foto: Adéla Houbová, PrahaIN.cz/Náměstí Míru krátce před zahájením Signal Festivalu
REPORTÁŽ: Zahájení třináctého ročníku festivalu světla Signal Festival si na náměstí Míru nenechaly ujít stovky lidí. Náměstí se plnilo už více než hodinu před sedmou večerní, kdy byl festival oficiálně zahájen. Atmosféra byla příjemná, řeči politiků však mnohé návštěvníky nudily.
Čtyřdenní Signal Festival byl zahájen ve čtvrtek 16. října v sedm hodin večer projekcí na baziliku svaté Ludmily na náměstí Míru. Ve stejnou chvíli byly na různých místech v Praze zahájeny také další projekce, například videomapping na věži Staroměstské radnice nebo projekce na vodní stěnu na Dvořákově nábřeží. Již tradičně přilákal festival světla už první den stovky návštěvníků. Ostatní budou mít možnost si umění prohlédnout až do neděle 19. října vždy od 19 do 24 hodin.
Náměstí Míru se začalo zaplňovat už po šesté hodině večerní. V půl sedmé už bylo prostranství před bazilikou svaté Ludmily zcela plné. V davu bylo cítit mírné napětí, zejména děti byly ve velikém očekávání, jaká světelná show na ně čeká. Dočkat se ale nemohli ani dospělí. „Je to jako čekat na půlnoc,“ zhodnotila trefně jedna z čekajících.
Řeči politiků dav nezaujaly
Přesně v sedm hodin začala na bazilice problikávat první světla, děti se začaly objevovat na zádech svých rodičů a dav sborově utichl. Ne ale nadlouho, protože jen po pár vteřinách se mikrofonu chopil ministr kultury Martin Baxa (ODS), který všechny přítomné na festivalu přivítal. Následovala krátká vystoupení primátora hlavního města Bohuslava Svobody (ODS), starosty městské části Praha 2 Jana Korsesky (ODS), starostky městské části Praha 1 Terezie Radoměřské (TOP 09), ředitele značky PPF Ladislava Pfimpfla a na závěr také ředitele Signal Festivalu Martina Pošty.
S každým dalším řečníkem však upadala pozornost posluchačů, kteří zřejmě s tak dlouhým zahájením nepočítali a těšili se hlavně na vizuální zážitek. Proslovy celkem zabraly bezmála deset minut, během kterých mnozí rodiče vrátili děti na zem, nejčastěji se slovy: „Jenom než se vykecají“, jiní si stihli zakoupit pití u některého ze stánků, které na náměstí v rámci festivalu vyrostly, a ostatní zahájili družné rozhovory. Z proslovů jsme tak slyšeli pouze zlomek.
Psali jsme
Třináctý ročník Signal Festivalu se v pražských ulicích odehraje od 16. do 19. října. Návštěvníci se mohou poprvé v historii festivalu těšit…
Lidé se rozešli do všech stran
Když jsme se projekce konečně dočkali, museli jsme uznat, že čekání stálo za to. Videomapping byl povedený a hodnotíme ho velice kladně. Podobná slova jsme slyšeli i od dalších diváků. Celý dav se po skončení projekce rozhýbal na všechny strany. Někteří návštěvníci mířili za dalšími instalacemi do centra města, jiní si šli obejít vinohradskou trasu.
My jsme se ještě před přesunem na další lokaci podívali na nabídku stánků s občerstvením. Svařené víno 0,2 litru stojí 90 korun a horký mošt o deset korun méně. Deci vína vychází na 50 korun, domácí limonáda 0,3 litru na 75 korun a velké pivo, Vinohradská 11, na 80 korun. K tomu je třeba připočítat ještě 70 korun na zálohovaný kelímek. Stánky s nápoji jsme dále po trase potkali ještě na několika dalších místech. Cena byla u všech stejná. Z nabídky jídla můžeme jmenovat nachos s guacamole za 150 korun, tacos 3 kusy různých druhů za 260 korun nebo quesadillu za 260 korun.
Videomapping na Staroměstském náměstí je jedním z největších lákadel
Z náměstí Míru jsme zamířili směrem do centra. Zaujala nás například instalace Štěstí na náměstí Republiky, která nabízí pohled na svět prostřednictvím jakýchsi barevných zrcadel. Jen o pár metrů dál, před obchodním centrem Palladium, jsme pak měli možnost shlédnout projekci s názvem Mezi horami a moři. Na té nás nejvíce pobavily děti, které neúnavně běhaly podél kruhového objektu, na kterém se světelné představení odehrává.
Jedním z hlavních lákadel letošního ročníku byl videomapping na věži Staroměstské radnice. Jeho tématem mělo být napětí mezi současným systémem založeným na datech a přirozeným emocionálním prožíváním života. Toho bylo docíleno například promítnutím různých algoritmů. Projekci opět hodnotíme kladně, i když videomapping na náměstí Míru jsme si užili o něco více.
Nejzajímavější je vodní stěna
Zdaleka nejzajímavější nám ale přišla instalace na Dvořákově nábřeží, která nese název Světlo Tzolk’inu a je unikátní v tom, že je světlo promítáno na vodní stěnu, což vytváří velice zvláštní 3D efekt.
Tato projekce trvá 4 minuty a opakuje se šestkrát za hodinu. Časové rozestupy mezi jednotlivými promítáními jsou ale různé, vzhledem k lodnímu provozu na Vltavě. My jsme měli v tomto směru smůlu a štěstí v jednom. Když jsme na nábřeží dorazili, promítání právě skončilo a následné čekání trvalo téměř 15 minut. Odměnou nám ale bylo, že následovaly hned dvě smyčky za sebou. Měli jsme tedy možnost si projekci prohlédnout dvakrát z různých úhlů. Z každého byl totiž zážitek trochu jiný.
Stejně jako v předchozích letech (reportáže jsme přinesli ZDE a ZDE) se nám festival líbil a rozhodně můžeme jeho návštěvu doporučit. Nejvíce se nám líbila projekce na bazilice svaté Ludmily na náměstí Míru a instalace na Dvořákově nábřeží. I ostatní světelné expozice ale rozhodně stojí za vidění.