foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Bouřka
Věřte nebo nevěřte, ale dnes (15. června) si připomínáme narozeniny jednoho velmi významného vynálezu. Není v silách člověka ani současné vědy, abychom zjistili, kolik tento vynález zachránil lidských životů a jak velký majetek dokázal zachránit. A přitom jde vlastně jen o kus drátu.
Těm bystřejším už asi svítá, že bude řeč o hromosvodu. I když dnes běžně užívané označení hromosvod je ta největší pitomost, kterou můžeme z našich úst vypustit. Ten dlouhý uzemněný kus kovu stahuje blesky, nikoliv jeho zvukové doprovody hromy, tak by se mu mělo říkat bleskosvod.
Přesně tak ho nazýval Prokop Diviš. Narodil se 26. března 1698 v Helvíkovicích ve východních Čechách a tady si dodnes můžeme prohlédnout i jeho rodný domek. Je zřejmé, že s dobou jeho mládí už dům nemá moc společného, nicméně je to velmi zajímavá ukázka a připomenutí života poměrně zapomenutého velikána naší vědy.
Zvídavý klučina
Malý Vašík (jeho občanské jméno bylo totiž Václav Divíšek) už ve škole vynikal nad ostatními dětmi. Byl prý neskonale zvídavý, a tak se brzy dostal do ruky jezuitům. Teď to nemyslíme ve zlém, ale v dobrém. V té době se totiž výraznější vzdělání mohlo získat opravdu snad jen u těchto strážců katolické morálky. Ti mu umožnili studovat přírodní vědy, pochopitelně, že kromě toho musel vstoupit do jezuitského řádu, dřít náboženství a věnovat se řeholi. Podrobnosti ze života vynálezce pak nabízí web Českého rozhlasu.
Matrika uložená v oblastním archívu v Zámrsku na Ústeckoorlicku. Najdeme v ní zápis o křtu Václava Divíška, tedy Prokopa Diviše. Záznam je ve třetím řádku odspoda. Zdroj: volná licence
V roce 1736 byl poslán na faru v Příměticích, když mu zbyla krátká volná chvíle mezi křty, pohřby, celebrováním mší a zpověďmi, věnoval ji pokusům a zkoumání přírodních sil. Právě fara v Příměticích věnuje na svých webových stránkách velký prostor odkazu vynálezce. Nechal si sestrojit skleněnou kouli na dřevěné rukojeti a tou jezdil po kusu hovězí kůže se srstí. Pochopitelně vznikal elektrostatický náboj. Prokopovi, v té době už přijal toto církevní jméno, se z toho ježily vlasy a chlupy po těle.
Tuto zábavnou hříčku dokonce předvedl v roce 1750 císařovně Marii Terezii a Františku Štěpánovi Lotrinskému. I ti byli pobaveni a odměnili ho zlatými mincemi. Zda ovšem císařský pár pochopil, proč Prokopu Divišovi vstávají vlasy na hlavě, lze s úspěchem polemizovat.
Souboj o prvenství skončil tragédií
Přesně v polovině 18. století už tři nejvýznamnější vědci, kteří nezávisle na sobě zkoumali to samé, tušili, že blesky jsou elektrického původu. Kromě českého Prokopa Diviše a amerického Benjamina Franklina to byl také baltský Němec Georg Wilhelm Richmann. Zpočátku celá trojice vědců byla pro své názory ostatním v jejich okolí k smíchu. Čekalo se jen na to, až se to podaří dokázat.
Povedlo se to Němci Richmannovi. Právě se zúčastnil petrohradského zasedání akademie věd, když uslyšel v dálce hrom. Aby prokázal ostatním nevěřícím kolegům z akademického zasedání správnost svých myšlenek, uchopil izolovanou tyč a mával s ní proti bouři.
Netušil však, že svým zoufalým počínáním vyprovokuje dokonce kulový blesk, který rázem sjel z oblohy, srazil se s jeho hlavou a zmizel.
Prokop Diviš se se svým vynálezem dostal i na pamětní české mince. Zdroj: numi.cz
Výsledek? Richmann byl mrtvý, měl díru v hlavě, sežehnuté oblečení a kulový blesk mu serval podrážky z bot. Nicméně přítomní akademičtí kolegové nechápavě museli dát Richmannovi za pravdu, a to i přesto, že za to zaplatil životem.
Tato tragická událost, kdy jeden z prvních vědců historie zaplatil za svoje objevy životem, se odehrála v červenci 1753 a brzy se donesla až k uším Prokopa Diviše. A nepochybně i Benjamina Franklina.
Proč ta konstrukce, ptali se vesničané
Diviš se rozhodl, že na počest Richmanna sestaví meteorologický stroj, který podle Divišových slov bude vyrovnávat energii mezi nebem a Zemí. A jak vypadal tento bleskosvod? Šlo vlastně o železný kříž, který byl umístěný na patnáctimetrovém železném stožáru.
Ramena kříže se větvila a na každé z větví seděla kovová krabice s železnými pilinami. Vršek krabic byl pokryt železnými špičatými hroty. Celá konstrukce byla se zemí spojena třemi železnými řetězy. Technické informace ohledně vynálezu bleskosvodu nabízí odborný web elektrina.cz.
Stalo se tak 15. června 1754, přesně před 270 lety. A místo, kde se tak stalo, byly Přímětice na Znojemsku.
A kdo byl tedy první?
Jenže tím boj mezi dvěma zbývajícími muži nepřestal. I když mluvit o boji je nadnesené, protože oba pánové se nikdy v životě neviděli, nebyli v žádném kontaktu a věděli o sobě možná jen sporadicky.
Nicméně americký vědec, budoucí prezident, Benjamin Franklin, přišel s návrhem hromosvodu už o celý rok dřív. Jenže, udělal jen pár rychlých skic na papír s popisem a uložil to do šuplíku, pokud nějaký tehdy měl.
Vzhledem k nulovým informačním technologiím té doby je jasné, že Diviš rozhodně od Franklina neopisoval a ani nemohl, ale bleskosvod sestavil dřív. Jenže ten Franklinův, který spatřil fakticky světlo světa až v roce 1760 jako hmotná věc, měl o něco jednodušší konstrukci, a tak se téměř celý svět nakonec přiklonil k tomu, že vynálezcem bleskosvodu je Benjamin Franklin. Navíc dosáhl v životě větší kariéry a do prezidentského životopisu se být vynálezcem hodilo jaksi víc než do životopisu kněze.
Je ale dobře, že my Češi a i řada evropských zemí, stále honosí a hýčká si svého Prokopa Diviše a prvenství přisuzujeme jemu.
Bleskosvod vzali sedláci útokem
Jen tak na okraj. Přímětice na Znojemsku v roce 1759 zachvátilo, stejně jako celou Evropu, ohromné sucho a rozzuření sedláci nabyli dojmu, že za to může ten kacířský vynález u fary. A tak vtrhli do farní zahrady a bleskosvod srazili k zemi.
Brzy ho však znovu postavili. Dnes můžeme v naší zemi vidět tři repliky původního bleskosvodu. Nacházejí se v Příměticích, u Divišova rodného domu v Helvíkovicích a v Žamberku na střeše Divišova divadla, které také nese jméno po slavném vynálezci.
A svým způsobem hold mu vzdává každý dům v naší zemi i na celém světě, protože bleskosvod či dnešním jazykem hromosvod je jedním z vynálezů, který pomáhá lidstvu a žádné hranice ho nezastaví.