foto: Bob Asher, PrahaIN.cz/Koledníci v Libni.
REPORTÁŽ: Potkat o Velikonocích koledníka v Praze je stále větší vzácností. Tradice, která byla ještě před několika desítkami let samozřejmou součástí městského života, se z ulic postupně vytrácí. Většina lidí totiž využívá prodloužené volno spíše k odjezdu mimo Prahu na chalupy, chaty nebo za příbuznými na venkov.
Velikonoční koledování tak z měst mizí a zůstávají spíše na vesnicích, kde se tradice ještě udržují. Přesvědčili jsme se o tom i v pondělí dopoledne. Po zhruba hodinové procházce se na nás usmalo štěstí a na Vinohradech jsme potkali otce se dvěma syny ve věku zhruba 13 a 15 let. Nesli si pomlázky a proutěné košíčky měli naplněné vajíčky. Nechodili ale jako dřív dům od domu, dveře od dveří. Vyrazili cíleně za svojí babičkou a za druhou mířili dál. Nedaleko Jiřího z Poděbrad jsme pak s velkou radostí pozorovali přibližně osmihlavý „gang“ koledníků, jemuž velela šestiletá slečna, a skupinku dozorovalo několik dospělých. Tím naše štěstí v této lokalitě skončilo. Nikoho dalšího, kdo by dodržoval velikonoční tradice, jsme nezahlédli.
Podobný obrázek jsme viděli v jiných částech Prahy. V Libni nedaleko Palmovky jsme uviděli pouze jednoho tatínka s malým koledníkem. Na náš dotaz nám řekl, že jsou venku asi dvě hodiny a potkali na koledě pouze jednoho spolužáka v doprovodu jeho otce. „Takové ty skupinky dětí, jak chodily dřív, už tady nejsou. V naší rodině se ještě tradice dodržují, ale většině lidí to už nic neříká. Mám radost, že náš kluk to ještě zažije, ale mám pocit, že za nějakou dobu už Velikonoce zmizí a pro lidi to bude jenom volný den,“ řekl naší redakci Daniel Vít z Libně.
Zavřené obchody, prázdné ulice
Ulice okolo Palmovky byly prázdné, stejně jako v přilehlé bývalé nouzové kolonii Kotlaska. I nedaleké Kobylisy působily až nezvykle klidným dojmem. Bylo zde pusto, prázdno a klid, který moc nepřipomínal velikonoční atmosféru. Jak nám v Kobylisích vysvětlila jedna z místních starších obyvatelek, kterou jsme potkali u tramvajové zastávky, prázdno v ulicích prý bylo kvůli zavřeným supermarketům. „Mně bude za chvilku 80 a ještě si pamatuju, že to tady kdysi bylo jako na venkově. Doma se vždy před Velikonocemi uklízelo a od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty se nezvonilo v kostele. Místo toho jsme měli takové dřevěné řehtačky. Maminka i sousedky pekly mazance a jidáše. A barvili jsme vajíčka slupkami z cibule, no a v pondělí lítali kluci s pomlázkami a vyšlehali holky. Ale to už je všechno pryč. Ani doma se už nepeče, lidi si všechno nakoupí v obchodě,“ řekla nám paní Věra.
Vesnice slaví
Odlišná situace než v centru města byla na menších vsích a městech okolo Prahy. Například v Konojedech v okrese Praha-východ vyrazilo do vsi mnoho koledníku a k našemu překvapení nešlo jen o chlapce, ale u dveří se zastavovala celá řada dívek. Skupinky většinou chodili jen po známých, ti mladší si odnášeli cukrovinky či malovaná vajíčka, starší koledníci nepohrdli něčemu na zub nebo panáku alkoholu. První koledníci na dveře zvonili již před osmou hodinou ranní, krátce před polednem už nepřišel nikdo. Podobně to vypadalo i v Ostrově nedaleko Vlašimi, také tady byla podle známého redakce radost pohledět.
Drží svátky i tradice
Někteří lidé ale i v dnešní době mají potřebu slavit všechny svátky a udržovat staré tradice. Například skupina našich známých křesťanů se na všechny významné svátky důkladně připravuje. Každý rok koncem března odjíždějí do Říma a Vatikánu, neboť Velikonoce jsou nejdůležitějším křesťanským svátkem. Proto má pro ně mimořádný význam prožít toto období právě zde. Nezůstávají tam ale až do samotných Velikonoc. Zúčastní se vybraných obřadů, například na Květnou neděli, kdy už v Římě panuje slavnostní atmosféra. Na hlavní svátky se pak vracejí domů.
Psali jsme
ROZHOVOR: Mezi nejstarší a nejvýznamnější svátky křesťanského kalendáře patří Velikonoce a v českých zemích mají tradici, která sahá hluboko…
Poslední večeře
Na Zelený čtvrtek se každý rok účastní večerní mše na památku Večeře Páně. Bohoslužba připomíná poslední večeři Ježíše Krista s apoštoly. Po slavnostní mši se pak scházejí na velmi zvláštní večeři.
„Jsme věřící křesťané a pro nás mají Velikonoce velký a zásadní význam. Před několika lety jsme s několika přáteli založili soukromou tradici. Objednáme si stůl v restauraci a den dopředu se domluvíme s majitelem a kuchařem. Každá potravina, která se objeví na stole, má svůj rituální význam a má co nejvíce připomínat zmíněnou poslední Kristovu večeři. Proto máme nekvašený chléb, ten symbolizuje pokoru a skromnost, vařené vejce jako symbol života a obnovy. Hořké byliny jsme nahradili špenátem, ty připomínají hořkost otroctví, které Izraelité museli snášet. Zelenina se namáčí do slané vody, aby připomínala slzy a utrpení. Také symbolizuje nový život a jaro. Pečené jehněčí maso připomíná oběť v chrámu,“ řekl naší redakci Aleš Strnad.
Slavnostní velikonoční večeře na Zelený čtvrtek. Foto: Aleš Strnad, se svolením
Chodí i s pomlázkami
S přáteli a rodinnými příslušníky prý už mnoho let pečlivě dodržují všechny tradice. Svátky slaví už od čtvrtka večer a v pátek i v sobotu se účastní všech svátečních bohoslužeb. Přestože je Aleš už v pokročilejším věku, s ostatními přáteli se každý rok domlouvá na velikonoční pondělí a jde vymrskat svoje kamarádky a mnohdy už i jejich vnučky. „Velikonoce jsou zásadní, krásné a velmi staré svátky. Jako věřící křesťany nás mrzí, že většina lidí už na naše staré tradice zapomíná. Tak se snažíme si je připomínat a oslavovat alespoň v našem společenství. Myslím, že by byla velká škoda, kdyby měly zaniknout. O něco lepší je to na jižní Moravě a na venkově. Tam ještě část lidí svátky oslavuje. Ale ve městech je to spíš výjimka,“ ukončil Aleš Strnad.