Komise pro řešení otázek masových hrobů na Ďáblickém hřbitově při Úřadu vlády představila první úspěchy

28. 06. 202408:45
Komise pro řešení otázek masových hrobů na Ďáblickém hřbitově při Úřadu vlády představila první úspěchy
foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Typickou ukázkou kubistické architektury je druhá brána Ďáblického hřbitova; v době vzniku hřbitova se uvažovalo o tom, že by sem jezdila pohřební tramvaj s nebožtíky

V Lichtenštejnském paláci 25. června 2024 členové Komise pro řešení otázek masových hrobů na Ďáblickém hřbitově při Úřadu vlády představili první výsledky své více jak rok trvající práce. Za pomoci nově objevených nebo dlouhodobě opomínaných dokumentů se jim povedlo zjistit polohu ostatků 20 bývalých politických vězňů, kteří byli po únoru 1948 popraveni nebo zemřeli ve vězení.

„Jsem vnitřně přesvědčena, stejně jako ostatní členové komise, že si naši hrdinové zasluhují naši úctu, jejímž minimálním projevením je nalezení jejich ostatků a jejich důstojné uložení odpovídající kulturním zvyklostem naší demokratické společnosti,“ uvedla v tiskové zprávě rozeslané médiím Jana Kotalíková, vedoucí Úřadu vlády, která sestavila expertní skupinu.   Komise vznikla v dubnu roku 2023 na základě diskuse předsedy vlády Petra Fialy se zástupci Ligy Libe Pavlem Černým, Ondřejem Vetchým a Jaroslavem Čvančarou, kteří dlouhodobě na problém Ďáblického hřbitova upozorňují.

Čestné pohřebiště popravených a umučených politických vězňů a příslušníků druhého a třetího odboje nacházející se u severní zdi Ďáblického hřbitova na Praze 8 vzniklo společným úsilím bývalých politických vězňů již v 90. letech. O jeho současnou úpravu se zasloužili především předseda Sdružení bývalých politických vězňů Stanislav Stránský a Jiří Nedoma.

Od srpna 1943 se zde pohřbívalo do hromadných hrobů, takzvaně šachtových. V rámci výzkumu byla prostudována nedávno nalezena indexová kniha, která obsahuje jména osob uložených v šachtách číslo I -XIX, tedy do počátku roku 1951.

Povedlo se také potvrdit, že zde byla uložena těla 34 osob, které byly mezi lety 1945 až 1948 odsouzeny k trestu smrti nebo popraveny v retribučních procesech. 

Podařilo se také lokalizovat ostatky Lawrence L. Ordwaye, pravděpodobně jediného příslušníka americké armády pohřbeného u nás. Ten 11. května 1945 zemřel v nemocnici Na Bulovce a jeho tělo bylo uloženo právě do šachtového hrobů. číslo I. I přes to, v roce 1947 byla provedena se zástupci Army Graves Registration Service identifikace, tak žádost o jeho vyzvednutí v roce 1953 byla z důvodů tehdejší vyhrocené politické situace zamítnuta. Když se stejná žádost opakovala v roce 1989, již nebylo přesně známo, kde leží.

Výzkum se zaměřil také na období komunismu, díky indexové knize, záznamům z matrik, Ústavu soudního lékařství a toxikologie v Praze a Anatomického ústavu LF UK v Praze a dalších archívních pramenů se podařilo najít přesnou polohu ostatků 20 bývalých politických vězňů, kteří byli mezi roky 1949 až 1953 popraveni anebo zemřeli ve vězení. Mezi nimi je i bývalý poslanec Stanislav Broj, kpt. Karel Sabela, kurýr západní tajné služby Alois Suttý či kněz Bohumil Bunža.

Podařilo se také s velkou pravděpodobností najít čísla šachtových hrobů 87 bývalých politických vězňů. „Po mnoha desítkách let se konečně podařilo určit konkrétní šachty jako místa uložení ostatků příslušníků protikomunistické rezistence. Někteří z nich také bojovali v domácím či zahraničním odboji proti německé okupaci. Jedná se o hrdiny, kteří si zaslouží naši úctu a důstojný pohřeb,“ uvedli ve zprávě historici Petr Blažek a Alena Šimánková. 

Na řadu tak přijde forenzní identifikace ostatků. „Úkony budou zahrnovat exhumaci ostatků, zadokumentování situace v šachtovém hrobě, dále pak určení věku, pohlaví, výšky a popis poranění vzniklých před smrtí. Genetické zkoumání kosterních ostatků vyžaduje odběr vzorku z dlouhé kosti nebo zubu, izolaci DNA a stanovení identifikačního profilu. Ten je následně porovnán s referenčními vzorky příbuzných osob a je provedeno statistické ověření předpokládaného příbuzenského vztahu. V případě existence fotografií zemřelého je možné provést i antropologickou identifikaci pomocí metody superprojekce. Provedení všech forenzních úkonů pak umožní učinit závěr o identitě ostatků,“ vysvětluje postup při identifikaci těl forenzní genetik a soudní znalec Daniel Vaněk.

Podle některých by se na hřbitově měly nacházet také ostatky doktorky Milady Horákové, jak ale uvedl pro redakci PrahaIN.cz Jan Havrda, vedoucí oddělení archeologického výzkumu Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Praze, není to tak: „Na Ďáblickém hřbitově není pohřbená doktorka Milada Horáková, jak se snad mnozí domnívají. V archívech o tom neexistuje žádný záznam. Historici se spíše kloní k tomu, že její ostatky nařídili spálit v krematoriu a pak je pohřbili na tajném místě,“ uvedl. 

Právě Jan Havrda se svým v Ďáblicích našel ostatky katolického kněze Jana Toufara. Hromadné hroby na Ďáblickém hřbitově jsou podle jeho slov mimořádně citlivou záležitostí, jsou součástí našich tragických dějin 20. století, jedná se o místo s unikátně dochovanou a navíc později nenarušenou autenticitou.

„Každý slušný člověk si přeje, aby oběti nacistického nebo komunistického režimu měly důstojné místo posledního odpočinku. Pokud ale nebudou shromážděny dostatečné důkazy, není možné jen tak něco zkoušet na hřbitově otevřít. Pokud archívy nepřinesou dostatek podkladů a důkazů, tak by možná bylo lepší masové hroby neotvírat a místo důstojným způsobem upravit. Jak už jsem ale řekl, je to velmi těžké a citlivé. I proto nesmíme udělat chybu,“ dodal Jan Havrda.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných