foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Pařížská ulice. ilustrační foto
PŘÍBĚH: Pařížská třída je jedna z nejproslulejších ulic hlavního města. Ze všech stran je lemovaná luxusními prodejnami s nablýskanými výlohami. O tom, jak se tato ulice měnila v čase, jsme si zašli popovídat s pamětnicí, která tady žije celý život. Paní Alena (85) se v Pařížské narodila a po druhé světové válce se sem znovu vrátila, od té doby obývá jeden z bytů v domě z přelomu 19. a 20. století.
„Už od první republiky jsme tu měli ulici plnou malinkých krámků. V obchodě, kde dnes sídlí firma Rolex, bylo dřív na rohu lahůdkářství s chlebíčky, moučníky a dalšími potravinami. Hrozně let jsme mívali v ulici i samoobsluhu. Tam, kde dnes sídlí značka Fendi, byla úplně nejdřív drogerie. Paní, která tam pracovala, dokonce bydlela i u nás v domě. Potom se tam vystřídala i masna a další typy obchodů. Řeznictví mívali v ulici dokonce i naši přátelé, kteří nám po válce pomáhali dát byt do kupy, řeznictví Lucákovi se tuším jmenovali,” vzpomíná Alena.
„Nedaleko jsme mívali i cukrárnu, která se tam držela jak před válkou, tak i po ní. Paní, která tu cukrárnu měla, byla známá po celé Praze. Vždycky pracovala strašně rychle. Pamatuji si, jak ji kvůli tomu chodívali zlobit místní mladíci, kteří schválně mluvili strašně pomalu a vždycky si prosili čokoládu, která měla vyznamenání z Bruselu. Vyháněla je potom v rozčílení kartáčem z obchodu.
Populární byla v ulici ale i zelenina, která jako jedna z mála měla vždycky nějaké dobré ovoce, včetně méně dostupného zboží.”
Na komunisty nevzpomíná Alena s láskou. Nejenže její rodina přišla už podruhé o živnost (poprvé jako v době nacismu byli její rodiče poslání jako Židé do koncentračního tábora), ale změnila se i Pařížšká.
Nástup KSČ
„S nástupem komunismu zmizelo velké množství soukromých obchůdků a dost se toho tady vyměnilo. Dlouhou dobu byl například u mého domu krámek se sklem a porcelánem nebo kabáty.
Fungovala zde i jugoslávská prodejna Jadranka, kde bylo všechno možné, včetně bufé. Protože manžel prodavačky v Jadrance pracoval na Ústředním výboru KSČ a měl dobré známosti, tak byl obchod dobře zásobovaný. Sehnali jste tady ovoce z jihu, jako byly pomeranče nebo banány. To se stály vždycky strašné fronty. Ještě za komunistů tady bylo jedno moc krásné květinářství, ale ani to se tu moc dlouho neudrželo.”
Jeden z místních obchodů má ale dlouhou tradici. Hermés byl prý v Pařížské už po válce. Vrátit se mohl až po roce 1989.
„Jeden z mých nejoblíbenějších obchodů byl vždycky Hermés, který patřil, a dodnes snad i patří, k té francouzské elitě. I když bylo všechno po válce zbídačené, Hermés měl i tak ve výloze dvě dřevěné panny, které na sobě měly navlečený kabát. Tahle výloha tam vydržela po válce ještě několik let.
Pan Bakala
Když se firmě po roce 1989 obchod vrátil zpět, často jsem tudy procházela a s prodavačkami jsem se i zdravila. Jednou jsem za nimi přišla a hned jsem spustila: „Teda, kdo vám dělá výlohy? Proč to neuděláte líp, to je hrozná škoda… My jsme teď byli v Rakousku a proti tomuhle tomu, to je úplná provincie.“ To jsem si to mohla ještě dovolit, protože jsme se dobře znaly a ony věděly, že jsem z hadrářské rodiny. Když jsem tamtudy potom šla za čtyři dny, viděla jsem, že byla celá výloha úplně předělaná, bylo tuším před vánočními svátky a výloha to byla tak nádherná, že jsem jim musela vyseknout poklonu. Teď už bych si to netroufla, protože nikoho zevnitř už neznám.”
Největším „boom“ v Pařížské prý nastal až po revoluci. Podle Aleny to souviselo s tím, jak se majetek vracel lidem zpátky.
„Všechno bych to datovala od toho, kdy se majetek vracel zpátky. Spoustu lidí z tehdejších obchodů vyhodili a nechali si ty, co platili nejvíc. Chvíli jsme tu tak měli i obchod Rossmann, který jsem měla moc ráda, ale pak musel pryč, protože je Prada přeplatila. Kvůli drahému nájmu skončila velká spousta podniků. K velké proměně tak docházelo právě v devadesátkách a taky, když Zdeněk Bakala musel prodat všechny ty podniky, které tady měl, to bylo tehdy snad 16 podniků. Nájmy byly dříve na 10 let, ale doba se potom zkracovala, takže doteď se ulice pořád ještě dost proměňuje podle aktuálních nájemníků.”