílo s názvem Dimensional Sampling. Jde o instalaci, která má symbolizovat QR kód, proto je taky ve tvaru krychle. Na jejím povrchu vytváří světlo ve spojení se zvukem občas poněkud psychedelické obrazce. V kontrastu s krásnou architekturou náměstí a chrámem Matky Boží před Týnem to působilo velice zajímavě.
Kromě návštěvníků, kteří se vydali cíleně za Signal festivalem, dílo zaujalo i velký počet náhodných kolemjdoucích a turistů. Kolem krychle se tak rychle utvořil kruh čítající desítky lidí. Ještě vetší zájem jsme však pozorovali na Mariánském náměstí, které, stejně jako v loňském roce, nabídlo videomapping na budově Městské knihovny v Praze. Diváci opět obsadili celé náměstí.
Psali jsme
REPORTÁŽ: Zahájení jedenáctého ročníku Signal Festivalu si ve čtvrtek 12. října nenechaly ujít stovky diváků. Davy lidí se centrem města přesouvaly…
Organizátoři letos více řešili bezpečnost
Kvitovat letos musíme důraz na bezpečnost, protože zatímco vloni musely automobily mezi diváky na Mariánském náměstí kličkovat, letos se o provoz i přecházení ulice starali organizátoři. Těch jsme viděli velké množství také na dalších místech festivalu. Někteří dohlíželi na bezpečnost, jiní řídili dopravu a další například navigovali k dalším uměleckým dílům.
Samotný videomapping na budově Městské knihovny byl povedený. Název instalace The Rhythm of the Ocean odkazuje na téma audiovizuálu, který zobrazuje procesy a rytmy hlubin oceánu. Hlavní slovo mají v projekci barvy a jejich prolínání.
Prim hrají technologie a barvy
Barvy jsou základem také další instalace, která se nachází v parku Národního probuzení, mezi Smetanovým nábřežím a Divadelní ulicí. Instalace s názvem Vidím všude tekuté krystaly ukazuje v detailu barevné kapky, které na obrazovkách mobilních telefonů vytvářejí duhové vzorce. Čtyři panely, které mají představovat obrazovku telefonu, jsou doplněny zajímavými zvukovými kulisami, které tvoří jinak neslyšitelné zvuky elektromagnetických polí různých zařízení, jako je led panel, fotoaparát, počítač nebo myš.
Upozornit můžeme v centru také například na transmediální sochu Audire Fluctus, která se nachází na piazzettě Národního divadla. Jde o objekt, který kombinuje světlo a datový totem. Monitoruje technologickou aktivitu svého okolí, kterou následně vizualizuje díky elektromagnetickému záření. V praxi je tedy na sloupci možné pozorovat, kde se v jeho okolí nachází nejvíce aktivních technologií, například mobilních telefonů.
Zájem byl patrný už v tramvaji
Samozřejmě jsme ale nezůstali pouze v centru. Zlatý hřeb letošního ročníku Signal festivalu se totiž nachází na Pražském hradě, kam jsme se bez problémů dostali tramvají. Její provoz je kvůli festivalu posílen. Linka 22 tak nabízí vložené spoje, které jezdí pouze mezi Malovankou a Malostranskou. Tramvaj jezdí každé zhruba 4 minuty.
Že bude celá návštěva Hradu ve znamení velkého davu, bylo patrné už na tramvajové zastávce, kam jsme se téměř nevešli. Podobně to vypadalo po cestě. I u vstupů do placených instalací se tvořily dlouhé fronty, které se ze dveří několikrát kroutily. Šok však nastal, když jsme se dostali k Hradčanskému náměstí.
Lidé byli všude, videomapping nás ale nadchl
To bylo totiž doslova v obležení. Lidé stáli úplně všude. Všichni se zájmem pozorovali právě probíhající videomapping na budově Arcibiskupského paláce. Přišli jsme zhruba v jeho polovině. Jakmile projekce skončila, velká část davu se přesunula k dalším expozicím. Na náměstí přesto hodně lidí zůstalo a čekalo, než začne projekce znovu. Noví a noví diváci navíc přicházeli.
A ač jsme se ve velkém davu cítili poněkud stísněně, musíme uznat, že to stálo za to. Videomapping s názvem Eternal Recurrence, tedy v překladu Věčné opakování, byl vytvořen speciálně pro budovu Arcibiskupského paláce, a bylo to vidět. Jde o digitální ságu, která představuje vývoj forem života od molekul až po komplexní struktury. Vrcholem je pak moment kolapsu, který vrací vše k výchozímu bodu.
Tato projekce se nám z celého letošního ročníku líbila nejvíce, není proto divu, že zaujala největší množství lidí. Není sice příliš dlouhá, ale zato se nám moc líbila její propracovanost.
Škoda, že toho na Hradě nebylo k vidění víc
Na Pražském hradě se z bezplatných instalací nachází také zvláštní koule s názvem ORB. Povrch tohoto díla zrcadlí své okolí v roztříštěném odraze, což má odkazovat na egyptský symbolismus. K vidění je v Jižních zahradách, vstup je však možný pouze jednosměrně z Hradčanského náměstí. Kapacita prostoru je navíc výrazně omezená. Zájemci o prohlídku tohoto díla se tak musí předem obrnit trpělivostí. Už od náměstí totiž stála dlouhá fronta.
Letošní ročník festivalu hodnotíme velice kladně, Pražský hrad je jako výstavní prostor zajímavým oživením, které se nám líbilo. Škoda jen, že z celkem pěti instalací byly na hradě volně přístupné jen dvě, a to jedna ještě s velkým kapacitním omezením. Za ostatní je třeba zaplatit. Videomapping na Arcibiskupském paláci však jednoznačně doporučujeme, stejně jako projekci na Městské knihovně a další díla v centru města.