foto: Rudolf Komár pro PrahaIN.cz/Vltava, ilustrační foto
REPORTÁŽ: Vánoční svátky v Praze vyplnil bohatý program. Mezi touláním se osvětlenou Prahou, návštěvou ZOO nebo muzea Dopravního podniku mnozí návštěvníci metropole zvolili možnost prohlédnout si hlavní město z vody, na palubě lodi.
Na Vltavě bylo husto víc než na Václavském náměstí, než ho „rozbombardovali“ stavaři v souvislosti s návratem tramvají. Velké i malé lodě byly plné cestujících. Některé svůj věk jen předstírají, coby repliky starých bárek a parníčků, jiné už mají odplaváno opravdu hodně sezón, a je to na nich i hodně vidět. O využití Vltavy se v hlavním městě debatuje dlouho a poměrně často. I s ohledem na životní prostředí a kvalitu veřejného prostoru. I proto jsme se na jednu plavbu vypravili spolu s předsedkyní magistrátního Výboru životního prostředí, veřejného prostoru a pohřebnictví Lucií Kubesa (ODS).
Mezi všemi plavidly vynikají velikostí některé lodě firmy Prague Boats, které jsou ovšem proti ostatním neobvykle tiché. Že by i do lodní dopravy na Vltavě zasáhla zatím spíš módní vlna elektrických motorů? Firma patří legendě mezi pražskými loďaři Richardu Vojtovi, který nás seznámil se svým královstvím.
„První loď s elektromotorem jsme pořídili již v roce 2019, nejsme nějací aktivisté, ale chceme se svými sousedy, rezidenty Prahy 1, vycházet v dobrém a trochu životnímu prostředí přece jen ulevit, hlavně v okolí jejich bytů. Máme už i malé lodě, které dovedou jezdit na solární pohon z panelů na střeše. Hlavní město správně klade již několik let důraz na remotorizaci plavidel,“ shrnuje.
Nostalgie
Debaty o možnostech využití Vltavy se velmi často vedou také při jednáních městského zastupitelstva, a to právě s ohledem na životní prostředí a veřejný prostor. Elektromotory jsou podle Lucie Kubesa tou správnou cestou. „I když… Kdo by jednou za čas nepodlehl nostalgii a neprojel se starým parníkem, stejně jako parní mašinkou,“ připustila.
Určitě mnohé překvapuje množství lodí, které se plaví mezi pražskými mosty, ovšem naši obavu Richard Vojta vyvrátil tím, že v metropolích, kterými teče řeka, je situace stejná. Anebo je lodí v poměru dokonce víc, protože se jedná o toky mnohem užší, než je Vltava v Praze.
„My jezdíme ovšem také směrem po proudu, už od covidových časů spolupracujeme s pražskou ZOO, a tam tak plno není. I proto neměl ředitel Bobek s námi vůbec složitou práci, když hledal sponzora pro kachyně parníkové, protože historické parníky máme také,“ vypráví Richard Vojta, který vyrostl u Bulovky a s vodou spojil svůj život od mládí.
Kariéru lodníka začal ještě u České plavby labskooderské, kde se i vyučil. Při vzpomínce na covid zavzpomínal a pochlubil se příspěvkem k životnímu prostředí: „V době, kdy se nemohlo plout, tak jsme nikoho, kdo nechtěl odejít sám, nepropustili. Jsme tu skvělá parta, tak jsem vymyslel, že vysázíme les. Koupil jsem kus pozemku v Březiněvsi, další pak ve Středočeském kraji a společně se zaměstnanci jsme vysadili 200.000 sazenic stromků.“ A stromů je ale kolem kanceláří firmy také spousta. Určitě zaujme posezení „pod platany“, které rostou na pontonu, a rozšiřují tak náplavku. Ne každý ví, že je to místo pro veřejnost přístupné, ač trochu to vypadá, jako by bylo součástí restauračního provozu. Ale rádi je využívají znalí studenti z okolních škol při relaxaci mezi výukou nebo při učení. A nejsou tu jen platany, najdou se i další stromy. A daří se jim skvěle.
Co dál?
Na to má Richard Vojta skvělou „vychytávku“. Pod přístřeškem je i v chladných dnech docela teplo. Skrývá se tu kotel a obrovský kompostér. Elektrokotel zajišťuje teplo pro bakterie, které v něm pracují. Hodují na zbytcích z kuchyně všeho druhu, končí v něm svou pouť třeba i biologicky rozložitelné kelímky.
V tu chvíli významně zvedla obočí Lucie Kubesa, a s nadsázkou pravila: „No to je mi překvapení! Ještěže takhle odpovědní nejsou všichni. To by byla v ohrožení investice Prahy do bioplynové stanice v Chrástu. Už se vůbec nedivím, že se tu takhle daří stromům. Vůbec jsem netušila, že je tento prostor lidem volně přístupný. V centru města je potřebný doslova každý strom.“
A co říká předsedkyně výboru na tu rozdílnou podobu lodí, které brázdí hladinu Vltavy? „To je určitě námět k diskusi, pro náš výbor určitě ne z hlediska technických řešení, ale spíš z hlediska celkového výzoru. Přece jen se jedná tak trochu i o reprezentaci města. Pravdou je, že na některé lodě bych se bála nastoupit. A to už se trochu dotýká i veřejného prostoru a životního prostředí. Nabízí se otázka, zda bychom se jako město neměli inspirovat i v jiných metropolích, aby loďaři mohli přispět svými investicemi do lodí s vědomím, že mají jistotu návratnosti svých investic.“
Pozitivní je skutečnost, že služby lodí firmy Prague Boats nejsou určené jen zahraničním turistům. „Je to tak půl na půl, skvěle se nám třeba spolupracuje s vedením MČ Praha 1, která naše lodě využívá k pravidelným plavbám pro své seniory,“ rozloučil se s námi Richard Vojta zvučným pokynutím: Ahoj! Vzhůru do roku 2025!