Když opilcům dojde alkohol? Majitel večerky popsal další problematické chování Čechů

V minulém týdnu naše redakce přinesla svědectví provozovatele vietnamské večerky. Ten si stěžoval na nevhodné chování některých zákazníků, kteří mu například tykají. Když jednou na oplátku tykal on, zákazník se proti tomu obořil.

Muž si kupoval energetický nápoj, který byl vystavený za pultem. „Dej mi ten modrej. Ne ten vedle, musíš šáhnout ještě výš,“ říkal zákazník.“ „Tenhle chceš?“ odpověděl prodavač. To se ale zákazníkovi nelíbilo. „Co mi tykáte? Snad se neznáme,“ odpověděl naštvaně. Rychle zaplatil a bez rozloučení odešel.

Po vydání materiálu se na naši redakci obrátilo několik čtenářů. Většina z nich měla s tykáním stejné zkušenosti. „V životě by mě nenapadlo jim tykat,“ psala jedna čtenářka. „Vrchol buranství,“ přidala se další. Další více než stovka komentářů je i pod článkem, i z nich vyplývá, že lidem takové chování vadí. Tykání prý není na místě.

Do večerky jsme se proto vydali ještě jednou a prodejci jsme tlumočili slova podpory.

Poděkoval a rovnou nám převyprávěl další příběh.

Vietnamské večerky bývají spojené s prodejem alkoholu problematickým jedincům, kteří nechtějí, nebo nemohou sedět v hospodě u stolu. Na parapetech či na zemi pak posedávají a pijí.

Ani tato večerka není výjimkou. „Kousek od nás je herna. Když odtud odchází, většinou opilí, tak se ještě pro jedno pivo zastaví,“ řekl nám Vietnamec. Další partička čtyř lidí bez domova se před jeho obchodem schází téměř dennodenně.

Noční volání

Otevřeno má sedm dní v týdnu od 6 od rána do 10 do večera. Jedinou výjimkou je víkend, kdy otevírá v 7 hodin. Na výloze má uvedené informace s provozní dobou, kde je také telefonní číslo.

„To byla asi chyba, ale musí to tam být,“ říká a my se ptáme proč. Několikrát se mu totiž stalo, že mu lidé volají i v noci, když dojde alkohol.

Nejdříve buší na okna. Když nikdo neotvírá, volají na telefon.

„Poslední dobou se to stává často. Volají několikrát, dokud to nezvednu. Pak mě prosí, že musím přijít a prodat jim pivo,“ posteskne si.

I přesto se ale do obchodu vrátí a zákazníkům otevře. „Je to rychlejší než nechat stále vyzvánět telefon nebo se vybavovat a říkat, že mám zavřeno,“ dodává. Naposledy jeden z mužů volal v půl druhé ráno.

„Manželce se to nelíbí, máme denně osm volných hodin, kam musíme vecpat i spánek. Lidi jsou čím dál tím sobečtější,“ dodává.

O změně zaměstnání ale neuvažuje. Svým způsobem ho to prý stále baví.