Kojenecké ústavy jsou minulost. Děti se dočkaly adekvátní náhrady

S koncem roku 2024 skončila také činnost dětských domovů pro děti do 3 let (DD3), označovaných jako kojenecké ústavy neboli „kojeňáky“. Byly prý drahé a neposkytovaly vyhovující péči. Pro všechny děti byla nalezena adekvátní forma péče, která lépe odpovídá jejich konkrétním potřebám.

Kojenecké ústavy představovaly překonanou službu, která nebyla pro vývoj nejmenších dětí prospěšná. Česká republika byla navíc jednou z posledních zemí v Evropě, kde tato služba stále fungovala. To je však minulost. Od začátku roku 2025 byla činnost „kojeňáků“ ukončena. Informuje o tom tisková zpráva Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), které dlouhodobě podporuje především neústavní péči.

„Platí, co jsme opakovaně deklarovali – o všechny děti z bývalých kojeneckých ústavů je postaráno a žádné z nich nezůstalo bez péče. DD3 představovaly zařízení, která v drtivé většině případů již neplnila svůj účel. To potvrzují názory odborníků i naše vlastní analýzy. Vždy je nejlepší, když dítě vyrůstá v rodinném prostředí, a to také chceme nejvíce podporovat. Jako stěžejní tedy vnímáme podporu vlastní rodiny. Když to z nějakého důvodu není možné, přichází na řadu další formy péče, jako třeba péče pěstounská,“ přiblížil ve zprávě ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL).

Pro velkou část dětí se podařilo najít lepší řešení

Kojenecké ústavy zřizovaly zpravidla kraje, respektive příslušné OSPODy. Právě těm poskytlo MPSV v souvislosti s řešením situace individuální metodickou podporu, přičemž zvýšená asistence byla potřebná asi ve 30 případech. Některá zařízení samovolně zanikla a další prošla transformací na jiné sociální služby, například na odlehčovací péči, denní stacionáře či následnou péči.

„Pro velkou část dětí se úspěšně podařilo najít lepší řešení, než je ústavní péče. Mezi ně patří bezpečný návrat do vlastních rodin, umístění do pěstounské péče či osvojení. Chtěl bych poděkovat všem, kdo se na úspěšném skončení překonaných ústavů podíleli, zejména kolegům z OSPODů. Poděkování patří i pěstounským rodinám, kterým není lhostejný osud těch nejzranitelnějších dětí,“ pokračoval ve zprávě ministr Jurečka.

Do vlastní již bezpečné nebo náhradní rodiny se vrátilo asi 41 procent dětí umístěných v DD3. Dalších asi 58 procent přešlo do jiného typu zařízení dle svých potřeb, případně zůstalo v transformovaném zařízení, které změnilo typ poskytované služby. Individuálně byly řešeny pouze jednotky případů.

Obsazenost domovů dlouhodobě klesala

Ukončení činnosti domovů pro nejmenší děti deklarovala už v roce 2022 novela zákona a relevanci záměru potvrdil postupný výrazný úbytek dětí v kojeneckých ústavech. V roce 2018 poskytovaly DD3 péči asi 650 dětem. Toto číslo postupně klesalo až ke zhruba třem stovkám dětí v polovině roku 2024. V ústavech byly navíc často umisťovány i mnohem starší děti, například sedmnáctileté. S konkrétními čísly seznamuje Závěrečná zpráva ze sběru dat realizovaného na jaře 2024.

Ve věku do 3 let včetně bylo na jaře loňského roku v DD3 pouze 35 procent dětí, celkem 107. Pro čtyři kraje navíc už v květnu platilo, že se v tamních zařízeních nenacházelo vůbec žádné dítě v adekvátním věku. V dalších 3 krajích byly 1 až 3 děti. Celkem bylo v zařízeních 23 kojenců do 1 roku, oproti tomu školních dětí ve věku od 7 let bylo 88.

Po revizi volali odborníci a neziskovky

Po revizi poskytování péče nejmenším dětem volali dle Petry Kačírkové, ředitelky Odboru rodinné politiky, ochrany dětí a sociálního začleňování MPSV, odborníci či členové neziskových organizací přímo z terénu již několik let. Uvedla to v podcastu Na vlnách práce a sociální politiky.

„Když máte na směnu šest dětí a musíte je všechny nakrmit, jsou to opravdu miminka, takže jedí v poměrně častých intervalech, tak nemůžete reagovat na jejich individuální potřeby. Nemůžete je prostě zvednou ve chvíli, kdy pláčí, jako to dělají maminky, které mají třeba jedno dítě. Tam vzniká takzvaná citová vazba. Je to vlastně reakce na potřeby dítěte a to dítě se tím učí získávat pocit bezpečí. Věří pak tomu světu, je schopno navazovat zdravé vztahy, je schopno být strukturované a usilovat o to, co chce,“ přiblížila Petra Kačírková jeden z problémů ústavní péče. Pokud prý dítě takovou možnost nemá, tak celý život zápasí s navazováním zdravých vztahů nebo udržováním vazeb.

Potřebné je však podle jejích slov měnit nejen péči o děti do 3 let, ale pro všechny. Pro ty nejmladší je však ústavní péče nejvíce poškozující. Dalším faktorem, který rozhodl o zrušení DD3, byla podle Kačírkové finanční stránka věci. Provoz kojeneckých ústavů byl prý velice finančně náročný.