foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz /Hřbitov řádových sester na hřbitově v Řepích
Na rovinu si musíme říct, že jde vlastně o komplex čtyř na sobě nezávislých hřbitovů, které jsou k sobě sesazeny tak těsně, že vlastně působí jako jeden jediný. Ke správnému mínění nás tak mohou přivést jen hřbitovní zdi, které prostor dělí.
Jak už to tak bývá, není dnešní řepský hřbitov v Žalanského ulici prvním, který se v dané obci nacházel. Nejstarší hřbitov se rozkládal kolem kostela svatého Martina. Tato románská stavba vznikla někdy po roce 1150 a hřbitov k původnímu svatostánku patřil naprosto neodmyslitelně. Jenže časem už přestal vyhovovat svou velikostí.
Josef II. a jeho zdravotnická nařízení
Navíc se ke slovu a k panovnickému žezlu dostal osvícený císař Josef II. Rakouské země se tehdy potýkaly s nárůstem epidemií všeho druhu a bylo třeba zdravotní ohrožení zastavit. Psal se rok 1784. Josef II. přišel s nařízením, které jeho oblibu mezi poddanými ještě prudce snížilo. Hřbitovy uprostřed měst a obcí musely být zakonzervovány a v platnost vstoupil zákaz pohřbívání uvnitř obecních katastrů. Některé hřbitovy ale dostaly časově omezené výjimky. Podle nařízení musely být nové hřbitovy zakládány až daleko za obydlenými prostory. Další povinností bylo obehnat hřbitovy vysokými zdmi a pohřbívat se muselo do hloubky minimálně 190 centimetrů. Tělo muselo být k pohřbu převáženo výhradně v dřevěné rakvi, nicméně mohlo jít jen o rakev výsypnou, kdy po uvolnění záklopky v dolní části rakve vypadl nebožtík zabalený v látce na dno hrobu.
A tyto nové zákony a nařízení se dotkly pochopitelně i Řep. Obec sice dostala dočasnou výjimku, ale i přesto se muselo hledat místo pro hřbitov nový. Došlo k posunu o 500 metrů. To se může dnes zdát málo, nicméně tehdy to bylo daleko za posledními řepskými domy. Paradoxem je, že v současnosti, skoro po 200 letech, od vzniku nového hřbitova, je znovu obestaven hustou místní zástavbou.
Čtyři vmáčknuté hřbitovy
K oficiálnímu otevření nového hřbitova v Řepích došlo v roce 1837. Hřbitov se skládá ze dvou občanských, klášterní a vězeňské části.
Náhrobní kámen Václava Babínského na řepském hřbitově, hned za zdí vlevo je hřbitov řádových sester, kterým Babínský sloužil jako zahradník v klášteře. Zdroj: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Nejstarší část hřbitova je ta nejblíže k historickému středu obce. Poznáme ji snadno podle toho, že ji spoutávají opukové zdi.
Dvacet let poté vzniká v Řepích klášter a za další čtyři roky v jeho prostorách i ženská káznice. Na řepském hřbitově se však situace obrátí. Mnohem dříve je tu zřízen hřbitov vězeňský. Ten vyrůstá východně od opukovou zdí orámovaného občanského hřbitova. Svět se tehdy potýká s letopočtem 1865. Na hřbitově vězeňkyň se pohřbívá až do roku 1948.
Václav Babinský i dnes hlídá klid boromejek
Smutnou životní pouť tu uzavřely desítky odsouzených žen, ale jen jediný muž. Věčný odpočinek tu našel loupežník Václav Babinský, který v klášteře po propuštění z dlouhotrvajícího vězení působil jako zahradník.
Během 20. století drtivá většina vězeňských náhrobků zanikla a v době sametové revoluce byl vězeňský hřbitov výrazně sešlý. A tak byl v roce 1990 upraven a revitalizován. Došlo k zatravnění, zničené náhrobky byly odvezeny a zůstal tu stát jen jediný. Obrovský náhrobek Václava Babinského. Jenže vnímavějšímu návštěvníkovi dojde, že se nejedná o původní náhrobek, ale spíš o nové umělecké dílo. Nachází se sice na stejném místě, kde byl loupežník 1879 pohřben, nicméně dnešní balvan nad jeho hlavou pochází z mnohem pozdější doby.
Zajímavé je i jeho umístění. Stojí co nejblíže ohradní zdi, v těsné blízkosti hřbitova řádových boromejek. Mezi Babinským a sestrami se vytvořilo velmi silné pouto, a tak i poslední místo loupežnického odpočinku bylo zvoleno tak, aby nad nimi svou mohutností držel ochrannou ruku, hlídal jejich klid a přes hřbitovní zeď na ně dohlížel.
Sestry symbolizují litinové kříže
Řádový hřbitov boromejek byl založen devatenáct let po hřbitovu vězeňském, tedy v roce 1884. Svůj věčný sen zde sní přes tisíc sester boromejek. Mezi nimi najdeme i významné osobnosti řádu. Kam musíme počítat sestru Antoinettu hraběnku Chotkovou nebo sestru Charitas hraběnku z Coudenhove. V ženské společnosti zde spočinula i pětice mužů. Čtyři z nich jsou faráři, jeden lékař.
Hrob majitelů továrny JASO se sochou jedné z nich - Jenky Studničkové - na hřbitově v Řepích. Zdroj: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Hřbitov boromejek je jedním z nejmalebnějších v celé Praze. Má podobu protáhlého obdélníku s řadami totožných litinových křížů a uprostřed najdeme márnici s kaplí. Je běžně nepřístupný, nicméně lze si ho snadno prohlédnout přes nízkou ohradní zeď. Pokud nabydete dojmu, že jste tu už určitě byli, tak vás nešálí zrak, ale jen vám z podvědomí vystupují záběry jednoho z unikátních českých filmů. Právě na tomto hřbitově natáčel režisér F. A. Brabec záběry snímku Kytice. Konkrétně šlo o povídku Svatební košile. Takže právě tady létal na laně zavěšený Karel Roden, zoufalstvím běsnila Klára Sedláčková-Oltová a v márnici odpočíval na márách Jiří Schmitzer.
Hrob zakladatelů slavné firmy
Poslední rozšíření řepského hřbitova nastalo až ve 20. století, kdy se přistavěl nový občanský hřbitov, který z části slouží dodnes i jako kolumbárium. Tuto část poznáme podle toho, že je obehnán cihlovou zdí. Umělecky nejcennějším náhrobkem je z černého mramoru vyhotovená hrobka majitelů továrny JASO. Poměrně strohou hrobku s přísnými prvky pak zdobí socha jedné z majitelek firmy - Jenky Studničkové. Socha z bílého mramoru má něžné kontury a v ruce svírá drobnou květinu. Jen tak pro zajímavost - továrna JASO byla velmi věhlasnou firmou na výrobu patentních zámků. Dodnes se zachovalo zkrácené logo JAS a hlava hlídacího psa v logu.
Na novém občanském řepském hřbitově lze najít i hrob zavražděného Václava Kočky mladšího. I ten vznikal ze stejných materiálů jako nejhodnotnější hrobka majitelů továrny JASO. Použit byl znovu černý lesklý mramor a socha zesnulého je vytvořena kontrastně z mramoru bílého. Nicméně v tomto případě nedosahuje náhrobek takové umělecké kvality a jeho hodnotu zbytečně ponižují stylově nejednotné doplňky.
Na hřbitově v Řepích najdeme i hrob zavražděného Václava Kočky mladšího Zdroj: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Václav Kočka mladší byl provozovatelem lunaparku na pražském Výstavišti. 9. října 2008 byl v restauraci Monarch, bezprostředně po křtu knihy tehdejšího premiéra Jiřího Paroubka, zastřelen třemi ranami z legálně držené pistole. Vrahem byl podnikatel Bohumír Ďuričko. Ten byl za trestný čin odsouzen na 12,5 let.