Lázně Mšeno zaznamenaly rekord. Fronta na jídlo neměla konec

Vyrazit na výlet historickým vlakem do města Mšeno, které je výchozím turistickým bodem na Kokořínsku, je o letošních prázdninách možné každý víkend. Kokořínský rychlík je tvořen vlakovou soupravou v čele se známou motorovou lokomotivou T 478.1 „Bardotka“ a kupátkovými vozy původem z východního Německa. Cílem naší redakce byla návštěva prvorepublikových Městských lázní ve Mšeně.

Kokořínský rychlík je provozovaný dopravcem KŽC Doprava, s.r.o. jako rekreační rychlík, vyjíždí podle jízdního řádu z pražského nádraží Vršovice v 08:21 a do cíle dorazí po více než dvou hodinové jízdě v 10:30 hodin. V Praze zastavuje ještě na hlavním nádraží a ve Vysočanech, Kbelích a Čakovicích. Dále pokračuje přes Neratovice a Všetaty do Mělníka, kde se během asi dvaceti minutové pauzy musí lokomotiva otočit a zapojit vagony v opačném směru.

Ve vlaku platí ceny PID

V Kokořínském rychlíku platí tarif Pražské integrované dopravy, jednotný státní tarif OneTicket a tarif dopravce KŽC Doprava. Pro držitele předplatného kuponu pro Prahu stojí jedna plnocenná jízdenka do konečné zastávky 60 korun. Jednotná cena za jízdní kolo činí 20 korun.

Železniční dopravce KŽC Doprava byl založený v roce 2006 a patří mezi nejstarší dopravce na novodobé železnici u nás.

„Naše společnost zajišťovala osobní veřejnou drážní dopravu po boku Českých drah mnohem dříve, než se objevili mediálně známí dopravci. Jako základní činnost svého dopravního podnikání nabízíme pravidelnou rekreační dopravu v podobě provozování rychlíků a spěšňáků, na něž účelově nasazujeme historická vozidla,“ uvedl pro PrahaIN.cz Bohumil Augusta, jednatel a ředitel společnosti KŽC Doprava.

Jízdy po Čechách i v okolí Prahy

Mimo Kokořínska, kam jezdí historické vlakové soupravy o víkendech a svátcích od konce března do konce října, vypravuje dopravce historické vlaky i do dalších turisticky známých destinací v širším i dalekém okolí Prahy.

„Rychlíky KŽC jezdí na Rakovnicko a severní Plzeňsko, do okolí Máchova jezera a na Dokesko, do Lužických hor i do Českého Švýcarska. Historickými motoráky je zajišťován provoz do legendárních destinací Posázaví a Podřipska a unikátní vozidla československého železničního průmyslu dvacátého století potkáte i na muzejní dráze Šenovka mezi Českou Kamenicí a Kamenickým Šenovem, anebo ve východní části Krušných hor, kam jsou nasazována na Podkrušnohorský motoráček jezdící na takzvané kozí dráze“ popsal pro naši redakci Bohumil Augusta.

Cestující dokážou vlak i vyprodat

Kapacita vlaku je 120 míst k sezení a zhruba 20 jízdních kol, které se spolu s kočárky a zavazadly přepravují v zavazadlovém prostoru jednoho z vozů.

Na starosti je má vlakvedoucí, který kromě prodeje jízdenek pomáhá s nakládkou a vykládkou kol a zajišťuje úkony související s výpravou a odjezdem vlaku ze stanic a zastávek.

„Dneska s námi jede už z Vršovic čtyřicet lidí, pět cyklistů a dva psi, přistupuje se hlavně na hlavním nádraží, ale i dál na cestě. Pracuji tu asi čtyři měsíce, zatím se mi zdálo, že více cestujících s námi jezdí v neděli. Ale ve čtvrtek, jak byl státní svátek, tak kolega říkal, že bylo úplně narváno, snad dvě stě lidí, že jelo. Takže lidé s námi jezdí pořád, “ prozradil redakci PrahaIN.cz mladý vlakvedoucí Dominik.

Městské lázně ve Mšeně / foto: PrahaIN.cz

Městské lázně Mšeno

Do železniční stanice ve městě Mšeno jsme dojeli přesně na čas podle jízdního řádu. Slunce se opíralo do domů ve městě a s blížícím se polednem nastal čas k přesunu z rozpálených ulic do areálu místního koupaliště. Přímá cesta z nádraží trvá asi čtvrthodiny.

Koupaliště je situované v údolí na konci města a už od prvního pohledu si dokáže získat srdce snad každého návštěvníka. Dřevěná stavba Městských lázní ve Mšeně evokuje společenskou náladu z doby svého vzniku v roce 1932. Je pečlivě udržovaná a dokonale zapadá do krajiny. Prosklené verandy dávají budově lehkost a pocit vzdušnosti. Trávník kolem bazénu poskytuje hodně místa pro opalování, avšak na celé plovárně je také dostatek přirozeného stínu, který vytvářejí vzrostlé smrky rostoucí pod srázem v jihovýchodní části areálu.

Podle křídou napsaných údajů na speciální tabulce dosahovala při naší návštěvě teplota vzduchu 32°C a vody 21°C.

Vstupné činí pro dospělou osobu do 16:00 hodin 100 korun, po tomto čase je poloviční. Senioři, děti a mládež zaplatí za vstup 30 korun, odpoledne 10 korun. Otevírací doba o letošních prázdninách je nastavena od pondělí do čtvrtka od 10:00 do 19:00 hodin, v pátek od 14:00 do 21:00 hodin, v sobotu od 10:00 do 21:00 a v neděli od 10:00 do 19:00 hodin.

Voda chladná, ale čistá

Přestože návštěvníci dorazili na koupaliště krátce před polednem v hojném počtu, dalo se v bazénu pohodlně plavat. Studenější voda zprvu příjemně osvěží, ale po chvíli si tělo zvykne a teplota nepředstavuje pro koupající žádný problém.

Fronta na občerstvení neustále narůstala

Horší to bylo s počtem návštěvníků, kteří si chtěli koupit něco k jídlu nebo k pití. V nabídce byla krémová polévka z červené čočky s toustem za 55 korun, guláš za 135, těstovinový salát za 145 a smažený kuřecí nebo vepřový řízek s bramborem nebo hranolky a tatarkou za 160 korun. Klasika v podobě smaženého sýra s hranolky stála 150 korun. Lahvové nealko nápoje stály 35 korun a například půl litru čepované kofoly 40 korun.

Řízky z nabídky na plovárně ve Mšeně / foto: Praha IN.cz 

Stačili jsme si ještě před dvanáctou hodinou objednat, řízky jsme dostali do deseti minut. Později se ukázalo, že jsme měli štěstí a stihli jsme to na poslední chvíli. Hladových a žíznivých krků přibývalo a někdy kolem druhé hodiny odpolední se z okolních dek ozývaly hlasy, že ve frontě se čeká i přes čtyřicet minut.

„Dnes máme kolem osmi set návštěvníků, jak přicházeli v průběhu celého dne,“ řekla nám obsluha u pokladny asi kolem půl čtvrté odpoledne a dodala, že se jedná o jednu z největších návštěvností aktuální sezony. „Letos je tu nový provozovatel, rozumím, že lidé si mohou stěžovat na velkou frontu, ale dnešní návštěvnost je opravdu vysoká,“ sdělil naší redakci vedle sedící plavčík.

Po pěti hodinách zpátky na vlak

Ze Mšena vyjíždí Kokořínský rychlík na zpáteční cestu v 16:46 hodin. Na nádraží jsme dorazili s velkým časovým předstihem a mohli tak sledovat, jak strojvedoucí chystal vlak na zpáteční jízdu. Sympatický muž ve středním věku prováděl zkoušku brzdy u vagonů energickými kopnutími do čelistí brzd, které k jeho spokojenosti po uvolnění vydávaly typický zvonivý zvuk.

Při dotazu na klimatizaci v lokomotivě se rozesmál a sdělil nám, že v této mašině žádnou nenainstalovali. „Po několika hodinovém stání ve stanici na sluníčku je v kabině i ve strojovně pořádné vedro, čtyřicet stupňů určitě, teplota chladící vody v motoru ve strojovně za tu dobu klesla z osmdesáti jen asi na šedesát stupňů,“ upřesnil pro naši redakci strojvedoucí.

Kabina lokomotivy přezdívané "Bardotka" / foto: Praha IN.cz

Řídit lokomotivu je můj koníček

Po chvíli, když přejel s vlakem na jiné nástupiště, jsme se ho zeptali, jak často jezdí na této trase a dozvěděli se, že asi jednou měsíčně, protože tato práce je pro něho hobby činností. „Dělám to jako koníček, od mládí mám k železnici vztah. Zkoušky na licenci strojvedoucího jsem si udělal před sedmi lety. Vystudoval jsem práva a ekonomii, dříve jsem působil také jako advokát, dnes se hodně zabývám investicemi do nemovitostí a poradenstvím. Dá se říci, že jsem zajištěný, a tak nemusím jezdit na plný úvazek, ale chodím v průměru tak dvakrát týdně. Začínal jsem u KŽC, pokračoval u Českých drah a německé společnosti Länderbahn, která zajišťuje dopravu v severních Čechách,“ upřesnil pro naši redakci strojvedoucí, který se představil jako Petr Pavel.

S prezidentem mám společné jenom jméno

„S naším panem prezidentem nemám kromě jména nic společného, navíc on jezdí raději na motorce, zatímco já na lokomotivě,“ dodal s úsměvem jmenovec našeho nejvyššího ústavního činitele.

„Jezdím pro zábavu, dávám přednost směnám s pozdějším nástupem, což sice zrovna v případě cesty do Mšena neplatí, ale zase je tu delší pauza. Dneska jsem se byl i vykoupat na místním koupališti. To tady mají moc hezké, ale bylo tam dnes hodně lidí,“ dodal Petr Pavel.

Provoz na železniční trati mezi Mělníkem a Mšenem je řízen podle předpisu D3 a trať není vybavena zabezpečovacím zařízením, v místech křížení vlaků nebo při posunu ve stanici se musí strojvedoucí telefonicky spojit s dispečerem v Mladé Boleslavi a vždy si s ním potvrdit, že má volno pro další pokračování jízdy. Maximální rychlost je na tomto úseku stanovena na 50 kilometrů v hodině.

„Mám tenhle úsek trati rád, docela si užívám to romantické kodrcání místní krajinou. Ale Barča, jak se přezdívá lokomotivě řady 749, zvládne i stovku za hodinu,“ uvedl strojvedoucí a dál se věnoval přípravám na zpáteční cestu.

Všichni strojvedoucí musí chodit dvakrát do roka do školy na zkoušku z opakování předpisů a jedenkrát za tři roky na kompletní přezkoušení včetně technických znalostí.

Ze Mšena spolu s námi jelo jen pár cestujících z ranního spoje, na poslední chvíli dobíhaly vlak ještě dvě turistky. „Lidé většinou přistupují ještě ve Lhotce nebo v Mělníku a Všetatech, potom se už všichni vezou z výletu až do Prahy,“ informoval nás vlakvedoucí Dominik.