foto: Jindřich Husička, se svolením /Pan Plešatý
ROZHOVOR: „Myslím si, že jsme na tom v hotelnictví dobře a můžeme být docela hrdí. Celá střední Evropa: Česko, Slovensko, Polsko, prakticky se nesetkáte s žádnými extrémy, ale kdo podle mě neumí dělat hospitality? Teď možná mnoho vašich čtenářů naštvu,“ říká v rozhovoru pro server PrahaIN.cz Jindřich Husička alias youtuber Pan Plešatý, který se zaměřuje na recenze hotelů po celé Evropě.
Za ty roky jste natočil videa z mnoha hotelů, kde nechyběla ani kritika. Hádám, že vám už přišla nejedna předžalobní výzva, že?
Paradoxně hádáte špatně. Právníky se oháněl pouze jeden hotel. Už je to asi uzavřené, jelikož to nikam nedospělo. Já si osobně stojím za tím, co jsem tam viděl a natočil, takhle to zkrátka je. Teď se nic neděje a jaké budou jejich další kroky, to zatím nevím.
Jak jsme na tom jako Češi v hotelnictví? Dá se to vlastně vůbec generalizovat?
Myslím si, že jsme na tom dobře a můžeme být docela hrdí. Celá střední Evropa: Česko, Slovensko, Polsko, prakticky se nesetkáte s žádnými extrémy. Myslím to tak, že byste narazil na pokoj se štěnicemi nebo na pokoj, kde by byla velká ložiska plísně a bylo by to vyloženě nechutné. Řekl bych, že naše kultura je na takové úrovni, že pokud je ten hotel špatný, jde o konkrétní služby: je tam špatná postel a tak dále, ale není to nic, co by bylo jako z hororu. Tedy alespoň mně se to nestalo.
Zažil jste vůbec někde hororový pokoj?
Skoro nikde. Přitom čas od času hledám i bizarní ubytování se špatným hodnocením, ale že bych opravdu našel něco, co občas vídám na sociálních sítích například ze Spojených států, že tam běhají krysy a jsou švábi, to vůbec. Myslím, že Evropa je tak kultivovaná, že tady něco podobného nehrozí. Nemám příliš zkušeností z Balkánu a východní Evropy, jako Ukrajiny a tak dále, ale v těch místech, kam cestuji, se tohle naštěstí neděje. Když služby kritizuji, je to spíš tak, že některé hotely se navenek tváří jako velice luxusní, ale ten servis neodpovídá. Už je to taková ohraná písnička. Když někam jedu v očekávání luxusu, je potřeba se podívat na recenze, fotky, případně si tam zavolat, což je poměrně důležitý point, který divákům radím poměrně často. Pokud si nejsou jistí, ať zavolají do hotelu a hned budou vědět.
Rozvedete to?
Máte nějaké body, co jsou pro vás důležité. Přijedete pozdě večer, zajímá vás, jestli tam bude recepční, jelikož se může stát, že hotel bude uvádět, že má otevřenou recepci 24 hodin denně, ale je lepší si to ověřit. Nebo jedete s dítětem a nejste si jistí, jestli bude moct do bazénu, protože některé wellness zóny jsou omezené věkem, jindy zase mají sanitární den. Když jedu s rodinou, do hotelu vždy radši volám, s manželkou si řekneme pár bodů, jež jsou pro nás důležité a zavoláme, nic za to nedáte. Ne všechno, co je na bookingu, musí odpovídat realitě.
Zmiňoval jste, že některé hotely nejsou tak luxusní, jak se prezentují. Myslíte, že je v Evropě a jednotlivých zemích nastaven správně systém hvězdiček?
Správně zmiňujete v jednotlivých zemích, protože ne ve všech je to stejné. Někde do toho zasahuje stát, toho nejsem příznivcem, jsem spíš libertarián. U nás je to liberalizované a když to řeknu velmi zjednodušeně, hoteliér si to může nastavit, jak chce. Teď to říkám s určitou nadsázkou. Když přijedete do pětihvězdičky, máte nějaká očekávání, a i když se spousta věcí nedefinuje, stejně se jako zákazník můžete cítit oklamán. Ad absurdum, kdybyste to chtěl táhnout daleko, tak nepotřebujeme další legislativu, která by říkala, že pětihvězdička má vypadat takhle, protože už z podstaty toho, že jedete do pětihvězdičkového hotelu, který se nějak prezentuje, máte očekávání. Ale nemyslím si, že kdyby někdo přijel do hotelu a portýr mu neodnesl kufry, tak bez ohledu na to, jestli to máme nějak legislativně ošetřené, tak by to úřadům stejně nikdo nehlásil, což je vlastně dobře.
K otázce, jestli je to nastavené dobře. Já si hlavně myslím, že nejlepší je hlasování trhem. Máme spoustu platforem, ať je to Tripadvisor, Booking, Google mapy, z toho si můžete udělat dostatečný obrázek. A není potřeba, aby do toho zasahovaly autority a dávaly tomu nějakou formu.
Chválil jste Čechy, ale může si zdejší hotelnictví brát od někoho ze zahraničí inspiraci? Nebo ještě jiná otázka, která země má hotely nejlepší?
Negeneralizoval bych. Spíš než o zemích je to o hotelových sítích. Když cestuji s rodinou, nechci experimentovat a netočím to, jezdíme do velkých hotelových sítí, jelikož člověk ví, co tam očekávat. Marriot v Praze má podobnou úroveň jako Marriot na Maltě, sice tam budou nějaké drobné odlišnosti, ale víte, co od toho čekat, neboť mají protokoly. A to je možná důležitější než hvězdičky nebo to, v jakém jste státě. Obrovský korporát si svoje hotely pohlídá, aby klient byl spokojený a jeden hotel to nepokazil ostatním.
Ale když se ptáte, kdo podle mě obecně neumí dělat hospitality, a teď možná mnoho vašich čtenářů naštvu, je podle mě Německo.
Proč?
Tam je takový paradox. Kdybyste si vzal tabulku, co mají hotel, restaurace nebo cokoliv splnit, tak oni si všechno odškrtnou a v zásadě vám z toho protokolu vyplyne, že je to stoprocentní a naprosto v pořádku. Ale pocitově odjíždíte třeba z pětihvězdičkového Kempinski v Drážďanech vyloženě naštvaný. Říkáte si: „Proč?“ Personál nedělá nic špatně. Ale ani nedělá nic navíc. V paměti mám spoustu hotelů nižších kategorií, třeba tříhvězdičky ve Francii, Itálii, kde přijedete a cítíte se tam velmi dobře. Jako příklad uvedu poměrně levný hotel Ibis, kde jsem nedávno přespal po pozdním příjezdu do Cannes. Jenom na vysvětlenou, jako Pan Plešatý spím mnohdy v luxusních hotelích, ale jako Jindřich Husička, když někde potřebuji po dlouhé cestě před natáčením přespat, volím mnohem levnější variantu. Zpátky k tomu Ibisu. Přestože je to obyčejná tříhvězdička a přijel jsem pozdě v noci, jen na pár hodin spánku, přivítání bylo mnohem vřelejší než v Kempinski. Personál ochotný, přátelský a odjížděl jsem nakonec s mnohem lepším pocitem než z Drážďan.
Asi je to také o té mentalitě. Ale někomu třeba zase vyhovuje to Německo. Opravdu se to nedá paušalizovat. Ale pokud se mě ptáte, kde se cítím lépe a kde hůř, tak v zemích, kde se mluví románskými jazyky lépe než v zemích, kde se mluví germánskými jazyky.
A víte, kde jsem byl ještě zděšen kvalitou služeb? A zase tam nebylo nic vyloženě špatně, ale jaksi mi chyběla pohostinnost. Bylo to v Nizozemsku. Spal jsem ve dvou nádherných pětihvězdičkových hotelích, opravdu krása, ale prostě mi přijde, zase nechci generalizovat, ale Holanďani nemají hotelnictví a úslužnost tolik v krvi jako třeba Francouzi.
Zažil jste i mimo natáčení něco, za co jste chtěl vrátit peníze?
V Salzburku jsme s rodinou objevili plíseň. Hotel nebyl nechutný, ale v rohu ložnice jsme měli plíseň, byla od toho chycená i matrace, do toho má náš malý alergii na prach, tak mu tohle moc nepomůže. Tam jsme řekli, že nebudeme dělat problémy, ale ať nám vrátí peníze, zruší rezervaci a my pojedeme pryč. Podali jsme si ruce, odblokoval nám peníze z karty a šli jsme jinam. Plíseň je jedna z nejhorších věcí, co se může v Evropě stát, ale to je opravdu asi tak všechno.
Asi jste to čekal, ale ještě se závěrem zeptám na Prahu. Turistické organizace si v souvislosti s omezením alkoholové turistiky pochvalovaly, že ceny hotelů se vyrovnávají městům na západě. Je dobrá cesta podražit hotely?
Já vám dopředu řeknu, že s tímhle nesouhlasím. Ne s tím, že je to dobrá cesta, ale s tím, že Praha se vyrovnává ostatním evropským metropolím. To podle mě není pravda. Snad nikoho nenaštvu, ale mně Praha ve srovnání s jinými hlavními městy přijde pořád hodně levná. Už jenom to, že mimo sezonu dostanete pětihvězdičku za nějakých 100 eur pro dvě osoby. A když se budete hodně snažit, tak to bude v centru se snídaní. To v Paříží, Barceloně ani Vídni podle mě není hratelné. Nemyslím si, že je Praha drahá, co se týče hotelů. Paradoxně je Praha mnohem levnější než některá menší česká města. Což je logické, protože je v Praze konkurence jako hrom. Je tady i hodně čtyřhvězdiček na velmi dobré úrovni, zmíním Don Giovanni, v centru mám zase velmi rád pětihvězdu Kings Court. To jsou všechno velmi fajn hotely a ceny jsou přijatelné.
Líbí se vám centrum Prahy? Nemyslím památky, mířím někam jinam, jelikož někteří odpůrci zmiňují, že turistické centrum Prahy připomíná Disneyland.
(Smích) Víte, co se říká o Disneylandu? Že je to nejšťastnější místo na světě. Proč nemít z Prahy nejšťastnější místo na světě? Řeknu to takhle, přestěhoval jsem se do Karlových Varů, a ne třeba do Kladna nebo Benešova, hlavně z důvodu, že je tady poměrně rozsáhlý turismus a já ty turistické služby využívám. Mám to rád a uvědomuji si, že bez turismu by nejen Praha neměla takovou hromadu služeb. Spoustě lidem mohou vadit pandy, ale osobně nechápu, co lidem vadí na trdelníku, já ho miluji. Někomu mohou vadit rolby, co se vydávají za historická auta, všem rozumím, je legitimní si na to stěžovat.
Ale vezměme to z druhé strany. Podívejme se na Karlovy Vary, padesátitisícové městečko v nejchudším kraji, přesto tady máte dvě michelinské restaurace, dva hotely zapsané v michelinském průvodci a tak dále. To vše v takhle malém městě s nejvyšší nezaměstnaností. Když budu pokračovat, tak nám tady jezdí Bolt i Uber, potraviny rozváží Rohlík, jídlo pak několik rozvážkových služeb. Máme tady i několik lanovek a spoustu míst, kam jít s dětmi. Je toho hodně. Bylo by to tady, kdybychom neměli turisty? Neměli bychom ani třetinu. A ačkoli se nedá srovnávat centrum Prahy a Karlových Varů, tak i v hlavním městě by bez turistů spousta služeb prostě nebyla. Spousta lidí by neměla práci a těžko by využívala zase jiné služby. S tím trendem kritizovat turismus se zkrátka neztotožňuji.