Kam s propuštěnými vězni? Hlavně ne ubytovny, varují odborníci

14. 04. 202416:22
Kam s propuštěnými vězni? Hlavně ne ubytovny, varují odborníci
foto: Pixabay.com license/Věznice, ilustrační foto

TISKOVÁ KONFERENCE: Drogy, existenční nejistota, žádné bydlení. To vše ohrožuje ty, co se vracejí do života z výkonu trestu. Na konci dubna končí devětadvacetiměsíční projekt, který měl za úkol připravit lepší startující podmínky na svobodě pro vězně, kteří trpí některým z druhů závislostí. Koordinátorem projektu byla Asociace poskytovatelů adiktologických služeb.

Během tohoto projektu se podařilo zatím připravit pro 315 vězňů z dvanácti českých věznic speciální výstupní plán. Ten by jim měl ulehčit začlenění do běžného života.

„Ryze individuální osobní plány se připravují na půlroční dobu a zohledňují to nejdůležitější, co klient opouštějící brány věznice potřebuje. Stabilitu, najít si vhodné ubytování, zajištění do začátku a novou práci. A hlavně znovu nesklouznout k závislostem,“ informoval koordinátor celého projektu Jakub Michal.

V úvodu uvedená čísla nelze z prostého důvodu chápat jako konečná. Nejen z důvodu toho, že u některých vězňů nedošlo k jejich propuštění, ale také proto, že rozhodně se projekt nevydaří u všech trestanců, kteří odcházejí na svobodu. Tlak okolí i minulosti je často velmi silný.

Projekt přišel na 23,8 milionů korun a z velké části byl hrazen Norskými fondy. Projekt do hry poslal celkem 12 case managerů, kteří pracovali s odsouzenými. Vznikají tak poznatky a výstupy, o kterých všichni zúčastnění věří, že v budoucnu nezapadnou a stanou se podklady pro další projekty.

Podrobné výsledky projektu budou k dispozici až po jeho bezprostředním ukončení, tedy na začátku května, ale už teď lze z částečných výsledků zjistit tři základní okruhy poznatků. Ty jsou hlavně i velkým kamenem úrazu současné sociální politiky. Shrnul je autor závěrečné zprávy, kriminolog Jiří Metrl, působící na Univerzitě Karlově: „Financování sociálních projektů v České republice je průtokové a projektizační. To jsou dva velké nedostatky.“

Průtokový způsob projektování zohledňuje kvantitu sociální práce bez ohledu na její kvalitu. Financování sociálních služeb v naší zemi tak více oceňuje co nejvíce vykonaných pracovních úkonů než jejich kvalitu. Naproti tomu projektizace sociálních služeb se nebezpečně váže pouze k jednomu projektu. Po jeho skončení už klienti nemají na co navazovat.

Ve výdajích do sociálních služeb podle Mertla Česká republika zaostává za zeměmi Evropské unie snad ve všech ohledech: „Na sociální oblast se věnuje z rozpočtu zhruba jedno procento HDP, průměr Evropské unie je 2,5 procenta. Podhodnocená je i mzda v této oblasti. Ze 185 streetworkerových pracovníků, kteří mají často až dvanáctihodinové směny, 44 procent z nich pobírá nižší mzdu než 30 tisíc korun měsíčně a 60 procent z těchto pracovníků si musí přivydělávat, aby se uživili,“ uvedl Mertl.

Česká republika se prý potýká i s obrovským nedostatkem sociálních pracovníků. Jeden sociální pracovník u nás připadá na sto obyvatel, zatímco například v Nizozemí je jeden pracovník v sociálním sektoru na dvacet pět obyvatel. A tento trend se projevuje i v poměrných číslech. V Česku v sociální oblasti pracují dvě procenta populace, zatímco v západní Evropě až dvanáct procent obyvatelstva.

Druhým ožehavým problémem je otázka podmínečných propuštění. Ty jsou podle Mertla největším motivačním činitelem vězňů. „Na druhou stranu narážíme na obrovskou nevyzpytatelnost soudu ohledně jejich udělení. Často se stává, že vězeň, který získal všechny možné výhody za své chování a přístup a už víc odměněn být nemůže, podmínečné propuštění nedostane, a to ho srazí na kolena.“ Zároveň Mertl přiznal, že v tomto případě se plýtvá i energií a časem sociálních pracovníků. Ti například zařídí vězni, o jehož podmínečném propuštění se uvažuje, následný odvykací doléčovací pobyt a zajistí mu ubytovnu, soud však na poslední chvíli propuštění odmítne. Ubytovny a léčebny pak raději místa nerezervují.

Odborníci věří, že právě dokončovaný projekt nezapadne a na jeho výsledky se bude v budoucnu navazovat. Foto: PrahaIN.cz

„Když už pak k propuštění nakonec dojde, určí soud pouze datum, ale ne konkrétní hodinu. Sociální pracovníci pak ztratí několik hodin čekáním před věznicí,“ připomněl další nešvar Jiří Mertl.

A konečně posledním velkým problémem, který z průběžných výsledků vyplývá, je absolutní nedostatek a nedostupnost vhodného bydlení. „I když je v České republice podle údajů Ministerstva pro místní rozvoj zhruba 860 tisíc neobydlených bytů, je snaha propuštěné vězně sunout do ubytoven v průmyslových zónách,“ uvedl Mertl.

Podle něj jsou tyto ubytovny to nejhorší, co může propuštěné potkat. Ubytovny jsou plné napětí a stresu a jsou přecpané drogami. „Pokud tam pošlete propuštěného odvykajícího vězně, je to jako byste mu zařídili zpáteční jízdenku do vězení,“ zakončil Jiří Mertl.  

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných