Jak se chovají Maďaři k uprchlíkům? Svědectví. A mnohé další ze strastiplné cesty ke svobodě

25. 03. 202217:30
Jak se chovají Maďaři k uprchlíkům? Svědectví. A mnohé další ze strastiplné cesty ke svobodě
foto: Poskytl Alexandr Kozlov/Mgr. Alexandr Kozlov se ženou

Alexandr Kozlov, akademický sochař, žije v České republice 30 let. Na Ukrajině má příbuzné a známé, o některých z nich ale nejsou zprávy, protože zůstali v rozbombardovaných městech. Rozhodl se tedy sám pomoci lidem, kterým se podařilo uprchnout. Jeho rodina poskytuje jak vlastní prostory, tak i domlouvá ubytování pro uprchlíky se starosty měst. Pro server PrahaIN.cz popsal stres, traumata a vyčerpání běženců, ale i slzy radosti a vděk, kterého se mu dostává.

Před deseti dny do Prahy přijela jeho osmdesátičtyřletá matka ze Sumy. Podařilo se jí dostat přes zelený koridor a cestovala do Čech šest dní díky tomu, že ji známí vzali autem.

Alexandr Kozlov pro redakci PrahaIN.cz uvedl, že cestou je doprovázel mnich a nálety přečkávali v klášterech. Rodiče Kozlovovy manželky jsou nyní v Mariopolu. S městem tři týdny není spojení, nefunguje tam elektřina, voda ani plyn, chybí potraviny a léky. O osudu jejich rodičů se neví vůbec nic, proto rodina doufá, modlí se a pomáhá, kde to jde.

Jaká pro a proti jste zvažovali při rozhodování, zda ukrajinské občany přijmout, nebo jim zprostředkovávat ubytování?

Nezvažovali jsme. Nebyl čas na zvažování. Když vidíme a slyšíme zbídačené lidi, kteří se snaží zachránit své děti z války, tak mysl funguje automaticky – co nejrychleji pomoct.

Jak probíhala jejich cesta do Čech?

Před čtyřmi dny k nám do Prahy přijela vzdálená příbuzná s dvěma dětmi. Jmenuje se Olena a je maminkou sedmileté dcery a desetiletého kluka, autisty. Naše tři děti se mě samy vyptávaly, jaký příbuzenský vztah s nimi máme. Dcera Patricie to nakonec popsala jako: A, už chápu – maminka dětí je vnučka sestry tatínka naší babičky! Trochu jsme zasmáli. Cestovali osm dnů přes Rumunsko. V Maďarsku je vyvedli z vlaku a celý den drželi v uprchlickém zařízení. Zavřeli je do bunkru, brali jim otisky prstů, fotili. Nikdo nic nevysvětloval. Na angličtinu nebo němčinu žádný úředník nereagoval. Děs. Hlavně pro kluka. Kvůli stresu u něj začaly křeče. Do teď ještě nemůže přijít do relativní rovnováhy. V jednom kuse se zvrací.

Náhodou jsme taky objevili v Liberci naši bývalou spolužákyni ze střední umělecké školy. Jí s dcerou ukrajinští volontéři vyhrabali ze sklepa rozbombardovaného domu v Kyjevě a přepravili do Čech. Povídá, že doteď ještě nevěří, že je zachránili. Už se ubytovali v Českém Brodě a vypadá to na práci v oboru grafického designu.

Kde jste začali a co vše bylo potřeba vyřídit, aby se tato pomoc mohla uskutečnit?

Tato paní Olena jela k nám do Prahy se svoji sestrou a sestrou manžela. Ty mají dohromady pět dětí. Ale v Rumunsku se rozdělili. Olena získala lístky a jela napřed. Pak oznámila sestře a švagrové, že přes Maďarsko nepouštějí děti bez pasu. A v Ukrajině pasy mají jenom plnoletí. Ostatní mají pouze rodný list. Tak museli všichni zůstat v Rumunsku a zkouší vyřídit pro děti pasy. Až dorazí, hodláme je ubytovat u nás na chatě u Kostelce nad Černými lesy.

Začali jsme krůček po krůčku, snažili se řešit problémy podle toho, jak přicházely. Syn IT technik pomáhá vyhledávat bezpečné a podle možnosti snadné cesty z Ukrajiny nejenom do Čech, ale i dále do Evropy – Curych, Baden-Baden, Belgie. Dcera přes portály shání matrace, deky, polštáře, hygienu, oblečení, hračky a sladkosti. Teď vypadá, že se jí podařilo sehnat velkou pračku. Na chatě máme malou a hodně starou a bude tam bydlet osm lidí.

Kolik uprchlíků jste nakonec ubytovali u sebe?

U nás zatím sedm. A vlastně ještě sedm čekáme. Kontaktuji známé a známé známých. Všechno to jsou běženci s dětmi z Ukrajiny. Jelikož jsem restauroval památky v mnoha městech a obcích, tak znám starosty. Toho teď využívám. Kontaktuju je a poptávám možnosti ubytování. Vlastně jsem největší aktivitu v této souvislosti zpozoroval v Českém Brodě. Jsou tam otevření lidé. V nouzových případech si voláme i po 23 hodině.

Lidie Petrenko, jedna z ukrajinských dívek na procházce Prahou. Foto: Alexandr Kozlov.

Pokud byste dané prostory využili k pronájmu běžným občanům, kolik byste tak mohli měsíčně získat peněz?

Běžné občany bychom neubytovávali, neboť jsme pětičlenná rodina a tyto prostory máme pro vlastní užití.

Jaké další prostory se podařilo domluvit?

Jsem kamenosochař - restaurátor, hodně restauruji na Moravě a v  Miroslavských Knínicích máme od obce pronajatou jednu místnost na přespávání, k tomu kuchyňka a koupelna se záchodem. Vlastně to není normální podnájem. Manželka Natalie je akademická malířka a pro místní kostel Sv. Mikuláše věnovala kopii obrazu svatého Mikuláše. Obec nám jako kompenzaci poskytla toto ubytování.

Dohodli jsme s vedením obce, že toto ubytování použije pro běžence. Veškeré organizační momenty obec vzala na sebe. Nyní tam jsou ubytováni tři lidé. Zrovna teď volal bývalý starosta a náš velice dobrý kamarád pan Petr Příkazský a my mu tlumočíme přes telefon při komunikaci s ukrajinskou maminkou, protože jsme původem z Ukrajiny.

Pokud se nepletu, je to zhruba týden, co jsou u Vás. Jak zatím toto soužití probíhá? Narazili jste na nějaké problémy, které jste nečekali? Jak se jim u nás líbí? Jakým jazykem s nimi hovoříte?

Jediný problém, na který jsme zatím narazili, je jejich neuvěřitelná skromnost. Pro ně je morální problém přijmout finanční nebo nějakou jinou pomoc. Hodně se stydí. Brečí dojetím. Říkají, že nikdy v životě by je nenapadlo, že jsou schopni lidi si navzájem takto pomáhat. Jsou učarovaní z vlídného přístupu českých policistů při vyřizování víz, z usměvavé paní z VZP, z toho, jak k nim přistupuji volontéři. Ti nešetří časem a vyptávají se odkud jsou a jak se cítí. My v roce 1991 s manželkou v tehdejším Československu získali politický azyl. Třicet let žijeme v Čechách a ovládáme ruštinu a ukrajinštinu, takže se s nimi domluvíme.

Ukrajinci co k nám přicházejí, jsou moc dobře informovaní a jsou nesmírně vděčni za podporu Ukrajiny Českou republikou. Vědí, že ČR první poskytla zbraně na obranu Ukrajiny, že jsou nejiniciativnější v evropských jednáních o sankcích vůči Rusku a vyhlašuji sankce i nad rámec dohodnutých, že vypravili již druhý vlak humanitární pomoci, že přijímají zákony usnadňující pobyt Ukrajinců v Čechách.

Dostali jste od státu nějakou podporu?

Ne. Tuším, že ještě se to stát snaží řešit. Jenže běženci čekat nemůžou.

Jak to uprchlíci zvládají po finanční stránce? Na kolik pomáhá stát a na kolik musíte vypomáhat?

Zatím finanční stránku neřešíme. Mám na tento rok s městem Zásmuky podepsanou „smlouvu o dílo“. Požádal jsem paní starostku Martu Vaňkovou o zálohu a ona mi vyhověla.

Pomoc uprchlíkům je vyčerpávající, ale rodina Kozlova ji poskytuje s radostí a žádostem o pomoc je otevřená.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných