foto: Sbírka Rakouského filmového muzea, se svolením/"Neznámá" v detailním a barevném pohledu. Podaří se nám zjistit, o koho šlo?
Je to příběh jako stvořený pro Hercule Poirota nebo zvídavou slečnu Marplovou. Jenže tentokrát se nejedná o detektivní záhadu z anglického venkova, ale o řadu otázek, které zůstaly nezodpovězené v pražské zoologické zahradě. Některé díly skládanky do sebe zapadají tak, jak mají, ale sám největší detektiv Poirot říká: „Musí nám do sebe zapadnout i ten poslední dílek!“ A navíc, příběh, prozatím bez konce, se otevřel stovky kilometrů odsud – ve Vídni.
Zoologická zahrada při příležitosti objevení snímků z dob počátku pražské zoologické zahrady uspořádala tiskovou konferenci a novinářskou projekci, které se zúčastnila i naše redakce.
Začněme ale popořadě. Příběh začíná v roce 2010, kdy se jeden Rakušan, vášnivý sběratel starých filmů, přihlásí Rakouskému filmovému muzeu. Začínají jednání. O rok později už je zhruba 500 archivních snímků odkoupeno a jsou součástí muzejní sbírky. „Muž si přál zůstat v anonymitě a nechce z ní vystoupit ani teď, a to i přesto, že jsem ho informovala o tom, jak velký zájem o ztotožnění snímků se rozběhl v České republice. Mohu o něm jen říct to, že často nakupoval amatérské filmy na bleších trzích,“ říká Stefanie Zingl, kustodka sbírky amatérského filmu Rakouského filmového muzea.
Jenže nějakou chvíli trvalo, než se kustodka dostala k tomu, aby si snímky prohlédla. Pozornost Stefanie Zingl zaujalo dvanáct černobílých a jeden barevný film. Ty černobílé byly natočeny v amatérském francouzském filmovém systému Pathé Baby. Jeden kotouč v rozsahu necelých deseti minut byl natočen barevně na britském systému Dufaycolor. Než Stefanii Zingl došlo, že se jedná o záběry z Zoo Praha, trvalo to další řadu let.
Neopakovatelné záběry zahrady staré skoro sto let
„Je to pět hodin filmového materiálu, vesměs z let 1934 až 1937,“ říká ředitel pražské zahrady Miroslav Bobek a pokračuje: „Největší prostor je ve filmech věnován zoologické zahradě. V mnoha záběrech je zachycen její zakladatel a první ředitel Jiří Janda, jeho manželka a řada chovatelů.“
Na celuloidových pásech je možné spatřit i známého slona Baby, který byl vůbec prvním slonem v historii Zoo Praha a žil až do 50. let 20. století. K vidění je i hroch Petr nebo gepard Mignon.
Slavná prvorepubliková herečka Zita Kabátová se nechala natočit s medvíďaty. Zdroj: Sbírka Rakouského filmového muzea, se svolením
„Tyto filmy jsou o to cennější, že zachycují první období existence zahrady, ke kterému existuje jen málo obrazových materiálů. Můžeme tak spatřit na vlastní oči, jak vypadaly některé výběhy, jakou měla zahrada podobu a kde se nacházely expozice jednotlivých zvířat,“ říká ředitel Miroslav Bobek.
Na filmu je možné spatřit i jednu z největších prvorepublikových českých hereček Zitu Kabátovou. Ta byla velkou milovnicí a podporovatelkou pražské zoologické zahrady.
Na dalším záběru je dokonce unikátní sekvence, kde jsou v jednom záběru vidět dva lachtani – Batul a Hýta. Ty věnovala zahradě další legenda prvorepublikového filmu - Vlasta Burian. V tomto případě pomáhá záběr datovat vznik snímku. Oba lachtani byli přivezeni do zoo v červenci 1934. Batul však předčasně uhynul v říjnu následujícího roku. Tím se doba vzniku snímku zkrátila na dobu sedmnácti měsíců.
Největší otazník je, kdo stál za kamerou
„Mon Dieu, kdo ty filmy natočil?“ ptal by se Belgičan Hercule Poirot, kdyby záhadu vyšetřoval.
My však víme, že nejčastěji je na filmech zachycena žena, s největší pravděpodobností manželka autora filmů. Tím bude podle dohadů odborníků plukovník, který se nikdy neobjevuje s tajemnou ženou ve stejném záběru. Ředitel Bobek se nejprve domníval, že ženou je Jarmila Klatovská, dcera ředitele Jiřího Jandy z prvního manželství. Nicméně při podrobném průzkumu a porovnání s fotografiemi skutečné Jarmily Klatovské pátračům zhořklo jejich hledání pravdy. Jarmila Klatovská měla totiž jinou barvu očí. Hledání totožnosti bylo znovu ve slepé uličce.
I armáda přiložila ruku k dílu
K hledání a pátrání po totožnosti obou protagonistů se zapojil i armádní historik Eduard Stehlík. Na několika snímcích jsou totiž zachyceny armádní aktivity, například zkoušky fosforových granátů. I tady bylo možné poměrně přesně stanovit datum natáčení. Řada zachycených vojáků měla totiž na armádním kabátě černou pásku. Ta se podle Stehlíka nosila jen v době, kdy byl vyhlášen státní smutek po skonu prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka.
Lachtani Batul a Hýta, které Zoo Praha věnoval Vlasta Burian. Záběr musel být pořízen mezi 10. červencem 1934, kdy byli oba lachtani přivezeni, a 15. říjnem 1935, kdy Batul uhynul. Zdroj: Sbírka Rakouského filmového muzea, se svolením
„Vycházeli jsme z podoby mužových výložek, určili jsme tak jeho hodnost, nicméně důležité jsou i další věci. Museli jsme určit barvu těchto výložek a materiál, z kterého byly vyrobeny. Zajímavé bylo, že na jeho uniformě se nikdy neobjevují žádná vyznamenání. To všechno nám vyvrátilo původní domněnku, že by mohlo jít o ženistu,“ říká vojenský historik Eduard Stehlík.
„Už teď víme, že byl podplukovníkem Československé armády, sloužil s největší pravděpodobností jako důstojník vojenských služeb a nejspíše byl příslušníkem justiční služby. To, že nemá žádná viditelná vyznamenání jasně ukazuje, že byl vojákem už za Rakouska-Uherska, tyto výsady nebylo možné nosit na uniformě v době samostatného státu. A i přesto, že už jsme propátrali mnoho tisíc stran dokumentů, jeho jméno nám stále uniká,“ hodnotí situaci historik Stehlík.
Co bude s filmovými materiály dál?
„Byli bychom rádi, kdyby z nalezených filmových materiálů vznikl televizní dokument. O tom ale budeme teprve jednat. Každopádně chceme z těchto filmových zázraků připravit expozici v našich Gočárových domcích, které jsou součástí zahrady. Nejdříve na podzim tohoto roku tu vznikne malé kino, kde budou záběry promítány,“ říká ředitel Miroslav Bobek.
Nicméně i čtenáři našeho webu se mohou pokusit rozluštit „záhadu století“. Přesně tak nazývají v Zoo Praha otázku, kdo filmy točil. K rozluštění záhady povede ztotožnění ženy, kterou můžete vidět na titulním snímku tohoto článku. Pokud ji poznáváte, máte možnost o tom napsat buď k nám do redakce nebo přímo do pražské zoologické zahrady.