„Jsem šťastnou a hrdou maminkou,“ dalo se číst z tváře gorily Duni

24. 01. 202412:02
„Jsem šťastnou a hrdou maminkou,“ dalo se číst z tváře gorily Duni
foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Gorilí otec Kisumu si matku svého potomka i malou gorilí dcerku hlídal velice ostražitě.

REPORTÁŽ: Je velký den. Datum 18. ledna 2024. Šestnáct dní staré gorilí mládě se poprvé představí novinářské veřejnosti. Dá se předpokládat, že tímto dnem se stane českou celebritou, protože se jeho fotografie rozletí do světa.

Rezervace Dja v pražské ZOO nezažívá obyčejný den. Otevírá se sice ve stejný čas, tedy v devět ráno, ale je tu nezvykle živo. Televizní kamery, ohromné množství fotoaparátů a davy novinářů. Všichni čekají na gorilí mláďátko.

O půl desáté předstupuje před novináře ředitel Miroslav Bobek, aby oznámil, že novorozenětem je holčička. Oficiálně spouští internetové hlasování, na jehož konci se rozhodne o jménu, které lidoopí samička dostane zhruba v polovině února. Všechna jména pocházejí z dialektu badjoué v Kamerunu.

Královna Duni přišla a sedla na kmen. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Novináři dostávají poslední rady a informace, jak se chovat v pavilonu goril, aby nestresovali celou tlupu a co nejméně znepokojovali matku s dítětem.

Všechno vypukne přesně s úderem 10. hodiny, kdy vstoupí gorily do výběhu. Do slavnostní chvilky zbývá ještě jedenáct minut, ale na místě to vypadá, jako by měl snad dorazit anglický král s celou rodinou. Kamery na stativech v pohotovostních režimech, fotografové obcházejí rozsáhlý pavilon a hledají nejvýhodnější místo. „Kde bude Duni s mládětem,“ ptá se kameraman celoplošné televizní stanice jednoho z mnoha ošetřovatelů a ochránců, kteří jsou připraveni kdykoliv zakročit.

„To nikdo neví,“ dostává se mu odpovědi. „Může usednout kdekoliv, nedá se to předpokládat,“ říká ošetřovatel a druhý pokračuje: „Anebo se může ukrýt, když bude ve stresu a bude se bát.“  

Kisumu těsně před útokem na sklo. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Kameramana tato odpověď neuspokojí a může jen doufat, že si Duni vybere místo v zorném pohledu jeho kamery.

Všichni koukají na hodinky. Do desáté zbývají čtyři minuty. Gorilí rodinka sdílí výběh s několika jedinci opiček druhu gueréza pláštíková. I tito střední černobílí kaskadéři si všimli, že je tu dnes nějak živo. Poskakují po zavěšených provazech, ručkují, běhají před objektivy kamer, ale vlastně nikoho nezajímají. Ač předvádějí sebevětší krkolomné kousky, fotoaparáty necvakají a kamery nepředou. Guerézy mají zklamané obličeje, jakoby si říkaly: „Ach jo,“ a smutně po několika neúspěšných pokusech, jak upoutat pozornost, nakonec vyklízejí prostor a šplhají po kmenech nahoru.  

Matka Duni se mohla ukazovat novinářům, ale Kisumu ji neustále střežil. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

A je to tady, elektrizující pocit, že se něco děje. Novináři zpozorní a najednou se za tlustým sklem gorilího výběhu objeví ohromný stříbrný samec Kisumu. Vchází první. Musí obhlédnout terén, zda nehrozí žádné nebezpečí. Příchod na jeviště mu nedělá žádný problém, ví jak zaujmout. Přichází tak razantně a rychle, že po vlhké podlaze pavilonu v podstatě vklouzne po čtyřech dovnitř. Zastaví ho až natažený provaz, o který se zastaví až tlamou.

Rozhlíží se. Vidí nezvykle mnoho lidí s podivnými hranatými hlavami a velkýma očima. Kisumu netuší, že to jsou kamery a teleobjektivy. Rozhlíží se, vztyčí se a dívá se okolo: „Wheh, wheh, wheh,“ vydává ze sebe hrdelní zvuk a rozeběhne se vší rychlostí proti nerozbitnému sklu. Ozve se dunivá rána, Kisumu se od skla odrazí. „Sklopte kamery a objektivy k zemi!“, dostáváme od dozorců rychlé příkazy. Pak teprve se Kisumu uklidní. Ještě dvakrát třikrát pošle hrdelní výstrahu a obchází ostražitě a pomalu výběh.

Když si Duni sedla do paprsku světla a hrála si s řapíkatým celerem. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

A v tu chvíli vstupuje ona. Duni. V pravé ruce těsně pod pravým strukem jen pár dní stará gorilí holčička. Duni našlapuje jako královna. Pomalu a rozvážně. Jako by věděla, že všechny kamery a fotoaparáty (pochopitelně bez blesků) patří jen a jen jí. Pár kroků za ní jako doprovod nebo stafáž kráčí samice Kijivu, která je připravena zastat se jí a pomoci, kdyby bylo potřeba.

Snad instinktivně si vybírá místo přesně uprostřed výběhu. Usedá na bobek na padlý kmen tak, aby byl na ni výhled ze všech stran. Fotografové a kameramani jsou spokojení. Šťastná je i Duni, pravou rukou přizvedá mládě k prsu a stále hledí do objektivů.

Jsem hezčí zprava? Vyhovuje vám to? Novopečená gorilí maminka při novinářské předváděčce. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

„Pojďme udělat dva kroky dopředu, ale pomalu,“ upozorňuje tiskový mluvčí zoologické zahrady a hrozen novinářů se sune dopředu. S tím ale hrubě nesouhlasí tatínek Kisumu a znovu vztekle vyráží do útoku na sklo. Náraz je tentokrát ještě silnější. Nedokážu si představit, jak hrozivě mizivou a nulovou šanci by měl člověk, kdyby se tomuto extrémně silnému zvířeti postavil. Kisumu vydává skřeky a znovu naráží do skla.

„Vrátíme se zpět na původní linii,“ hlásí mluvčí a novináři couvají. „Při dalším útoku se trochu skloňte, udělejte ze sebe menší a poddajnější,“ nabádá všechny průvodkyně v pavilonu goril.

Duni s malou narozenou samičkou pózuje fotografům. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Kisumu se za chvíli uklidní a Duni se zvedá. Seskočí z kmene a popojde pár metrů doleva a sedá si na zem do tureckého sedu. „Tak to jsme nacvičovali celý týden,“ zasměje se nahlas ředitel zoologické zahrady, když vidí, že si Duni s mládětem sedla přesně do kuželu světla, které jí míří na vršek hlavy ze stropu pavilonu.

V dobách největší slávy tohoto světelného triku využívala megastar filmového světa Marlene Dietrich. Moc dobře věděla, že světlo přímo nad její hlavou zdůrazní lícní kosti, které opticky vystoupí, tváře se stanou propadlejšími a vrásky z obličeje zmizí. Je to neuvěřitelné, ale to k čemu hvězda stříbrného plátna dospěla po několika letech práce ve filmovém studiu, Duni pochopila během pár chvil. A znovu nastavuje tvář fotografům a kamerám.

A co třeba trochu zadumanou pózu, zvažuje Duni před fotografy v pražské zoo. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

„To je ale hérečka,“ zasměje se pro sebe kolegyně fotografka, když v hledáčku vidí, jak se Duni opírá zády o padlý kmen a natahuje nohy před sebe. Dává jednu přes druhou, gorilí dítě stále v náručí.

Najednou si opičí matka všimne řapíkatého celeru, který jí do výběhu připravili ošetřovatelé. Sahá po něm, přikusuje, pak si jím podpírá hlavu. Duni se skutečně chová jako velká herečka v ateliéru, chvíli nabízí kamerám pravý profil, chvíli zase levý. Místy jsou její pózy přirozené, jindy má jako řada dalších umělkyň sklon k teatrálnosti.

Ostatní členové gorilí rodinky dělají, že se jich to netýká. Snad jen s výjimkou pubertálního výrostka Ajabua. Ten sedí opřený o pařez stromu v těsné blízkosti skla, které odděluje návštěvníky od goril. Nepřítomně civí na ostatní a očividně se nudí. Nikdo o něj neprojevuje zájem, a tak jako správný puberťák vyšplhá na vrcholek jednoho z kmenů a tady se začne hrabat tam, kde je to v lidské společnosti hodně neslušné.

Tak pánové a dámy, poslední šance na fotku. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Po chvíli si provokativně přičuchává k rukám a pak cosi, co snad nabral na konci svých zad, shazuje dolů ze stromu.

Duni záhy pochopila, že řapíkatý celer je už jako rekvizita značně ohraný a sáhne po suché krátké větvi, kterou má v dosahu. Znovu předvádí pečlivou etudu a pak zčistajasna vstane, vrátí se zpět ke kmeni, na který se na začátku posadila a sedne si na něj znovu. Tentokrát ale zády ke všem dotěrným fotografům a kameramanům. „Pánové a dámy, fotografování skončilo, chtěla bych být tak sama,“ jako by říkala Duni a odmítá se otočit ke všem novinářům čelem. Je jasné, že jako Greta Garbo rozhodla o tom, že dnes je s okukováním mláděte konec.

Výrostka Ajabua slavnost v pavilonu moc nezajímala. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Novináři se rozcházejí, teleobjektivy mizí do fotografických tašek a kameramani sundávají kamery ze stativů. Všichni pomalu odcházejí.

Já se ale s rezervací Dja ještě neloučím. Stačí projít jen přes pár metrů tropické vegetace a vedle gorilího výběhu se nachází o poznání menší výběh. Sláva u gorilích sousedů zdejší zvířátka moc nezasáhla, na tyto zvířecí kamarády se nikdo z novinářů podívat nepřišel.

Štětkouni afričtí se dobře nasnídali a že vedle probíhá velká mediální událost, jim bylo opravdu jedno. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Ruku na srdce, štětkounům africkým je to srdečně jedlo. Očividně jsou po velmi dobré snídani,a tak se rozhodli, že se pěkně tělo na tělo porochní na špinavé zemi. Ani moje přítomnost je z klidu nevyvedla a jen sotva zvedli zrak.

Za to malý kočkodan Brazzův byl v kamarádské náladě. Jako by mě vyčítal, že u goril je plno a na něj se nikdo nepřišel podívat, a tak se mě alespoň snažil podat ruku přes silné sklo.

Kočkodan Brazzův byl smutný, že se na něj nikdo nepřišel podívat a všechnu pozornost mediální svět směřoval na mladou gorilku. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Pak se začal natáčet, dělat grimasy a ukazoval, že i on ledacos umí, například pěkně přehrabat listí na zemi svého výběhu pomocí klacíku.

Vyfotografoval jsem ho a slíbil jsem mu, že i on se dostane do velkého mediálního světa. A sliby se mají plnit. 

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných