foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Polední vykládka tyčí. Pondělí 12. 5. 2025
REPORTÁŽ: V polovině června loňského roku u sochy sv. Václava slavnostně zahájil pražský dopravní podnik výstavbu nové tramvajové tratě na Václavském náměstí. Jejím zhotovitelem je společnost EUROVIA CZ, o čemž se každý kolemjdoucí snadno přesvědčí z reklamních poutačů.
Rozesety jsou prakticky všude, vlastně až k Můstku. PrahaIN.cz sem zavítala v pondělí a úterý 12. a 13. května. Soustředili jsme se především na venkovní zahrádky restaurací. Panorama jsme znali. Davy turistů s mobily a deštníky nad hlavami, kolony aut, troubení, nervózní taxikáři a klečící bezdomovci ve věku tak maximálně do čtyřiceti let.
Život tepal po oba dny téměř na každém kroku. Jedinou výjimku představovaly restaurace. Venku totiž byly téměř všechny prázdné. Dodejme, že jsme zde byli v čase oběda, vždy mezi 12:00 a 13:00, kdy se dalo očekávat, že se pod vydatnými porcemi budou jednotlivé stolky prohýbat. Vůbec ne.
Lidé jedli pokrmy z rychlého občerstvení anebo bagety. Postávali jsme u zmíněných podniků a čekali. Turisté, kteří zastavili, se chovali prakticky pořád stejně. Chvíli koukali a zase pokračovali. Protože jsme měli celou dobu sluchátka v uších, dostatečně jsme nevnímali jejich pohnutky. Jakmile jsme sluchátka sundali, všechno nám došlo.
Jednotlivé zahrádky totiž stojí na krajích chodníku a s probíhající stavbou přímo sousedí. Kdyby na jedné z nich obědval basketbalista Shaquille O'Neal, stačilo by mu natáhnout ruku, aby si ji odložil na traverzu v zemi. Dělníci jakž takž kmitali, nosili dlouhé tyče, za neprůsvitnými ploty byly slyšet sbíječky, k tomu troubení a další těžko definovatelné zvuky. Ke klidnému poledni bylo hodně, hodně, hodně daleko.
Že jde o dennodenní folklór, nám potvrdilo hned několik číšníků, s nimiž jsme se dali do řeči. Stáli pod stromem, pozorovali dění a čekali na zákazníky. „Tak blbě jsem se dlouho neměl. Lidi nechodí. Když přijdou, dají si pivo a platí kartou, je to přímo katastrofa,“ uvedl jeden z nich. Druhý, který mluvil lámanou češtinou, nám sdělil, že ani u nich pšenka nekvete. Použil k tomu sice expresivnější výraz ve špatném pádě, ale pochopili jsme.
„Vy byste tady jedli u sbíječek?" zeptal se první číšník. Měl pravdu. Stáli jsme s nimi pět, deset minut, kdy už byl hluk takříkajíc nesnesitelný. „A v tom jsme pořád,“ doplnil a ze stolu smetl listí. Nakonec jsme si k tomu stolu sedli my. Ačkoli byl čistý, ležela na něm vrstva prachu ze stavby. „Můžete to utírat furt, ale nepomůže to, práší se tu od rána do večera,“ poznamenal.
Oba dny jsme Václavské náměstí obešli třikrát. V pondělí i úterý byla situace identická. Pár mladých lidí jsme sice zaznamenali vedle Primarku, jenomže ti měli v ruce pivo a telefon. Další kouřili marihuanu a ládovali se hamburgery. Všechny restaurace, u nichž jsme byli, přitom na svou podobu dbaly. Stoly byly do jednoho utřené, menu bylo zatížené popelníky, obsluha stála ve dveřích anebo nabízela speciální drinky. V tomto směru centrum metropole žilo. Jinak musíme uznat, že bychom s provozními neměnili.
A tak jsme zase vrátili sluchátka do uší, pustili Kabát a vydali se na metro.