Hurá na Vltavu. Pravidlo šťastného návratu

09. 07. 202217:30
Hurá na Vltavu. Pravidlo šťastného návratu
foto: Martin Hanák, PrahaIN.cz/Vltava, Papouščí skála

KOMENTÁŘ V první části svého komentáře jsem se zaměřil na cestu, počasí a výdaje spojené s pobytem v kempu na břehu řeky Vltavy. Dnes se přeneseme přímo do hučících peřejí, zrádných jezů a nezbytných občerstvovacích stánků a vodních barů, které celou cestu lemují a navzdory všelijakým zákazům se velmi dobře uživí. Při konzumaci alkoholu buďte ale rozumní, nemusí to vždy skončit jen kocovinou.

Na rozdíl od večera, nás po probuzení čekalo ráno jako malované. Sluníčko svítilo, teplota lezla nahoru, voda se krásně leskla a my zamířili na snídani.

Jestliže jsem v závěru úvodní části uvedl, že náklady druhého dne nedosáhnou výše těch úvodních, právě snídaně mi poskytla první varování. Párek za 50 korun, trampské cigáro za 70, vajíčka to samé. Káva, čaj, pivo, limo za ceny spíše pražské, než jihočeské. Ale co, nejsem ten typ, co by si nasmažil řízky na celý víkend, takže je třeba počítat i s tímto.

Po snídani jsme si došli nafasovat a doplatit lodě. Přitom nás překvapila informace obsluhy, že pokud budou rafty na slunci, může vlivem tepla a rozpínajícího se vzduchu dojít k jejich prasknutí. To by znamenalo naše ztroskotání v divočině a také naší chybu, jak nám bylo sděleno. Horší ale bylo, jak jsme zjistili, předat tuto informaci našim ženám. Jelikož slunce svítilo, hrozila z jejich pohledu jistá detonace a hned jsme museli upouštět, což se neukázalo během dalšího našeho cestování jako ne úplně šťastné řešení.

Kemp, Vltava

Jak jsem psal již minule, trasa byla vybrána tak, aby děti nenudila a dospělé neunavila. Čekalo nás šest jezů a vzhledem k předchozí průtrži mračen a následné krumlovské povodni, Vltava tekla tempem, které i plně obsazený raft unášelo slušnou rychlostí.

Cesta z kempu k prvnímu jezu ve Větřní se přesto trochu táhla, ale k mému překvapení to děti celou dobu bavilo a nálada byla výborná. Bohužel, jak jsem už zmínil, první jez nám ukázal, že jsme raft měli nechat nafouknutý tak, jak nám byl předán. Ve studené vodě se totiž vzduch trochu „smrsknul“ a podhuštěný raft se nám začal na jezu lámat při nárazu do první vlny (kohouta) pod jezem. Nicméně jez jsme zvládli. Tedy přesněji řečeno šlajsnu, tedy propusť, která je určena pro kánoe, rafty a podobná plavidla. Sjíždět jez přímo a dostat se do válce pod jezem je totiž zakázáno a opravdu životu nebezpečno.

To samé se opakovalo na následujícím jezu, což je Papouščí skála. Tam už ale přišlo na řadu nezbytné občerstvení a také vylívání lodi, neboť naši parťáci na kánoe byli zaliti právě kohoutem pod šlajsnou a přes veškerou snahu skončili ve vodě.

Tím se dostávám k mnohokrát diskutovanému fenoménu českých řek, tím je alkohol. Jsem si vědom, že svým názorem můžu mnoho lidí popudit, nicméně myslím si, že pokud by byl vydán zákaz požívání alkoholu při sjíždění řek (což tak je), a pokud by byl opravdu kontrolován (což tak není), znamenalo by to konec vodní turistiky. Bez pár piv, nebo grogu na zahřátí, pokud prší, nebo spadnete do vody, se to jet prostě nedá.

Druhá věc je ale míra alkoholu. A tady vidím problém. Ač nejsem žádný puritán, mnohé obrazy, které se mi za dobu, co řeky sjíždím, naskytly, nebyly ani v rámci bezpečnosti, ale ani v rámci slušného chování. Tady bych asi kontroly doporučoval i já.

Další a možná ještě důležitější věcí, která je spojena s alkoholem, a tedy pocitem přehnané sebedůvěry, potřebou riskovat, nebo se jen tak vytáhnout, je možnost snadno přijít o život, či kamarády. Lidé přespříliš ovlivněni alkoholem mají totiž tendenci podceňovat bezpečnostní opatření. Snadno je tedy vidíte bez vest, což bych si já osobně po jedné dávné zkušenosti už nikdy nedovolil, a často je také vidíte jezdit tam, kde je to zakázáno, tedy ne šlajsnou, ale přímo jezem. A to je pak většinou průser.

Nicméně nám se samozřejmě nic takového stát nemohlo, protože jsme vše měli pod kontrolou, jezdili propustěmi a pili střídmě a zodpovědně. Navíc s dětmi na palubě si každé pivo rozmyslíte dvakrát.

 A to nemluvím o cenách.

Ty se podél Vltavy pohybují poměrně vysoko, takže pivo za 60 korun a jídlo za 200 korun nejsou žádnou výjimkou. Ale jak jsem říkal, s tím člověk tak nějak počítá a na Vltavu je prostě třeba si vzít o něco víc peněz, než jste zvyklí.

Cesta tak příjemně ubíhala až k jezu s názvem Lyra. Musím říct, že tenhle jez mě nemá moc rád. Moje skóre je tam tak půl na půl. Jak všechny ostatní jezy dávám takzvaně levou zadní, tak Lyra je pro mě jiný level. To se potvrdilo i tentokrát. Jako kormidelník jsem seděl polovinou zadku spíše mimo raft a když jsme najeli do kohouta a raft se jako obvykle zlomil, zavrávoral jsem a ve zlomku vteřiny si musel rozmyslet, zda za každou cenu zůstanu v lodi a případně ji tak destabilizuji, nebo ji opustím.

Následovalo poměrně dobře vyvedené salto vzad a relativně příjemné osvěžení, kdy jsem se vzhledem k proudu mohl do lodě vrátit asi až po 100 metrech.

Zbytek cesty malebným a pohádkovým Krumlovem byl „na pohodu“, sluníčko pálilo a my si užívali.

Následoval návrat do kempu a posezení v restauraci za zvuku kytar a bratrů Nedvědů.

Předtím bylo ale potřeba postavit stany. Náš rodinný stan o rozměrech menšího basketbalového hřiště se v obalu ještě netvářil jako veřejný nepřítel, opak byl ale pravdou. Nakonec se ale vše podařilo, neboť není na světě věci, kterou by čtyři zkušení „inženýři“ s půllitrem v ruce během 2-3 hodin nezvládli.

Druhý den následovala už jen cesta domů, což představovalo ranní vstávání a pěchování všeho, co najdete na zemi do zákoutí, o kterých jste ve vašem autě do té doby nevěděli. Naplnění po střechu jsme vyrazili a za 4 hodiny už jsem to všechno zase mohl tahat z auta a manželka až do noci plnit pračku, sušičku a tak dále.

Nicméně to byl povedený víkend a vřele ho doporučuju všem rodinám s dětmi nad 5 let, romanticky založeným párům, i partám kamarádů. I ty občas hodně natažené ceny za to stojí.

Jez, Český Krumlov

Když jsem začal psát tyhle řádky a víceméně žertoval o nebezpečí, která můžou na vodě nastat, a to především vinou lidské neopatrnosti, riskování, podcenění situace, případně alkoholu, netušil jsem, že se den po našem odjezdu stane na jednom z jezů, který jsme také sjížděli, tragédie.

Zpráva, že se na ten jez vydala v podvečer parta kamarádů a pro jednoho z nich to bylo pravděpodobně naposledy, mnou doslova otřásla. Člověk si naplno uvědomí, že přírodu prostě nikdy zcela neovládne.

Jak jsem už psal, vlivem bouřek byla hladina velmi vysoko a proud opravdu hodně rychlý. Lodě krásně jely a člověk si užíval bezpracného posunu vpřed. Nicméně i přitom je třeba být opatrný a dodržovat bezpečnostní opatření. Hlavně si na začátku vzít vestu a nesundat ji, nepřehánět to s alkoholem a pamatovat na Pravidlo šťastného návratu policisty Humla.

Člověk si ale v takovou chvíli uvědomí, že zpáteční cesta v dobré náladě a v plném počtu, byť autem narvaným vlhkými věcmi, není samozřejmostí.

 

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných