foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Jeden z nejvýraznějších současných smíchovských komínů se nachází v lokalitě bývalého lihovaru, dívat se na něj můžete z Dívčích hradů
Přemýšleli jste někdy, jak získal Smíchov své jméno? Podle jedné legendy se to stalo tak, že se Horymír smál směrem k Vyšehradu, že přežil skok s Šemíkem do vltavských vln. I když to Šemík krátce poté u Neumětel odskákal. Podle jiné pověsti zde byl v roce 814 oběšen odbojný Ronovic. Zlí duchové z toho měli takovou radost, že se smáli a od té doby se prý říká Smíchov. Kdo ví? Lingvisté k tomu totiž velkoryse mlčí.
Každopádně je však jasné, proč se Smíchovu říkalo pražský Manchester. Od poloviny 18. století totiž startuje velký průmyslový rozvoj oblasti. V té době byl ovšem Smíchov jen vesnicí na levém břehu Vltavy. První manufaktura tu vzniká už v roce 1816. Jedná se o Porgesovu kartounku, na slavnou Ringhofferku, která je se Smíchovem nejvíce spojená, musíme počkat ještě dalších 36 let.
V tomto mezidobí, konkrétně v roce 1838, je ale Smíchov povýšen na pražské předměstí. Fakticky to pro zdejší obec nic neznamená, ale v praxi to značilo, že už pražští radní ukázali prstem, kam by se metropole měla příště rozšiřovat. Dalším velkým podnikem, který se na Smíchově usadil, byl Akcionářský pivovar, dnešní Staropramen. To se psal rok 1869. A v té době do slovníků obyvatel natrvalo vstoupil název pražský Manchester. V žádné jiné části města nevyrostlo totiž tolik továrních komínů jako tady. A ty věčně kouřící a zplodiny chrlící stavby připomínaly ocelové srdce a hnací motor Britské říše – Manchester.
Spočítat tehdejší komíny je nemožné
A Smíchov se logicky stává i centrem dělnického hnutí, života a skoro navěky je mu přidána nálepka dělnické čtvti. Jen Ringhofferovy závody čítaly 3.200 dělníků a přes tři stovky úředníků. Tím se staly také největším strojním závodem v rakouské monarchii. Pojďme se ale podívat i na další fabriky, fabričky a dílny, které se tu ne jedním, ale pěknou řadou komínů také zasloužily o příslovečné přirovnání k Manchestru.
Pohled na Smíchov na začátku minulého století. Zdroj: volná reprodukce
Pokusíme si rozdělit tyto firmy podle průmyslových odvětví. V polovině 19. století ještě nebyl vývoz zlata, drahokamů a výrobků z nich zatížen clem, a tak se tu našla řada malých sléváren cenných kovů a šperkařských dílen. Nejvýznamnější z nich byla dílna Jana Sedláčka, která zaměstnávala 20 lidí a vyráběla stříbrné a zlaté výrobky pro Ameriku. Stejně významná byla i dílna na výrobky z granátů Václava Záveského u dnešního Arbesova náměstí.
Jinak ale oblasti vládlo těžké strojírenství a chemie. Z těch chemických závodů zde dominovaly firmy pánů Siegla, Kinzelbergera a Popa, které vznikly v průběhu patnácti let v polovině 19. století. Židovský obchodník Philip Kauffmann zde vyráběl mýdlo, byly tu i výrobny na křídy a tmel.
Ženy vlastnily i strojírenské firmy
Benkeho klempířství se časem přetransformovalo na továrnu na stříkačky a hasičské náčiní. Na Smíchově se ale vyráběl také dírkovaný plech a pletivo a přes třicet zaměstnanců měla dílna na pilníky podnikatelky Fišerové.
Podél dnešní Plzeňské ulice stály další dvě velké slévárny a výrobna olova, ale i strojírna Bernardiny Merzelové. Kovolitecká firma Jana Morfaita vyráběla modní a oblíbené velocipedy. Nálepku Made in Smíchov nesly i hořké sole.
Intenzivně zastoupený byl i potravinářský průmysl. Našli bychom tu továrnu na čokoládu pana Klugeho, Bernraitterovu továrnu na čištění cukru a dvě továrny na olej.
Smíchov proslul i keramikou a porcelánem
Nezvykle početné bylo zastoupení porcelánek a hliněné výroby. C. a k. Privátní Pražská továrna na porcelán a zboží hliněné se věnovala jak figurálnímu porcelánu, tak i běžným výrobkům pro domácnost. Pojmem byla porcelánka Kijovský Eberhardt, která svoji živnost založila na výrobě porcelánových růží, které se odtud vyvážely doslova do celého světa. A nesmíme zapomenout na porcelánku Trinks, jejíž vysoký plamen šlehající z komína několikrát spustil omylem požární poplach v celé čtvrti.
Abychom ale nezabíhali do zbytečných podrobností, tak uděláme jen nutný výčet dalších smíchovských fabrik. Bylo tu několik továren na nábytek, na obuv, parní pily, cihelny, výrobny bavlněných látek, prádelna žíní Cecílie Lagusové, ale i truhlárny, kamnářství, továrny na barvotisk či vinopalny. A to nemluvíme o dlouhé řadě mlýnů, které zpravidla byly spojeny i s velkými pekárnami.
Psali jsme
Rok 1938 rozhodně nebyl pro Československo veselým rokem. Mračna II. světové války se stahovala stále očividněji a celý svět si uvědomoval…
Nesporně zajímavé je, že všech vyjmenovaných továren a fabrik se do dnešního dne dochovala jen jediná - pivovar Staropramen. Byla by ale chyba lávky domnívat se, že se jednalo o jediný smíchovský pivovar. Těch menších tu bylo ke dvaceti, a proto zmíníme jen některé. Na dobrý pěnivý mok se chodilo k Preisllerům, Stejskalům, Klatscherům, Löwyům, Hellmichům nebo Richterům.
Změna trendů městské politiky
Povýšení na město se dočkal Smíchov 22. února 1903, kdy vstoupilo v platnost císařské rozhodnutí. O necelý rok později bylo pak městu Smíchov umožněno užívat městský znak. Ten sice už byl všude k vidění 55 let, nicméně teď se stal jaksi oficiálním. A noví městští radní na Smíchově začali uvažovat o budoucnosti lokality. Pozemky totiž povýšením na město značně stouply na ceně a tím začalo pomalé, ale postupné vytlačování průmyslu z města.
Pohled na Smíchov ze zahrady Kinských prozradí, že komínů je tu už minimum. Autor: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Zrychlilo se to ještě tím, že v roce 1922 vstoupil v platnost zákon O Velké Praze, který začlenil Smíchov do rozrůstajícího se katastru metropole. Smíchov po necelých 19 letech užívání si městských výhod spadl rázem do městského obvodu Praha XVI.
A jak je to dnes s místním Manchestrem? Komínů je tu srovnatelně jako v jiných částech Prahy. Když si dáte tu práci a projdete si Smíchov křížem krážem, tak jich napočítáte 23. Řada z nich však už dnes není funkční a kdo ví, z jaké příčiny unikly svému potupnému konci v rozvalinách suti. Svých pět vysokých komínů si na Smíchově ale stále dodnes drží pivovar Staropramen. A dnes se už obyvatelé této pražské čtvrti nemusejí obávat ani jedovatých zplodin, jen málokdy nad těmito komíny totiž spatříme obláčky bílé či šedivé páry.