Jméno Horowitz proslavilo středočeské Hořovice až za oceánem

23. 06. 202419:10
Jméno Horowitz proslavilo středočeské Hořovice až za oceánem
foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Květinové zátiší v zahradě hořovického zámku

REPORTÁŽ: Hořovice jsou, místní jistě prominou, běžným městem. Najdeme ho zhruba v polovině cesty z Prahy do Plzně. Hořovice leží v blízkosti dálnice D5 u exitu 34.

To ale vůbec neznamená, že bychom je měli přehlížet. Ba naopak. Při pozorném hledání zde můžeme najít něco zajímavého. Každého napadne, že město se sedmi tisícovkami obyvatel se chlubí hned dvěma zámky, ale to nejdůležitější, co nám Hořovice předali, je odkaz jednoho nápaditého muže židovského vyznání.

Výjimečnost výjimečného jména

To ale musíme putovat až do doby císaře Karla IV. Ten sice neměl Židy úplně v lásce, ale moc dobře věděl, že dokonale rozumějí obchodu, a tak jejich pobyt v Praze toleroval. Tou dobou se jeden muž židovského vyznání rozhodl, že se z Hořovic odstěhuje s rodinou do Prahy a doufal, že se mu tam povede mnohem lépe. V pražské židovské komunitě ale nechtěl zapadnout, a tak si změnil jméno. Začal si říkat Horowitz, přesně tak, jak se v době 14. století jmenovaly Hořovice.

Hořovický Nový zámek se stal ústředním sídlem hanavských knížat. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Prozíravost muže, ale i jeho snahu vyniknout dnes nejvíce oceňují historici, odborníci na šíření židovského náboženství i sociologové. Přesně se tak ví, že všichni lidé na světě s tímto jménem pocházejí z jednoho jediného předka, který se před téměř sedmi stoletími přestěhoval z Hořovic do Prahy. U žádného jiného jména na světě nelze s takovou přesností vystopovat historii celého jména, ale v podstatě i části náboženské komunity. 

Na historickém vývoji jména lze vystopovat historické exody lidí židovského vyznání. Dnes existuje podle střízlivých odhadů zhruba 50 tisíc žijících nositelů tohoto jména a je jedno, jak ho píšeme, protože během staletí se objevily drobné odchylky v pravopisu. Kolik lidí však nosilo jméno Horowitz od 14. století do současnosti, to se dá dopátrat jen stěží. Mimořádnost výzkumů pak popisuje web nature.com.

Mezi nositeli tohoto jména je i držitel Nobelovy ceny, slavní skladatelé, spisovatelé, chemici, ekonomové, ale třeba i slavná americká herečka Winona Rider, jejíž občanské jméno je také Horowitz.

Jakoby příznačně vystupuje z mlhy jedna z nejkrásnějších českých bran - Sluneční - v zámeckém zahradním areálu v Hořovicích. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Tato neuvěřitelná událost je skutečně tím nejvýznamnějším, co nám, ale i celému světu Hořovice zanechaly. Nicméně k vidění tu jsou samozřejmě další věci, které jako turisté musíme ocenit.

Cvoky a cvočky

V Hořovicích najdeme dokonce hned dva zámky – starý a nový. Dodnes stojí i Starý zámek, který byl původně gotickým sídlem, nicméně zámeček z něho vznikl až v době renesance. Když byl později postaven nedaleko odsud zámek nový, tak přestal fungovat jako šlechtické sídlo, ale stal se hospodářským zázemím panství. Dvoupatrová budova byla dokonce dlouhou dobu považována za rodiště krále Jiřího z Poděbrad, to ale historici už v podstatě vyloučili.

Když ke Starému zámku v Hořovicích přijdeme, zaujme nás rozhodně zajímavá socha slévače, která předznamenává, že jsme v kraji litiny. Na bližší prozkoumání litiny a její historie bude ale ještě čas.

Novorománská ohradní zeď nového hořovického hřbitova. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Zatím si můžeme říct, že Hořovice svého času zaujaly i Jana Nerudu. Hořovice se totiž v 18. a 19. století proslavily výrobou kovových cvočků. V každé ze zdejších chalup se tyto cvočky vyráběly a pro místní to byl hlavní, i když velice nuzný, zdroj obživy. Jenže s nástupem průmyslové revoluce v 19. století se výroba cvočků přesunula do velkých fabrik a Hořovice rázem extrémně zchudly. A hlavně zdejší obyvatelstvo. Jan Neruda, který se do města vydal na výlet, pak všechno zúročil ve fejetonu nazvaném Výlet do kraje bídy. Tuto hořkou událost ze života města popisuje i web místní radnice.

My ale rychle přejdeme přes hlavní silnici a už stojíme před velkolepou budovou Nového zámku v Hořovicích. Už z dálky na nás volá barokem, lehce šmrncnutým rokokem, ale nenechme se zmást. Když se vydáme na prohlídku komnat, tak zjistíme, že zařízení zámku už je ryze empírové.

Zámek byl rodovým sídlem hanavských knížat. Mnoho lidí omylem říká havanských knížat, ale kubánské tu byly opravdu možná jen doutníky nebo rum. Jde o německé město Hanau, kde původně tento velkoprůmyslnický rod působil. Hanavští velkoprůmyslníci jsou spojení právě s výrobou litiny v oblasti mezi Prahou a Plzní.

Zámek s historií železářství

Hanavská knížata nám například v hlavním městě na památku zanechala Hanavský pavilon, který se nachází na Letné. Je to pozůstatek velké výstavy, která se v Praze konala v roce 1891. Po jejím skončení se jen pavilon přesunul z Výstaviště na Letnou, kde byl znovu sestaven a stojí tu dodnes.

Hořovická loreta je výjimečná tím, že se nenachází jako ostatní lorety uvnitř kláštera; mělo tomu být tak i v Hořovicích, ale zdejší klášter se nepodařilo dostavět. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

V Hořovicích si v zámeckém parku můžeme prohlédnout sochu muže, který celý rod pozvedl. Pomník Friedricha Wilhelma Hessenského, knížete von Hanau, vytvořil v polovině 19. století Jindřich Nater.

Zámecký park je jednoduchý, ale nesmírně malebný, uklidňující, plný zajímavých zákoutí a odpočinkových míst. Za zmínku ale rozhodně stojí zevrubná prohlídka dvou bran, které zámecký park vytyčují. První z nich je Herkulova brána, která odděluje zámecký park od zámku a je ozdobena sochami z dílny Matyáše Bernarda Brauna.

Vede od ní velkolepá a velkorysá lipová alej, která nás dovede až k druhé bráně, která je ještě úžasnější a patří k nejkrásnějším českým branám. I tady najdeme sochařskou výzdobu Braunovy dílny, ale co dává bráně jméno je vynikající kovářská práce. Tepané Slunce je totiž skutečným uměleckým skvostem.

Význam celého zámeckého areálu včetně parku byl vyzdvihnut v okamžiku, kdy byl zapsán mezi národní kulturní památky, a to i přesto, že po II. světové válce se zde usadila sovětská armáda a veškeré zámecké sbírky zdecimovala a rozkradla. Výjimečnost budovy pak popisuje Památkový katalog Národního památkového ústavu (NPÚ).

I hřbitov má své kouzlo

V Hořovicích neuškodí ani trochu funerální turistiky, proto se můžeme od Nového zámku vydat přímo na místní hřbitov. Není daleko a může nabídnout skutečnou škálu zajímavých staveb. První, co zaujme na první pohled, je ohradní zeď. Pochází z konce 19. století a nevypadá, že by vůbec pocházela z našich zeměpisných podmínek. Vznikla podle návrhu rakouského architekta Otto Hiesera. I v tomto případě vám k historii zajímavé stavební památky řekne více Památkový katalog NPÚ.

Dál dokáže nabídnout hřbitov i dvě zajímavé a rozmáchlé hrobky. Jedna patří pochopitelně jedné z větví hanavských knížat a druhá je místem posledního odpočinku hrabat z Vrbna. Rozeznáte je poměrně snadno. Ta první je novobarokní, druhá je strohá, empírová.

Vodopád na Červeném potoce v Komárově je umělý; vznikl přivedením potoka na skalní stupeň při výstavbě rybníka; má výšku téměř čtyři metry. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Mezi nimi ale objevíte litinový náhrobek, který připomíná místo odpočinku ředitele komárovských železáren na litinu Václava Rosenbauma. A to nám vše naznačuje jediné, že je čas Hořovice pomalu opustit a vydat se do království litiny, do nedalekého Komárova.

Od hřbitova nás povede červená turistická stezka až na hořovické Palackého náměstí a odsud se až do Komárova necháme vést zelenou turistickou trasou.

Není loreta jako loreta

Ještě než vykročíme po zelené turistické stezce, tak si nezapomeneme všimnout právě na Palackého náměstí zajímavé, ale poměrně nevzhledné, budovy, která může vzdáleně připomínat historický panelák bez oken. Je to jedna ze zhruba třicítky českých loret. Tato byla postavena Bernardem Ignácem z Martinic a jeho ženou Terezií Františkou na konci 17. století a v něčem je zcela výjimečná.

Tato ojedinělost je v tom, že Santa Casy (tedy Svaté chýše či Lorety) bývají vždy situovány do klášterního objektu. V Hořovicích jde o výjimku, protože se klášter postavit nestačilo. Ten zůstal nakonec uvězněn ve dvou miniaturních domečcích na náměstí. Historii hořovické lorety mapuje web hrady.cz.

Centrální komárovskou kašnu zdobí působivá skulptura litinového ptáka. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Z Hořovic do Komárova je to zhruba osm kilometrů. Tuto vzdálenost půjdeme po zelené stezce a uprostřed si můžeme udělat malý odpočinek u velmi malebného rybníku Velký Krejcárek.

Nádherný a nezvykle vysoký vodopád 

Pro nás pak zelená turistická trasa vlastně skončí v malé obci Mrtník u místního kostela. Ve velmi malebné vesničce u zelené barvy zůstaneme, ale vybereme si tu, která značí místní naučnou stezku nazvanou Okolím Komárova. První naší zastávkou na ní bude na české podmínky poměrně vodnatý vodopád na Červeném potoce. Dosahuje výšky 3,5 metrů a je příjemným zpestřením zvlášť v horkých dnech.

Nesmíme se ale příliš radovat, skutečný vodopád to není. Jde o umělý vodopád, který vznikl při zakládání Červeného rybníka. Voda z původního koryta rybníka tak byla uměle přivedena na skalní stupeň. I tak bychom si ale měli užít tu krásu a radost, které nám toto místo nabízí. Podrobnosti nabízí web objevbrdy.cz.

Komárov litině zaslíbený 

To už jsme ale na kraji městyse Komárov. Už v roce 1791 zde první železárnu na slévání litiny v českých zemích založil hrabě Rudolf z Vrbna. V průběhu let se dostala pod správu a do majetku výše zmiňovaných hanavských knížat, a právě tento šlechtický rod udělal z komárovské litiny pojem, který znali všichni v Rakousko-uherské monarchii a ještě dál.

Obří litinová váza etruského typu na náměstí Míru v Komárově. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Bez komárovské litiny se neobešla žádná významná česká stavba. Je z ní postavena většina historických lázeňských kolonád, najdeme ji na budově Národního divadla, Rudolfina i Národního muzea. Zdejší železárna funguje dodnes, život se ale ze samotného městyse jako by vytratil.

Když si vezmeme na pomoc Adresář Republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, jak ho v roce 1932 sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, tak zjistíme, že v tomto roce zde v Komárově fungovali dva lékaři, biograf Sokol, továrna na cementové zboží, cihelna, dva cukráři, obchod s cukrovinkami, čalouník, drogérie, elektrotechnický závod, tři holičství, šest hostinců, hotel, instalatér, knihař, kolář, dva konzumy, dva kováři, tři krejčí, kůžařský obchod, lékárna, malíř, dva mlýny, dvě modistky, dva obuvníci, obchod s obuví, dva pekaři, pila, dvě porodní asistentky, dvě prádelny, pět řezníků, osm obchodů se smíšeným zbožím, obchod s textilem, dvě švadleny, tři trafiky, čtyři truhláři, zahradnictví, zámečnictví, zubařský ateliér a velké železárny.

Tak vypadaly železárny v Komárově v roce 1906. Zdroj: Volná licence

Dnes, když se procházíte Komárovem, tak zjistíte, že živnosti možná zůstaly zachovány, ale rozhodně ne v původním rozsahu, ale služby v podstatě neexistují. Jediné, na co tu narazíte, je unavená vietnamská večerka a obrovské množství prázdných zívajících výloh. Neexistuje hotel, cukrárna, zelenina, drogérie, velkou práci vám dá najít jedinou restauraci.

Pomalé vymírání 

Na současnosti Komárova lze dokazovat, jak se současný venkov vylidňuje a stává se mrtvou lokalitou.

Jediné, co nás může potěšit, je zdejší muzeum litiny, a hlavně řada unikátních špičkových a mistrovských litinových uměleckých děl, která zdobí veřejný prostor Komárova.

Těch unikátních děl je tu několik, připomeneme však jen čtyři. Jednou z nich je litinová kašna, která se nachází v centrální části náměstí Míru. Nejslavnější éru komárovské litiny pak připomíná sloup s figurou orla, který byl speciálně vyroben pro pražskou Zemskou výstavu v roce 1891.

Litina v plné své kráse 

Obdivuhodná je pak i obří litinová váza etruského typu, která zdobí také centrální náměstí. Za největším pokladem však musíme před zdejší Muzeum železářství. Tady najdeme vrcholnou sochu nazvanou Zamyšlení.

Socha Zamyšlení v Komárově dokazuje, že právě z litiny mohou vznikat nejen užitkové, ale i krásné věci. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Propracovaná zlacená figura z 2. poloviny 19. století dává jasně najevo, že litina neměla místo jen ve stavebnictví, ale mohla z ní vznikat i vrcholná umělecká díla.

Je jen obrovská škoda, že kdysi životem překypující podbrdské městečko je dnes pro místní obyvatele vlastně jen neosobním prostorem a místem na přespání. Což dokazuje i fakt, že během příjemného sobotního odpoledne zeje zdejší náměstí prázdnotou, a to i přesto, že jeho odpočinková a parková úprava je naprosto nadstandardní.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných